Gaura pakša měsíce Šrávana (červenec-srpen)

   Šrí Judhištir Maharádž řekl: „Ó Madhusúdano, ó ty, jenž jsi zabil démona Mádhua, buď ke mně prosím milostiv a popiš mi Ékadáší, které nastává během světlé poloviny měsíce Šrávana (červenec – srpen).“

  Nejvyšší Pán, Šrí Krišna, odpověděl: „Ano, ó králi, budu ti s radostí vyprávět o jeho slávě, protože pouhým nasloucháním o tomto posvátném Ékádaší získá člověk stejný prospěch jako z vykonání oběti koně.

   Na počátku Dvápara-júgy žil král jménem Mahidžita a vládl království Mahismati-purí. Protože neměl žádného syna, připadalo mu celé jeho království velice pochmurné. Ženatý muž, který nemá syna, nenalezne štěstí ani v tomto životě, ani v příštím. V sanskritu se syn řekne putra. Pu je název jednoho konkrétního pekla a tra znamená osvobodit. Slovo putra pak znamená ‚ten, kdo osvobozuje od pekla jménem Pu.‘ Proto by měl každý ženatý muž zplodit alespoň jednoho syna a správně ho vychovat, tak si otec zajistí osvobození od pekelného života. Toto nařízení však neplatí pro upřímné oddané Pána Višnua nebo Krišny, protože Pán se stává jejich synem, otcem a matkou.         Čánakja Pandit navíc říká:

​

   satyam mata pita jnanam
   dharmo bhrata daya sakha
   santih patni ksama putrah
   sadete mama vandhavah

   „Pravda je mi matkou, poznání je mi otcem, mé povinnosti jsou mi bratrem, laskavost je mým přítelem, klid je mou ženou a odpuštění mým synem. Toto je moje rodina.“ Mezi hlavními šestadvaceti vlastnostmi oddaného Pána je odpuštění vlastností nejvyšší. Oddaní by proto měli vyvíjet obzvláštní úsilí za účelem nabytí této vlastnosti. Čánakja zde říká: „Odpuštění je mým synem,“ a proto by měl oddaný Pána, byť by byl ve stavu odříkání, dodržovat toto Ékádaší a modlit se, aby získal tento typ „syna.“ Zmíněný král se po dlouhou dobu velice snažil získat dědice, avšak bezvýsledně. Jak jeho roky plynuly, naplňovalo ho to větší a větší úzkostí.

   Jednoho dne řekl svým poradcům: „Nespáchal jsme v tomto životě žádný hřích a v mé pokladně není žádné hříšně nabyté bohatství, ani jsem si nikdy nepřisvojil obětiny určené polobohům a bráhmanům. Když jsem vedl války a dobyl jiná království, vždy jsem následoval zásady a pravidla válečnictví, a vždy jsem ochraňoval své poddané jako by byli mými vlastními dětmi. Trestal jsem i své příbuzné, pokud se provinili zákonům a když mí nepřátelé byli zbožní a věřící, přivítal jsem je. Ó, dvojzrození, přestože jsem sám zbožný a věřící následovník védských pravidel, můj domov je bez syna. Sdělte mi prosím laskavě, jaký je za tím důvod.“ Královi bráhmani se se poté mezi sebou radili a s cílem přinést králi patřičný prospěch navštívili různé ášramy velkých světců. Nakonec narazili na světce, který byl odříkavý, vnitřně čistý, spokojený sám v sobě a plnící slib držení půstu. Své smysly měl naprosto pod kontrolou, překonal hněv a byl odborníkem v plnění svých povinností. Tento světec byl také odborníkem na veškeré závěry Véd a dokázal prodloužit délku svého života na délku života samotného Brahmy. Jmenoval se Lomasa Riši a znal minulost, přítomnost i budoucnost. Po uplynutí každé kalpy mu vždy vypadl jeden vlas. (Jedna kalpa, neboli dvanáct hodin v životě Brahmy, trvá 4 320 000 000 let). Královi bráhmani k němu jeden po druhém přicházeli vzdát pokorně svou úctu.

