Zase ve vlaku

Včera večer jsme z místní pošty odeslali pohledy Zlatého chrámu rodičům na Slovensko a do Ameriky. Na rozdíl od těch, co jsme odesílali z Istanbulu, tyto došly v pořádku. Z jízdního řádu jsme si zjistili, jak jedou vlaky směrem na Kurukšétru. Ráno tedy vstáváme již kolem šesté, abychom vše stihli, vysprchujeme se, sbalíme si věci a rozloučíme se s ještěrkami. Na ulici si zastavíme cyklorikšu a za 10 rupií jedeme na nádraží, kam dorážíme kolem sedmé. Vlak má odjezd v 7:45 a je již přistaven. Za 244 rupií dostáváme 2 jízdenky a můžeme nastoupit. Jenomže nevíme kam. Nedá se prostě sednout do libovolného vagonu, mají v tom systém, v němž se nevyznáme, takže jdu z peronu k informacím, aby mi řekli, kam nastoupit. Poté, co mi sdělí vše potřebné, můžeme nastoupit. Vlak je to o poznání pohodlnější než jeho pákistánský protějšek. Lavice nejsou dřevěné, ale čalouněné, potažené modrou koženkou. Jednotlivá kupé jsou sice bez dveří, ale pocit jakéhosi soukromí tu máte. V kupé jsou proti sobě dvě lavice jako v našich vlacích, nahoře podobně jako v pákistánských odkládací prostor, na němž se dá ležet a k tomu je uprostřed mezi tím ještě třetí sklopná pryčna, takže v jednom kupé může spát až šest lidí. Absolvovali jsme téměř šestihodinovou jízdu, během níž jsme si podvakrát koupili porci vegetariánského občerstvení. Abyste se v indickém vlaku najedli, nemusíte nikam vybíhat, nemusíte ani hledat jídelní vagon. Prostě si jen tak sedíte a čekáte, až vám to přinesou až pod nos. A on to někdo přinese, to se nebojte. Je to teplé, je to levné - 12 rupií za porci - a je to dobré

.

Pokud jste byli v Indii a dostali jste se tam letadlem, jistě vám utkvěl v paměti civilizační šok, jemuž jste byli vystaveni hned na letišti. Není divu, v Praze jste nasedli do letadla, možná někde cestou přestoupili na jiný stroj a pak jste se náhle ocitli v Indii. Letadlo vás vyplivlo ze svých útrob a vy nestačíte žasnout: mumraj a shon, typický pro většinu letišť je tady chaotičtější, lidé neodbytnější, špína všudypřítomnější a vzduch smradlavější než kdekoliv jinde jste předtím nastupovali či přestupovali. Nejhorší však je, že čím dále jste od letiště, tím horší to všechno je. Chaos, dotěrové, špína a smrad vás již po celou dobu pobytu provázejí jako neodbytní společníci. Kulturní šok je dokonalý, vyléčíte se z něho až v Praze. Chcete-li si pobyt v Indii zpříjemnit, kulturní šok zmírnit a pobyt přečkat daleko snáze, neleťte letadlem. Krom toho, že zaplatíte daleko méně, máte jednu neocenitelnou výhodu oproti vzduchoplavcům: na vlastní oči, kůži i zbytek těla a duše poznáte Pákistán. Čeká-li vás v Indii kulturní šok, v Pákistánu zažijete něco jako kulturní infarkt. A na Indii jste tím pádem více než výborně připraveni. Naopak, po tom, čím projdete v Pákistánu, máte v Indii pocit, že jste v ráji, anebo alespoň v zemi zaslíbené. Zažijete-li pákistánský vlak, nemůže vás ten indický už vykolejit, a to ani kdyby vykolejil.

​

Jako všude jinde během naší odysey, i tady jsme středem zájmu a pozornosti. Spolucestující zajímá, odkud jsme a kam směřujeme. Jeden milý Ind nás zve k návštěvě svého domu v Džalandharu. Máme to při cestě, ale nemáme v plánu další zdržení, proto odmítáme. Dává nám svoji adresu a opisuje si naši. Máme se u něho zastavit, až pojedeme domů. Dlužno dodat, že cestou domů jsme byli tak obtěžkáni zavazadly, že jsme si na milého chlapíka ani nevzpomněli. Jeho adresu jsem už dávno ztratil a on nám taky nikdy nenapsal.

​

Podobně jako tomu bylo v Pákistánu, i tady nám cestu zpříjemňují různí "umělci" toužící po výdělku. Nejvíce se mi vryl do paměti mladík, jehož příchod do každého kupé ohlašovalo hlasité zatleskání. To tleskání jsme zaslechli patrně hned jak nastoupil do vagónu, a jak se přes jednotlivá kupé propracovával k tomu našemu, slyšeli jsme v pravidelných intervalech tři stále hlasitější tlesknutí dlaní o sebe. Byli jsme opravdu zvědavi, co tohle bude za exota a musím upřímně říci, že naše očekávání v nejmenším nezklamal. Objevil se v našem kupé, třikrát tlesknul a nám došla řeč: stál před námi milenec vradžských pasaček -  Krišna ve svojí nejmodřejší podobě. Ten hoch byl nejenže obarvený namodro, že by z něho měl radost i taťka Šmoula, ale narozdíl od modrých skřítků byl oblečen a ozdoben v naprostém souladu s tím, jak je Šrí Krišna popsán ve védských písmech, či Nektaru oddanosti Šríly Rúpy Gósvámího. Jeli jsme za Krišnou do Vrndávanu a on si nás odchytil už ve vlaku někde poblíž hranice mezi Paňdžábem a Harjánou! Chce po nás za to peníze. Jenomže my mu samozřejmě ten jeho převlek až tak moc nebaštíme, takže odchází s prázdnou.