Jeho Božská Milost Bhakti Vallabha Tírtha Gósvámí Máhárádž
(Tato 1. část překladu Příručky pro Kártik obsahuje úvod k Šrí Bhadžan rahásji (napsaný Šrílou Bahkti Siddhantou Prabhupádou) a 8 denních období oddané služby podle denních časových úseků. Ke každému úseku se váže následování jednoho z veršů Šikšáštaky.)
PŘÍRUČKA PRO KÁRTIK
Obsahuje:
Šrí Bhadžan Rahásja v kostce (včetně kírtanu Ašta-kaliya-jam)
Šrí Girirádž Góvardhan
Šrí Dámodaráštakam
Šrí Bhadžan Rahásja v kostce
(Jeho Božská Milost Šríla Bhakti Vallabha Tírtha Gósvámí Mahárádž)
Úvod do Šrí Bhadžan Rahásji od Šríly Bhakti Siddhanty Sarasvatí Gósvámí Thákura
Rahasjer Prágbandha
(Důležitý povinný předpis pro získání způsobilosti zrealizovat ontologické tajemství Bhadžanu)
Šrí Bhadžan Rahásja je kniha sepsaná ctěným Šrílou Bhaktivinódem Thákurem. V podobě knihy ukázal svým oddaným následovníkům několik příkladů svého vlastního způsobu uctívání. Já, coby bezvýznamný člověk, jsme ho před několika lety pozoroval, zaplaven transcendentální božskou láskou a přitom jsme si tímto způsobem nepřetržitě vychutnával několik veršů z písem.
(Exsitují stupně pokroku čisté oddanosti: první stupeň, kaništha; druhý stupeň, madhjama; a třetí, nejvyšší stupeň, uttama. Přesné porozumění slovům kaništha,, madjama a uttama je nezbytné pro správnou realizaci ontologického tajemství Bhadžanu, jak ho vysvětlil nebo vyložil Šríla Bhakti Siddhanta Sarasvatí Gósvámí Thákur.)
V oblasti čisté oddané služby se v souvislosti se způsobilostí oddaného na úrovni kaništha – tedy na první úrovni oddanosti – doporučuje definovat arčan – uctívání Božstev. Mnoho oddaných není schopno uvědomit si rozdíl mezi arčanem a bhadžanem a považuje obě slova za stejná, tedy že arčan je bhadžan. kteří nejsou schopni uvažovat o rozdílu mezi „Arcanem“ a „Bhajanem“, označuje stejná slova, protože „Arcan“ je „Bhajan“. Domnívají se, že když je arčan zahrnut mezi devíti způsoby oddané služby a bhadžan je na těchto devíti způsobech oddanosti postaven, pak je arčan vlastně bhadžan. Úplný bhadžan a praktikování jedné formy bhadžanu by nemělo být považováno za totéž. Alespoň ne na výše zmíněné první úrovni oddanosti.
Existují dva druhy uctívání: 1. Uctívání Božstev pomocí předmětů k uctívání a se zbožnou úctou je arčan. 2. Služba uctívanému objektu uctívání s pocity věčného sladkého blaženého vztahu, konkrétně blažený vztah mezi oddaným a objektem oddanosti jako důvěrní přátelé nebo sladká rodičovská náklonnost zbavená překážek jako strach nebo zbožná úcta jsou označovány jako préma. A mezi těmito dvěma druhy uctívání je propastný rozdíl. Arčan se týká uctívání Božstev se zbožnou úctou. Ale bez sladkého blaženého věčného vztahu nemůže úplná služba Nejvyššímu Pánu existovat.
Uctívání Božstva – Nejvyššího Pána v podobě související s Jeho zjevením se v tomto světě – pomocí předmětů k uctívání a se zbožnou úctou se nazývá arčan. Avšak ani poznání ztlumeného spalujícího paprsku majestátního uctivého sloužení Božstvům v tomto světě nemůže nijak popřít dokonalost sladkosti služby Božstvu s nádherným okouzlujícím milostným vztahem, příjemným jak svit Měsíce. Stručný způsob uctívání (arčan) je uveden v příloze této knihy. Základní implikace bhadžanu je uvedena v hlavní části knihy. Arčanu se víceméně týká hrubohmotného a jemnohmotného těla, v oblasti bhadžanu je ale oddaný v přímém kontaktu s objektem oddanosti, Nejvyšším Pánem Bhagavánem, který je mimo hrubohmotná a jemnohmotná těla a je Svědkem přebývajícím v srdcích všech vtělených duší. Skutečně oddaná duše je pevně usazená ve své skutečné podobě a je zcela osvobozená od všech pomíjívých označení a její smyslové orgány jsou duchovní, mimo rámec hmotného světa. Protože taková duše je vždy v přímém kontaktu s Absolutní Pravdou, která je transcendentální, je vždy zaměstnána ve službě Bohu. Instruktivní fenomén gurua je považován za rahásju (tajemství), která může být pochopena pouze těmi, kdo mají pevnou víru a přesvědčení.
