Krišna pakša měsíce Purušótama (přestupný měsíc)

Šrí Maharádž Judhištir řekl, „Ó Nejvyšší Pane, jak se jmenuje a jaké je Ékádaší, které připadá na tmavou polovinu (krišna pakša) vloženého přestupného měsíce Purušóttama?

A jak by se mělo, ó pane celého vesmíru, správně uctívat? Laskavě mi o tom prosím vyprávěj.“

Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Šrí Krišna, odpověděl, „Ó Judhištire, tento záslužný den se nazývá Parama Ékádaší. Přináší velké požehnání radostného života a konečného vysvobození, vymanění se z koloběhu zrození a smrti. Způsob dodržování tohoto Ékádaší je podobný jako u Ékádaší, které nastává v světlé polovině tohoto měsíce Purušóttama. To znamená, že o tomto Ékádaší by měl člověk s úplnou láskou a oddaností uctívat Mne, nejlepší ze všech živých bytostí. V této souvislosti ti nyní budu vyprávět úžasný příběh, tak jak jsem ho vyslechl od velkého světce ve městě Kampilja.

 

Kdysi žil v Kampilje velice zbožný bráhman jménem Sumédha. Měl ženu Pavitru, neobyčejně počestnou a oddanou svému manželovi. Protože ve svém předchozím životě spáchal nějaký hřích, byl Sumédha zcela bez peněz a jídla a i když žebral u mnoha lidí jídlo, nedokázal ho obstarat v dostatečném množství. Měl stěží dostatek jídla, oblečení a přístřeší pro pro sebe a svou krásnou mladou ženu, která měla tak vznešenou povahu, že i navzdory chudobě nepřestávala Sumédhovi věrně sloužit. Když do jeich dům navštívili hosté, matadží Pavitra jim vždy dala své vlastní jídlo a navzdory tomu, že občas hladověla, její krásná lotosu podobná tvář nikdy nepovadla. Kvůli nedostatku jídla slábla, avšak její láska k Sumédhovi zůstávala neporušená.

Sumédha si to vše uvědomoval a naříkaje nad svým nešťastným osudem řekl jednou Pavitře: „Má drahá ženo, ó nejkrásnější ze všech, žebrám almužnu u bohatých lidí, ale dostávám sotva nějaké zbytky. Co mám dělat? Co by mohlo ulavit našemu přetěžkému údělu? Ó nejposlušnější milující manželko, bez dostatku bohatství nejsou manželské záležitosti nikdy úspěšné - na vandhu madhjé dhanahína džívanam.

Proto mi prosím dovol odejít do cizích zemí, abych nabyl nějaké bohatství. Pokud vyvinu takové úsilí, jistě získám jmění, které které je mi určeno užívat. Bez vynaložení úsilí nemůže člověk uspokojit své tužby a naplnit své potřeby. Proto moudří muži řekli, že nadšené úsilí je vždy příznivé.“ Zjevená písma prohlašují, udjóginaha singham upaiti lakšmí daivena déjatí ka purušah vadantí: „Ten, kdo se s nadšením snaží jistě dosáhne úspěchu, al eten, kdo pouze říká ‚Přijímám svůj životní úděl,‘ je lenoch.“

 

Když Pavitra vyslechla slova svého manžela, sepnula ruce, oči se jí zalily slzami a promluvila s velkou láskou a úctou: „Myslím, že neexistuje nikdo větší a učenější než ty, můj drahý. Tak jako ty, mluví ti, kdo se, ač sami v nouzi, zajímají o dobro druhých. Písma však praví, že bohatství, které člověk v životě získá, nabyde jenom díky milodarům, které rozdal v předchozích životech a že ten, kdo žádné milodary v předchozích životech nerozdal, může sedět na hromadě zlata velké jako hora Suméru, přesto zůstane chudý,

purva-džanmardžitam vidjá
purva- džanmardžitam dhánam
purva- džanmardžitam kanja agre dhávatí dhávatihí

​

Transcendentální poznání, duchovní vzdělání, uspokojující bohatství a příjemné členy rodiny získá člověk, který rozdal velké množství milodarů. Cokoli dobrý člověk učiní, mnohokrát se mu vrátí. Manu Maharádž říká v Manu-niti, bhagjam phalanti sarvatra na ča vidja na ča paurušam:
„Cokoli je předurčeno Viddhatou, strůjcem štěstí, se zcela jistě stane. Takzvané dobré vzdělání, schopnosti a nadšení nemusí zajistit člověku úspěch.“ Milodary, které člověk rozdá v podobě vzdělání, peněz, úrodné půdy a podobně se mu vrátí v budoucím životě. Dostáváme, co jsme rozdali, pokud jsme to dali dobrosrdečně.

Vše, co Pán osudu, stvořitel, vepsal do osudu každého člověka, určitě nastane. Nikdo nezíská bohatství, pokud v minulém životě nerozdal milodary. Ó nejlepší z bráhmanů, protože jsme nyní chudí, tak jsme ani ty ani já v minulých životech nedali žádné milodary ctihodným osobám, nebo jsme jich nerozdali dost. Proto bys, ó laskavý manželi, měl zůstat zde se mnou. Bez tebe nedokážu žít ani chviličku.

