Jeho Božská Milost Bhakti Vallabha Tírtha Gósvámí Máhárádž
2. část překladu Příručky pro Kártik obsahuje popis Zjevení Góvardhanu, zábavu Góvardhan lílá a překlad Dámodaraštaky.
Girirádž Góvardhan
Zjevení se Góvardhanu a jméno Girirádž
Zjevení se Góvardhanu v tomto světě a to, jak získal jméno Girirádž se popisuje v Garga samhitě (v 2. kapitole části Vrindávana khanda) Šrí Gargáčárji, v rozhovoru mezi Nandou Mahárádžou a jeho starším rádcem, gópou Sanandou. Sananda v rozhovoru s Nandou zmiňuje rozhovor mezi Pánduem a Bhíšmou.
Šrí Krišna, protože toužil objevit se na tomto světě, aby zmírnil zemské břemeno těžkých hříchů páchaných démony, řekl Rádhice, aby se objevila na tomto světě. Rádhárání však projevila svou neochotu jít na místo, kde nebyli přítomni Vrindávan, Jamuná a Šrí Góvardhan. Šrí Krišna tedy seslal svůj osobní transcendentální příbytek Šrí Vradža dhám, oblast čítající 84 króš, neboli 252 kilometrů (1 króša odpovídá 3 kilometrům), aby se na tomto světil projevil v Indii. Vardža dhám není součástí hmotného světa, který se skládá ze země, vody, ohně, vzduchu a oblohy. Govardhana se objevil jako syn hory Dróny na ostrově Šálmalí v západní Indii. Všichni polobozi byli ze zjevení se Góvardhanu nesmírně potěšení a shazovali dolů na Zemi déšť květů.
Všechny velké hory, jako Himáláj a Sumeru byly šťastné, když se doslechly o sestoupení Góvardhanu. Přišly se Góvardhanu poklonit a vzdát mu svou úctu. V modlitbách řekly: „Protože Góvardhan je místo zábav Šrí Krišny v transcendentálním světět Góloce, je králem všech hor a korunou Góloky. Pro Parabrahman, Šrí Krišnu, je jako deštník, a Vrindávan má ve svém náručí.“ Od těch dob je Góvardhan znám jako Girirádž.
Pulastja Muni je Mánasa Putra – jeden ze sedmi synů Brahmy narozených z jeho mysli. Kdysi dávno Pulastja Muni na své pouti světem přišel k ostrovu Šálmalí. Tam zůstal stát v úžasu a okouzlení nad neobyčejnou krásou hory Góvardhan ozdobené množstvím ovocných a květinových stromů, příjemnými místy k posezení, pramenů, ředkví, hebké trávy, atd. Když Pulastja Muni přišel k Drónačalovi, otci Góvardhanu, a Dróna mu vzdal úctu, řekl mu Pulastja Muni: „Žiju v Káší, místě obzvláště významném, vzhledem k přítomnosti Gangy a Višvešvary Mahádéva. Hříšníci tam chodí pro spásu, ale mojí touhou je, umístit tam Góvardhan a konat tam pokání. Navzdory své obrovské náklonnosti k svému synovi Góvardhanu, nařídil Drónačala Góvardhanu jít s Munim do svaté země Bháraty (Indie), protože se bál Muniho prokletí. Góvardhan měřil 64 mil na délku, 40 mil na šířku 16 mil na výšku (současná délka Góvardhanu je přibližně 7 mil). Vyvstala otázka, jak Muni velkou horu Góvardhan přepraví. Pulastja Muni řekl, že může Góvardhan snadno přenést na své dlani. Góvardhan souhlasil, že s Munim půjde pod podmínkou, že pokud by ho Muni cestou kdekoliv položil na zem, Góvardhan tam vzhledem k své hmotnosti zůstane a už se nepohne. Pulastja Muni s podmínkou souhlasil a slíbil, že horu přenese na místo bez toho, aby ji cestou kdekoliv položil. Muni poté započal pomalu svou cestu, s Góvardhanem na své pravé dlani. Avšak když se Muni přiblížil k Vradža dhámu, Góvardhan uviděl Jamunu a Vrindávan a vzpomněl si na sladké Krišnovy zábavy. Chtěl tam zůstat, a proto velice ztěžkl. Muniho to velice vyčerpalo, zapomněl na slib a položil horu na zem. Poté, co dokončil denní tělesné potřeby, koupel a sandhjá pudžu (tichou recitaci modliteb), vrátil se Pulastja Muni ke Góvardhanu a požádal ho, aby se mu posadil na dlaň. Góvardhan však vyjádřil neochotu pohnout se. Pulastja Muni se snažil co mohl, aby horu zvedl, ale nedokázal s ní pohnout. Rozlítil se a proklel Góvardhan, že každý den zmenší svou velikost o velikost jednoho sezamového semínka.