Skutečnou bhadžan rahásjou (tajemstvím bhadžanu) je upřímné následování cesty pravých sádhuů, jejichž společnosti lze dosáhnout jedině službou oddaným na třetí úrovni, kteří obdrželi pokyny ke Krišna-bhakti po praktikování oddaných činností Sádhana-bhakti, vyjmenových v Šrí Bhakti-Rasámrita-Sindhu. Skromný odevzdaný oddaný bez touhy, plně osvobozený od světského zapletení, je zcela zbaven společnosti nevhodných lidí, jež jsou bez sklonu sloužit Krišnovi chyceny do pasti skrytých tužeb. Teprve potom je v oddaném projevena úplná služba, neboli služba v osmi časových obdobích zábav Šrí Krišny. Čistý oddaný se sklonem sloužit Šrí Krišnovi nemá nikdy v oblibě společnost těch, co si užívají pozemských potěšení (bhógí) a také těch, co vykonávají odříkání (tjágí), protože ví, že společnost takových neoddaných je překážkou v dosažení jeho cíle. Karmí a džňání, neboli lidé se skrytými touhami nemají žádnou zálibu v bhadžan rahásje. A protože nejsou nijak způsobilí vstoupit do osmi oblastí zábav Šrí Krišny v transcendentálním světě, nebudou ani schopni být vždy velmi uznalí k této knize (Bhadžan-Rahásja).
Den a noc (24 hodin) je rozděleno do osmi časových úseků. Jeden úsek je označen jako „Jama“. Noc sestává ze tří takových jam, den má také tři jamy a když k těmto šesti časovým úsekům přidáme ještě úsvit a soumrak, dostaneme se k číslu 8.
Pouze vaišnava dokáže ve všech ohledech s hlubokou oddaností neustále uctívat Krišnu. S mylným pojetím vlastní totožnosti, lišícím se od pojetí skutečné totožnosti živé bytosti ve věčném vztahu ke Krišnovi, není možné Krišnovi neustále sloužit. Podmíněná duše se nedokáže vymanit ze svého uvěznění, pokud dává všechny věci a předměty související se službou Šrí Krišnovi do vztahu s hmotou. Vaišnavové obdaření pevnou seberealizací jsou vždy v náladě uctívání. Nemohou dělat nic jiného než sloužit Krišnovi. Osm veršů Šikšáštaky Šrí Gaurangy Maháprabhua je v souladu se zábavami Krišny v uvedených osmi denních obdobích (Aštajáma). Pro nepřetržitý bhadžan a zvýšení dychtivosti ho vykonávat je příhodných jedenáct veršů Šrí Rúpy Gósvámího a písně sepsané jeho osobními společníky. Jsou plně v souladu s osmi zábavami a slučitelné s nepřetržitým bhadžanem.
Upřímní služebníci Šrí Gurua budou o těchto verších vždy hovořit a budou zcela osvobozeni od vlivu hmotného času, prostoru a takzvaných zasloužilých nebo nezasloužilých osob světa.
