Bg. 1.36
pāpam evāśrayed asmān
hatvaitān ātatāyinaḥ
tasmān nārhā vayaṁ hantuṁ
dhārtarāṣṭrān sa-bāndhavān
sva-janaṁ hi kathaṁ hatvā
sukhinaḥ syāma mādhava
(Arjuna pravil:) Zabitím těchto agresorů si jen přivodíme hřích. Proto bychom Dhṛtarāṣṭrovy syny a jejich příbuzné neměli zabíjet. Jak bychom, Mādhavo, mohli šťastně žít poté, co bychom zabili své vlastní příbuzné?
Komentář Śrīly Vivanātha Cakravartīho Ṭhākura
„V písmech ale stojí:
agnido garadaś caiva śastra-pāṇir dhanāpahaḥ
kṣetra-dārāpahārī ca ṣaḍ ete hy ātatāyinaḥ
Žhář, ten, kdo jiného otráví jedem, ten, kdo útočí se zbraní, zloděj, ten, kdo ukradne zem a dům a ten, kdo jinému ukradne ženu jsou považováni za agresory. Vaśiṣṭha-smṛti 3.19
A ještě se praví:
ātatāyinam āyāntaṁ hanyād evāvicārayan
nātatāyi-vadhe doṣo hantur bhavati kaścana
Člověk by měl tyto agresory bez váhání zabít, protože jejich zabití žádný hřích nepřivodí. Manu-smṛti 8.350
Písma tedy v případě agresorů předepisují zabíjení.“
Komentář Bhakti-vedānty Svāmīho Mahārāje
„Vedy definují šest druhů agresorů: 1. ten, kdo podá jed; 2. ten, kdo zapálí dům; 3. ten, kdo zaútočí smrtonosnou zbraní; 4. ten, kdo plení majetek; 5. ten, kdo zabere cizí zem, a 6. ten, kdo unese vdanou ženu. Tyto agresory je třeba neprodleně zabít. Nepřivodí se tím žádný hřích.“