Současný mizející Góvardhan měří na délku přibližně 7 kilometrů. Dokud existuje, tak se současný temný věk Kali júga nemůže projevit ve své plné síle. Ale po mnoha tisících letech, až zmizí Góvardhan i Jamuna, bude Kali neobyčejně silný a všechny živé bytosti budou nesmírně utlačovány a mučeny. Těžký úděl lidských bytostí bude nejistý.
Góvardhana Dharan lílá (zvednutí Góvardhanu)
Šrí Krišna, Původní nejvyšší pán, vyjevil osobně ontologický aspekt a slávu Šrí Góvardhanu. V nejstarších indických dějinách a civilizacích zmíněných v Rig Védě se vypráví, že Indra, vládnoucí božstvo mraků, byl na Zemi uctíván, aby rostla úroda a byla živena deštěm. Ze Šrímad Bhágavatmu se dozvídáme, že na základě tradic a zvyků ve Vradža dhámu každý rok uctívali Krišnu, aby mohli obdělávat půdu a ochraňovat krávy. Pro obyvatele Vradža dhámu to byl jediný způsob obživy.
Option Button Šrí Krišna viděl, že Jeho otec Nanda Mahárádž a ostatní chovatelé krav shromáždili velké množství obětin pro Indrajág, obětní obřad sloužící k uctívání Indry. Šrí Krišna se zeptal svého otce na smysl vykonání takového obřadu. Nanda Maharádž řekl, že pokud si tím usmíří krále mraků Indru, ten spustí ve vhodnou dobu déšť. Porostou obiloviny a tráva a pomůže to jejich živobytí a starání se o krávy. Nanda Mahárádž také řekl: „Pokud opomeneme naši dědičnou povinnost a zvyk vykonat, nikdy se nám nedostane věčného prospěchu.“ Aby rozhněvoval Indru, poté co se toto od svého otce a dalších chovatelů krav dozvěděl, vysvětlil Šrí Krišna Vradžavásím (obyvatelům Vradži) zbytečnost uctívat Indru a přesvědčil je o důležitosti uctívat Góvardhan: „Indra je polobůh, který nemá na činnosti a jejich plody žádný vliv. Nemůže udělit špatné plody za dobré činy a dobré plody za špatné činy. Zrození, smrt, štěstí a utrpení se dějí na základě činností každé jednotlivé živé bytosti. I světské činy jsou příčinou přátelství, nepřátelství a neutrality. Indra nemůže změnit výsledky takových činností. Přestože zemědělství, obchod, ochrana krav a půjčování peněz jsou zdrojem obživy vaišjů (obchodní společenské třídy), Vradžavásí přijali za svůj hlavní zdroj obživy pouze ochranu krav. Obyvatelé Vradža dhámu žijí v lesích a v horách. Města plná lidí a domů pro ně nejsou vhodná. Měli by proto začít s obětinami pro uctívání krav, bráhmanů a hor. Tak jako nevěrná žena, která opustila svého manžela, nemůže získat opravdový prospěch z toho, že bude sloužit jinému člověku, nemohou Vradžavásí získat skutečný prospěch sloužením někomu jinému a zanedbáním služby pro Girirádže Góvardhan, který je jejich skutečným ochráncem.“ Krišna poradil mužům z Vradža dhámu, aby uctili Girirádže Góvardhan všemi obětinami, které shromáždili pro Indrajág. Také jim poradil, ať přinesou mléko, jogurt a další mléčné produkty a uvařili různé druhy jídel, např. pájasu (jídlo z mléka, rýže a cukru), mudgasúpu (luštěninová polévka), pištaku a šaškulí (sladkosti z rýže, kokosu, mléka a cukru). Krišna jim také řekl, jak Girirádže Góvardhan uctít: „Mělo by se to udělat jako obřad darování krav a odměn védským bráhmanům, kteří oběť Góvardhanu vykonají. Bráhmani by měli být poctěni dobrým jídlem. Potom by mělo být jídlo nabídnuto všem ostatním, včetně čandálů (nejnižší kasta), pokleslých lidí a psů. Kravám by měla být nabídnuta čerstvá tráva. Po Góvardhan púdže by se měli všichni zkrášlit ozdobami, pěkným oblečením a mastmi a společně se posadit a uctit prasád. Nakonec by všichni měli obcházet Góvardhan i s kravami, bráhmany a bohem ohně.“ Nadšený a podmaněný hlubokou otcovskou láskou, uctil Nanda Mahárádž Girirádže Góvardhan a všechny bráhmany obětinami shromážděnými pro Indrajág, tak jak si to přál jeho milovaný syn Šrí Krišna. Poté dal trávu a slámu kravám a vykonal parikramu kolem Góvardhanu spplečně s gópy a gópími a s kravami, které šly v čele. Všichni gópové byli zkrášleni hezkými ozdobami a gópí seděly na vozech tažených voly a vykonávaly tak parikramu zatímco neustále opěvovaly Krišnovu slávu. Aby ukázal Vradžavásím, že Girirádž Góvardhan se neliší od Krišny, opakoval Šrí Krišna nahlas tato slova: „Já jsem hora Góvardhan,“ a začal za pomoci tisíce rukou, které expandoval, pojídat všechny obětiny přinesené pro Góvardhan. V jiné podobě Gópála, syna Nandy Máhárádže vzdal Krišna poklony své vlastní projevené podobě Góvardhanu. Šrí Krišna osobně ukázal jak vzdát Góvardhanu poklony vleže a také jak Góvardhan obcházet. Ty kdo Góvardhan zneuctí, osobně zabije v podobě hada atd.