 

Žena připravená o manžela není přijata ani svým otcem, ani matkou, bratrem, tchánem, ani žádným jiným členem rodiny. Všichni budou říkat: „ Přišla jsi o manžela, jsi zosobněným neštěstím!“ Všichni mě budou takto přísně kritizovat! Niti-šástra říká, vinášraje na tišthanti panditah vanita lataha: „Bez náležité ochrany a podpory nepřežijí tyto tři věci: Vzdělaný člověk – bráhman, žena a liána.“

Proto je moderní hnutí za osvobození žen naprostým neúspěchem. Navíc Garuda Purána říká, pati dharma pati sargah pati hi paramam tapah patiri pritim apanne prijante sarva devata.
„Ctnostná žena si vždy myslí, že potěšit duchovně umístěného manžela je její nebeská radost, nejvyšší povinnost a nejvyšší odříkání. Je-li manžel potěšen (jako Kulottama, zosobněný Višnu), ona ví, že i Nejvyšší Pán je potěšen a všichni polobozi s ním. Nejvyšší Pán zahrnuje i všechny dévaty (polobohy).“

Pavitra pokračovala, „Proto tě prosím, zůstaň se mnou a buď spokojený s tím, co dostaneme. Cokoli je nám předurčeno, to časem získáme a to si budeme v dokonalém štěstí užívat.“

 

Po vyslechnutí žalostných slov své ženy se Sumédha rozhodl zůstat v rodné vesnici. Jednoho dne tam přišel velký světec Kaumdinja. Když ho Sumédha se svojí ženou spatřili, vstali a pak mu vzdali své uctivé poklony. Sumédha světce přivítal se skloněnou hlavou: „Ó nejmoudřejší ze světců, je pro nás velkým štěstím tě zde spatřit. Můj život se nyní stal úspěšným a já jsem ti velmi zavázán.“

Sumédha nabídnul Kaumdinjovi Munimu pohodlné sezení a velmi ocenil jeho askezi a učenost. „Považuji se za velice šťastného díky tomu, že mám dnes tvůj daršan.“ Chudý bráhmanský pár pohostil světce co nejpřepychověji si vzhledem k své situaci mohli dovolit a po jídle se Pavitra žebravého světce zeptala: „Ó nejučenější, co bychom měli udělat, abychom se zbavili své chudoby? Jak může člověk, který v minulém životě nerozdal žádné milodary, získat v tomto životě dobrou rodinu, velké bohatství a dobré vzdělání? Můj manžel mě chtěl opustit a odejít do cizích zemí za žebrotou, ale já jsem se k němu upřímně modlila, aby se mnou zůstal. Pokorně jsem mu řekla, že když někdo nemá dostatek bohatství v současném životě, je to proto, že v předchozích životech nerozdal dost milodarů. A on proto souhlasil zůstat zde. Jen díky velké přízni osudu jsi sem dnes milostivě přišel. A my teď víme, že s naší chudobou brzy skončíme. Ó nejlepší z bráhmanů, řekni nám prosím jak se můžeme vymanit z této nekonečné bídy způsobené chudobou? Ó milostivý, sděl nám prosím, pomocí jakých prostředků – poutních míst, která můžeme navštívit, postních dní, které můžeme dodržovat, nebo odříkání, které můžeme vykonat – budeme schopni nadobro skoncovat s naším špatným osudem.“

Po vyslechnutí upřímných proseb této trpělivé ženy se velký světec Kaundinja na chvíli zamyslel a pak řekl: „Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Hari, mám v oblibě jeden postní den. Půst v tento den maže všechny možné hříchy a odstraňuje veškerá utrpení způsobená chudobou. Tento postní den nastává během tmavé poloviny (krišna pakša) přestupného měsíce, a je znám jako Parama Ékádaší. Je to nejlepší Višnuův den, proto se jmenuje Parama. Ékádaší tmavé poloviny přestupného měsíce zajišťuje všechny životní potřeby, tedy peníze a jídlo, a nakonec dává i osvobození. Když nastane večer, měl člověk v tento den opěvovat slávu Pána zpěvěm a tancem v extázi a měl by to provádět po celou noc. Pán Kuvéra (pokladník polobohů) se jednou v tento posvátný den postil. Když jeho přísný půst viděl pán Šiva, velice ho to potěšilo a učinil proto Kuvéru pokladníkem polobohů. Také král Hariščandra se o tomto Ékádaší postil poté, co byla jeho žena a syn prodáni, a král byl díky půstu schopen získat je zpět. Pak vládl svému království bez dalších překážek. Proto bys měla, ó paní, také dodržet půst na Parama Ékádaší podle příslušných pravidel a pokynů, a zůstat celou noc vzhůru.“

Šrí Krišna pokračoval: „Ó, Judhištiro, synu Pánduův, takto tedy instruoval Kaundinja Muni Pavitru, milostivě a láskyplně, ohledně půstu na Parama Ékádaší. Potom řekl Sumédhovi, „Na Dvadáší, tedy v den po Ékádaší, bys měl učinit slib, že budeš držet půst Paňčaratriki. Po časné ranní koupeli by ses měl ty i tvá žena, společně s tvými i jejími rodiči postit podle svých možností pět dní. Poté budeš způsobilí vrátit se domů,do příbytku Pána Višnua.