   Uchváceni touto velkou duší, vzdali mu poradci krále Mahidžity poklony a velice uctivě řekli: „Ó, světče, bylo nám dovoleno tě spatřit.“ Lomasa Riši viděl, jak se mu klanějí a odpověděl: „Řekněte mi prosím laskavě, proč jste sem přišli. Proč mě vychvalujete? Já musím jistě učinit vše, co budu moci, abych vyřešil vaše problémy, protože světci jako já mají pouze jeden zájem: pomáhat druhým. O tom nepochybujte.“

   Lomasa Riši měl všechny dobré vlastnosti, protože byl oddaným Pána. Jak je řečeno v Šrímad Bhágavatmu (5.18.12):

   "Yasyasti bhaktir bhagavaty akinchana
   sarvair gunais tatra samasate surah
   harav abhaktasya kuto mahad-guna
   manorathenasati dhavato bahih

   „V těle toho, kdo vyvinul čistou oddanost ke Krišnovi se projeví všechny dobré vlastnosti Krišny a polobohů. Avšak ten, kdo nemá k Nejvyšší Osobnosti Božství žádnou oddanost, nemá žádné dobré kvalifikace, protože je díky mentálním záležitostem zaměstnán v hmotné existenci, která je vnějším rysem Pána.“

   Královi zástupci řekli: „Přišli jsme za tebou, ó vznešený světče, abychom tě požádali o pomoc v řešení velice vážného problému. Ó mudrci, jsi jako pán Brahma. Na celém světě neexistuje větší světec než ty. Náš král Mahidžita nemá syna, a to přesto, že se o nás stará a ochraňuje nás jako bychom bylu jeho vlastními syny. Velice nás rozesmutnělo vidět ho nešťastného kvůli tomu, že nemá syna, ó světče, a proto jsme odešli do lesa vykonat přísná odříkání. Řízením osudu jsme narazili na tebe. Touhy a činnosti všech jsou úspěšné pouhým daršanem u tebe, proto te pokorně prosíme, řekni nám, jaka může náš laskavý král získat syna.“

   Po vyslechnutí jejich upřímné prosby se Lomasa Riši na okamžik pohroužil do hluboké meditace a okamžitě pochopil králův minulý život. Pak řekl: „Váš vladař byl v minulém životě kupec a kvůli tomu, že vnímal své bohatství jako nedostatečné, spáchal hříšné činy. Za účelem obchodování se svým zbožím naštívil mnoho vesnic. Jednou v poledne v den po Ékádaší, které nastává v světlé polovině měsíce Džještha (Trivikrama – květen – červen), byl při svých cestách od místa k místu velice žíznivý. Na okraji jedné vesnice přijel ke krásnému rybníku, ale právě, když se chystal y rybníku napít, přišla tam kráva se svým nově narozeným telátkem. Tato dvě stvoření měla také velkou žízeň, protože panovalo velké horko, avšak jakmile kráva a telátko začaly pít, obchodník je neurvale zahnal stranou, aby mohl sobecky uhasit vlastní žízeň. Tento přestupek vůči krávě a jejímu telátku je příčinou toho, že váš král nemá teď syna. Dobré skutky, které spáchal v předchozím životě mu však zajistily vládu nad poklidným královstvím.“

   Když to královi poradci vyslechli, odpověděli: „Ó slovutný riši, slyšeli jsme, že Védy říkají, že člověk může na základě svých zásluh vymazat následky svých předchozích hříchů. Buď prosím tak laskav a sděl nám pokyny, díky nimž mohou být královy hříchy zrušeny. Uděl mu prosím svoji milost, aby se v jeho rodině zrodil princ.“

   Lomasa Riši řekl: „Existuje jedno Ékádaší, jmenuje se Putrada a přichází v světlé polovině měsíce Šrávana. V tento den byste měli všichni, včetně vašeho krále, držet půst, zůstat celou noc vzhůru a přísně dodržovat veškerá pravidla a přikázání. Veškeré zásluhy, které tím získáte byste pak měli dát svému králi. Pokud tyto mé pokyny dodržíte, bude jistě požehnán krásným synem.“

  Všichni královi rádcové byli slovy Lomasy Rišiho velice potěšeni a vzdali mu své vděčné poklony. Poté se s očima lesknoucíma se štěstím vrátili domů.

   Když nadešel měsíc Šrávana, vzpomněli si královi rádcové na radu Lomasy Rišiho a pod jejich vedením se všichni obyvatelé Mahosmati-purí, včetně krále, na Ékádaší postili. A na druhý den, na Dvadáší, všichni obyvatelé poctivě odevzdali nabyté zásluhy králi. Silou těchto zásluh královna otěhotněla a nakonec porodila nejkrásnějšího syna. Ó, Judhištiro,“ pokračoval Pán Krišna, „Ékádaší, které přichází v světlé polovině měsíce Šrávana se tak právem stalo slavným jako Putrada (uděkující syna). Kdokoli touží po štěstí v tomto i příštím světě, by se měl dozajista v tento posvátný den postit od obilovin a luštěnin.

​

A kdokoli jen naslouchá o slávě Putrada Ékádaší se zcela osvobodí ode všech hříchů, bude požehnán dobrým synem a po smrti zcela jistě dosáhne nebes.“

​

Tak v Bhavišja Puráně končí vyprávění o Šrávana-šukla Ékádaší, neboli Putrada Ékádaší.