Dévarádž Indra, vládce polobohů se na Vradžavásí kvůli ukončení Indrajágu rozzuřil. Zahrnul je nepřetržitým silným deštěm a krupobitím. Všichni Vradžavásí byli velice sklíčení a hledali ochranu u Šrí Krišny. Šrí Krišna je pak ochránil tím, že zvedl levou rukou Góvardhan. Dévarádž Indra později pochopil, že udělal chybu a přišel s krávou Surabhi za Krišnou. Uctíval Krišnu a modlil se k němu o odpuštění svého přestupku. Girirádž Góvardhan se od Krišny neliší a současně je jedním z nejpřednějších Krišnových služebníků.
Šríla Raghunáth Dás Gósvámí se ke Girirádži Govárdhanu takto modlí:
giri-nṛpa! haridāsa-śreṇi-varyeti-nāmā
mṛtam idam uditaṁ śrī-rādhikā-vaktra-candrāt
vraja-nava-tilakatve kḷpta! vedaiḥ sphutaṁ me
nija-nikaṭa-nivāsaṁ dehi govardhana tvam
(Šrí Góvardhana-váša-prárthaná-dášakam, verš 8)
Ó Girirádži Góvardhane! Když tvé nektarové jméno vyslovily V Šrímad Bhágavatamu (10.21.18) lotosové rty Šrímatí Rádhiky, hantāyam adrir abalā hari-dāsa-varyaḥ, tedy, „Ó nevinné gópí s prostým srdcem, tento kopec je nejpřednější ze všech služebníků Šrí Hariho,“ byl jsi posvěcen všemi Védami jako nový krásný tilak (znak ze santálové pasty) Vradža dhámu. Modlím se proto k tobě, abys mi udělil příbytek v svém sousedství.“
Nejvyšší pán Šrí Krišna ukončil uctívání polobohů a představil uctívání Góvardhanu, jinými slovy, představil službu Krišnovi a Krišnovým bhaktům. Jedním z významů Góvardhanu je posílení smyslových orgánů, proto Góvardhana púdža znamená posílení transcendentálních věčných duchovních smyslových orgánů Krišny a Krišnových bhaktů.
Protože Girirádži Góvardhanu byly během Góvardhan púdži obětovány hromady jídla, je tento svátek známý také jako svátek Annakúta. Původně tam bylo Vadžrou, vnukem Krišny a synem Aniruddhy, instalováno božstvo Šrí Góvardhana-dhárí Gópála. Díky neobyčejné čisté oddanosti Šríly Mádhavendry Purípáda se Góvardhan-dhárí Gópál v Góvardhanu znovu objevil poblíž břehu Góvinda kundu. Mádhavendra Purípád zavedl v Kalijuze oslavy svátku Annakúta. Tato událost je podrobně vyprávěna v Čaitanja Čaritámritě (Madhja lílá, kapitola 4).
Śrī Dāmodarāṣtakam
Osm veršů Satjavraty Muniho obdivujících Damodara
Verš 1
namāmīśvaraṁ sac-cid-ānanda-rūpaṁ
lasat-kuṇḍalam gokule bhrājamānam
yaśodā-bhiyolūkhalād-dhāvamānaṁ
parāṁṛṣṭam atyantato drutya gopyā
Vzdávám své poklony vleže lotosovým nohám Nejvyššího pána Damodara (Damodar je Krišna s provazem kolem břicha), který je věčný, plný poznání a plný blaženosti, jehož náušnice se neustále pohupuje, jenže je ozařující krásou Gókuly, jenž poté , co kradl máslo ze strachu, že ho matka Jašódá chytí, vykočil z moždíře a utekl. Matka Jašóda, když to spatřila, rychle běžela za svým dítkem a zezadu ho chytila.