​

Člověk, který během těchto pěti dní sedí na jednom místě, dosáhne nebeských planet. Ten, kdo bude během těchto pěti dnů poskytovat jídlo kvalifikovaným bráhmanům, jako by nakrmil všechny polobohy, celé lidstvo a dokonce i démony.

​

Kdokoli daruje v tomto pětidenním období dvojzrozenému bráhmanovi nádobu pitné vody, získá prospěch jako by daroval celou planetu. Ten, kdo obdaruje učenou osobu nádobu naplněnou sezamovými semínky, bude sídlit v nebi tolik let,kolik je v nádobě semínek. Kdo daruje nádou plnou zlatavého ghí, si zcela jistě bude užívat pozemských slastí a poté dosáhne příbytku boha slunce. Kdo během těchto pěti dní setrvá v celibátu, zažije nebeské štěstí a bude si užívat s dívkami z Indralóky. Proto byste měli oba – Sumédho a Pavitro – během těchto pěti dní Paňčarátriky držet půst, abyste byi odměněni hojností obilí a bohatstvím po zbytek svého života na této planetě. Vaším příští příbytkem bude duchovní svět.“

​

Sumédha a Pavitra po vyslechnutí této dokonalé rady dodrželi půst na Parama Ékádaší a také půst Paňčarátrika a velice brzy nato spatřili krásného prince, který k nim jel z královského paláce. Na příkaz pána Brahmy jim princ daroval nádherný, luxusně zařízený dům a vyzval je, aby v něm žili. A pro zajištění jeich živobytí jim, poté, co velebil jejich odříkání a tpělivost, daroval celou vesnici. Pak se vrátil do svého paláce. Sumédha a jeho žena si díky tomu užívali všech druhů hojnosti tohoto světa a nakonec se vrátili do příbytku Pána Višnua.

Každý kdo dodrží půst na Parama Ékádaší a také půst Paňčarátrika, je osvobozen od všech svých hříchů a poté, co si bude užívat pozemský život, vrátí se na Višnulóku, stejně jako bráhman Sumédha a jeho ctnostná žena Pavitra. Je nemožné, ó Judhštiro, spočítat rozsah užitku, který půst na Parama Ékádaší přinese, protože tento půst je na stejné úrovni jako koupel na poutních místech v jezeře Puškara a v řece Ganze, darovaní krav a vykonání všech druhů náboženských činností. Kdo se v tento den postí tím také vykonal oběti předkům v Gáje. A tímto půstem jako by se postil i ve všech existujících příznivých dnech.

​

Stejně jako jsou ze všech společenských tříd bráhmani považováni za třídu nejvyšší, stejně jako je z čtyřnohých zvířat kráva tím nejlepším a jako je mezi polobohy nejlepším pán Indradév, je ze všech měsíců tím nejlepším přestupný měsíc.

​

Půst Paňčarátrika – tedy pětidenní půst (paňč = pět,rátri = noci) během přestupného měsíce – odstraní všechny druhy ohavných hříchů. Avšak když se půst Paňčarátrika spojí s půstem na Parama a Paramai Ékádaší, odstraní úplně všechny hříchy toho, kdo se postí. Pokud se někdo v tyto dny nedokáže postit, měl by postní dny přestupného měsíce dodržet co nejvice podle svých schopností. Kdo se narodil jako lidská bytost a nevykoná v přestupném měsíci obřadní koupel s následným dodržením Ékádaší, jako by spáchal sebevraždu a bude muset trpět v cyklu 8 400 000 životních druhů. Vzácné lidské zrození je určeno pro získání prospěchu a nakonec pro osvobození se z tohoto hmotného světa. Proto by se měl člověk za každou cenu snažit dodržet půst tohoto příznivého Parama Ékádaší.“

Pán Šrí Krišna své povídání zakončil slovy: „ Ó bezhříšný Judhištire, popsal jsem ti, tak jak jsi chtěl, úžasný prospěch, kterého může člověk doáshnout půstem na Ékádaší pojmenovaném Parama, které nastává v tmavé polovině vloženého přestupného měsíce. Měl bys, pokud je to možné, tento půst dodržet.“

Král Judhištir učinil přesně tak, jak mu Pán Krišna řekl, a jeho bratři a jejich žena Draupadí rovněž. Poté, co si užívali radostí jen zřídka dosažitelných v tomto hmotném světě, vrátli se nakonec všichni domů, zpět k Bohu. Každý, kdo poté, co vykoná obřadní koupel, drží půst v tato dvě přestupná Ékádaší,půjde do nebe a nakonec dosáhne příbytku Šrí Višnua a na cestě tam bude opěvován všemi polobohy.

​

Takto končí ve Skanda Puráne vyprávění o slávě Parama Ékádaší, které nastává během tmavé poloviny vloženého přestupného měsíce.