Kanpur, 13. listopad 1927 Haridžanakinkar (služebník společníjů Šrí Hariho), Dás Šrí Bhakti Siddhnata Sarasvatí
První časové období oddané služby (1. Jáma sádhana)
Bahdžan při úsvitu – Šraddhá, pevná víra
Záře Svatého jména může zničit veškeré hříchy a osvobodit podmíněnou duši ze zajetí hmotného světa. Jak je například uvedeno v v Šrí Bhakti-Rasámrita-Sindhu, v části Dakšina, 1/52:
taṁ nirvyājam bhaja guṇa-nidhe pāvanaṁ pāvanānāṁ
śraddhā-rajyan-matir atitarām uttamaḥ-śloka-maulim
prodyann antaḥ-karaṇa-kuhare hanta yan-nāma-bhānor
ābhāso 'pi kṣapayati mahā-pātaka-dhvānta-rāśim
„Guna-nidhe (ten, kdo je bohatě obdařen dobrými vlastnostmi) je takový člověk, který je schopen bez váhání a s neochvějnou vírou, bez pokrytectví a zcela srdečně vyslovit Nejsvatější Boží Jméno Krišny, jenž je největší Spasitel ze všech spasitelů. Proč? Protože záře Svatého Jména Krišny vstoupí za úsvitu jako záblesk slunečního světla do jeskyně jeho srdce a zničí všechny velké hříchy a nevědomost.“
Pokyny Šríly Bhaktivinóda Thákura:
parama pāvana kṛṣṇa tāṇhāra charaṇa,
niskapata śraddhā saha karaha bhajan,
jāṇra nāma suryābhās antare praveśi,
dhvaṁsa kare mahāpāp andhakārarāśi,
ei śikṣāṣṭake kahe kṛṣṇalīlā-kram,
ihāte bhajan krame līlāra udgam,
prathame prathama śloka bhaja kichu din,
dvitīya ślokete tabe hauta pravīṇ
Krišna je Nejvyšší Spasitel. Jeho Lotosové Nohy by měly být uctívány s neochvějnou vírou a bez podvádění. Záře Svatého Jména vstoupí do srdce jako úsvit východu slunce a odstraní všechny velké hříchy a veškerou nevědomost – hlubokou temnotu. V Šikšáštace je postupně vyprávěn posloupný vývoj Krišnových zábav. Tímto způsoben bude projevena i posloupnost bhadžanu. Nejprve by se měl po několik dní praktikovat první verš Šikšáštaky a pak budete způsobilí praktikovat druhý verš.
chāri śloke kramaśaḥ bhajana pakkva kara,
pañcam ślokete nija siddha deha vara,
ei śloke siddhadehe rādhāpadāśraya,
ārambha kariyā krame unnati udaya,
chaya śloka bhajite anartha dure gela,
tabe jāna siddhadehe adhikāra haila,
adhikāra nā labhiyā siddhadeha bhāve,
viparjya buddhi janme ṣaktira abhāve
Pečlivým praktikováním prvních čtyř veršů Šikšáštaky postupně dosáhnete v bhadžanu zralosti. Pak budete způsobilí dosáhnout své realizované věčné duchovní podoby praktikováním pátého verše. Až budete v pátém verši pevně umístěni, získáte dosažením své realizované podoby službu u lotosových nohou Šrímatí Rádhárání. V tomto místě začne pokrok ve vykonávání bhadžanu a bude dále rozvíjen. Poté, co budete schopni realizovat transcendentální sladké extatické pocity praktikováním šestého verše, bude vaše připoutání k postranním zvráceným touhám zcela odstraněno. Teprve pak budete mít ve skutečnosti nárok na získání věčné realizované duchovní podoby. Až bude vyjeveno osm hlavních způsobů transcendentálních extatických pocitů, bude dosáhnete úrovně pro vstup do bezpečné oblasti duchovního života. Bez projevu těchto extatických pocitů povede pro aspiranta na cestě oddanosti předstírání dosažení této úrovně k osobní katastrofě díky nedostatku vnitřní duchovní síly.
sāvadhāne krama dhara yadi siddhi cāo,
sādhura carita dekhi śuddha buddhi pāo,
siddhadeha peye krame bhajana karile,
aṣṭakāla sevāsukha anāyāse mile,
śikṣāṣṭaka cinta kara smaraṇa kīrtan,
krame aṣṭakāla-sevā habe uddīpana,
sakala anartha jābe pābe premadhana,
caturvarge phalguprāya habe adarśana
Pokud chce uchazeč dosáhnout realizovaného stavu, měl by velice optarně přijmout postupný proces a striktně následovat pokyny čistého oddaného – sádhua, což je jediný způsob jak získat povědomí věčné čisté oddanosti. Po dosažení způsobilosti získat věčnou realizovanou duchovní podobu může uchazeč upřímným bhadžanem snadno dosáhnout transcendentální blažené služby osmi období zábav Rádhy a Krišny. Služba osmi období zábav Rádhy a Krišny bude postupně projevena neustálým přemýšlením, vzpomínáním a opěvováním osmi veršů Šikšáštaky. Touto oddanou činností budou odstraněny všechny postranní touhy, bude dosaženo nejvyššího bohatství transcendentální božské lásky a skrytý tok tužeb po čaturvarze – čtyřech objektech lidského snažení – světské ctnosti, bohatství, smyslového požitku a touze po osvobození, zcela zmizí.