Verš 2
rudantaṁ muhur netra-yugmaṃ mṛjantam
karāmbhoja-yugmena sātaṅka-netram
muhuḥ śvāsa-kampa-tri-rekhāṅka-kaṇṭha-
sthita-graivaṁ dāmodaraṁ bhakti-baddham
Krišna ze strachu, že mu jeho matka uštědří výprask pláče a znovu a znovu si utírá oči. V panice se rozhlíží, jeho krk je ozdoben třemi krásnými tenkými linkami vytvořenými opakovaným dýcháním a třesem, díky čemuž se jeho zlatý náhrdelník kýve ze strany na stranu. Matka Jašódá mu sváže břicho provazem a já opěvuji slávu Šrí Dámodara, který je spoután čistou oddaností.
Verš 3
itīdṛk-sva-līlābhir ānanda-kuṇḍe
sva-ghoṣaṁ nimajjantam ākhyāpayantam
tadīyeśita-jñeṣu bhaktair jitatvaṁ
punaḥ prematās taṁ śatāvṛtti vande
Z láskyplné oddanosti znovu zpívám z obdivu k lotosovým nohám Nejvyššího pána Dámodara stovky hymnů, protože Dámodar ponořil všechny obyvatel Gókuly do okouzlujícího vod svých dětských zábav a oddaným, kteří ho zbožně uctívají ukázal, že může být pokořen výhradně sladkou oddaností Vradža dhámu, vycházející z nádherných důvěrných vztahů.
Verš 4
varaṁ deva mokṣaṁ na mokṣāvadhiṁ vā
na cānyaṁ vṛṇe 'haṁ vareśād apīha
idaṁ te vapur nātha gopāla-bālaṁ
sadā me manasy āvirāstā, kim anyaiḥ
Ó milovaný Bože (mající zálibu v sladkých zábavách dětství)! Přestože můžeš udělit jakékoli požehnání, nechci od tebe čaturtha vargu – snahu o osvobození, a nechci ani kondenzovanou blaženost Vaikunthy, která stojí nad osvobozením. Nežádám o požehnání. Ó Pane! Nechci nic jiného než mít ve svém srdci věčně vyjevenou tvou sladkou dětskou podobu Gópála.
Verš 5
idaṁ te mukhāmbhojam atyanta-nīlair-
vṛtaṁ kuntalaiḥ snigdha-raktaiś ca gopyā
muhuś cumbitaṁ bimba-raktādharaṁ me
manasy āvirāstām alaṁ lakṣa-lābhaiḥ
Ó Pane! Kéž tvá krásná lotosová tvář obklopena tmavě modrými a příjemně karmínově zbarvenými vlasy i tvé rudé rty podobné ovoci bimba (ovoce červené barvy) líbané opakovaně matkou Jašódou vstoupí do mého srdce. Nestojím ani miliony jiných bohatství či úspěchů.
Verš 6
namo deva dāmodarānanta viṣṇo
prasīda prabho duḥkha-jālābdhi-magnam
kṛpā-dṛṣṭi-vṛṣṭyāti-dīnaṁ batānu-
gṛhāṇeśa mām ajñam edhy akṣi-dṛśyaḥ
Ó Bože! Ó Dámodare! Ó Neomezený! Ó Nejvyšší pane! Skláním se v poklonách k tvým lotosovým nohám. Buď ke mně prosím laskavý, protože jsem ponořen v oceánu mnoha utrpení, způsobenými mým odporem vůči tobě. Zachraň mě prosím, bídnou duši, z výše uvedených hrozných utrpení svým soucitným pohledem a zjev se přede mnou ve své přirozeně sladké podobě.
Verš 7
kuverātmajau baddha-mūrtyaiva yad-vat
tvayā mocitau bhakti-bhājau kṛtau ca
tathā prema-bhaktiṁ svakāṁ me prayaccha
na mokṣe graho me `sti dāmodareha
Ó Dámodare! Přijal jsi pouta lásky své matky – své přivázání k moždíři – a předvedl jsi zábavu osvobození Nalakuvéry a Manigríva, Šrí Kuvérových synů, a dal jsi jim bhakti. Dej mi prosím podobným způsobem tu samou prémabhakti. Netoužím po osvobození jako Nalakuvéra a Minigrív. (Chci jen čistou oddanost k tobě, abych se zcela zaměstnal v oddané službě tobě.)
Verš 8
namas te `stu dāmne sphurad dīpti-dhāmne
tvadīyodarāyātha viśvasya dhāmne
namo rādhikāyai tvadīya priyāyai
namo `nanta-līlāya devāya tubhyam
Ó Dámodare! Klaním se s oddaností jasně zářícímu provazu na tvém břiše. Poté také vzdávám uctivé poklony tvému břichu, které je jako celý vesmír (Brahmanda). Skládám poklony vleže tvé nejdražší společnici Šrímatí Rádhice a také tobě – Nejvyššímu pánu, obdařeného bohatstvím konání nekonečných zábav.