1. verš Šikšáštaky
ceto-darpaṇa-mārjanaṁ bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇaṁ
śreyaḥ-kairava-candrikā-vitaraṇaṁ vidyā-vadhū-jīvanam
ānandāmbudhi-vardhanaṁ prati-padaṃ pūrṇāmṛtāsvādanaṁ
sarvātma-snapanaṁ paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam
Nechť je svrchovaně oslavováno úplné a hlasité zpívání Svatého jména ve společnosti oddaných a bez páchání deseti přestupků proti zpívání Svatého Jména, které může přinést sedm úspěchů – jmenovitě očištění zrcadla mysli, uhašení lesního požáru zrození, smrti a tří druhů utrpení, zaručení věčně utišujícího prospěchu podobně jako měsíční světlo, život plný duchovního poznání, a tedy probuzení pravé vlastní totožnosti, zvýšení oceánu blaženosti, na každém kroku zajištění sladké chuti zcela transcendentálního nektaru a svaté splynutí těla, mysli a skutečné totožnosti.
Šikšáštaka, Píseň 1
pīta-varaṇa kali-pāvana gorā
gāoāi aichana bhāva-vibhorā (1)
citta-darpana-parimārjaṇa-kārī
kṛṣṇa-kīrtana jaya citta bihārī (2)
helā-bhava-dāva-nirvāpaṇa-vṛtti
kṛṣṇa-kīrtana jaya kleśa-nivṛtti (3)
śreyaḥ-kumuda-vidhu-jyotsnā-prakāśa
kṛṣṇa-kīrtana jaya bhakti-vilāsa (4)
viśuddha-vidyā-vadhū jīvana-rūpa
kṛṣṇa-kīrtana jaya siddha-swarūpa (5)
ānanda-payo-nidhi-vardhana-kīrti
kṛṣṇa-kīrtana jaya plāvana-mūrti (6)
pade pade pīyūṣa-swāda-pradātā
kṛṣṇa-kīrtana jaya prema-vidhātā (7)
bhaktivinoda-svātma-snapana-vidhāna
kṛṣṇa-kīrtana jaya prema-nidāna (8)
Rozjímání o Krišna líle (Krišnových zábavách)
Rozjímání na sklonku noci o ukončení spánku Rádhy a Krišny v jejich tajném háji (Píseň probuzení). Podmínka pro vychutnání Krišna líly – transcendentální zábavy Rádhy a Krišny si čitta (mysl) může vychutnávat jen postupným pokrokem. (Čita znamená skladiště myšlenek a čeština pro ni nemá správný výraz.)
rātryante trasta-vṛnderita bahu-viravairbodhitau kiraśārī
padyair-hṛdyair api sukha-śayanād-utthitau tau sakhibhiḥ
dṛṣṭau hṛṣṭau tadātvoditarati-lalitau kakkhaṭīgīḥ saśaṅkau
rādhā-kṛṣṇau satṛṣṇāv api nija-nija dhāmnyāpta talpau smarāmi
(Góvindalílámrita 1.10)
Vrinda Déví posílá za rozbřesku Šuku a Šáriku (což jsou papouščí sameček a samička) a další ptáky, aby začali cvrlikat a probudili tak Rádhu a Krišnu. Cvrlikáním se zde myslí sladký zpěv o slávě Rádhy a Krišny. Šuka a Šáriká spolu soutěží o to, kdo lépe než ten druhý opěvuje slávu Krišny a Rádhy. Když Šuka opěvuje více Krišnových vlastností, potom oddaní jsou Krišnovi oddaní spokojení, ale když papouščí samička Šáriká opěvuje slávu Rádhy více než Krišnovu, pak jsou šťastné osobní společníce Rádhárání. Tímto způsobem probíhá pěvecká soutěž. Při poslechu této soutěže sladkých písní a také sladkých písní gópií se Rádhárání probouzí a otevře oči, ale Krišna se neprobudí. Krišnovy oči jsou zavřené. Gópí měly odpovědnost probudit Rádhu s Krišnou, ale když je Rádhárání probuzená, jejich odpovědnost probudit Krišnu tím končí. Rádhárání je ustaraná a znepokojená, když vidí narůstající intenzitu slunečního světla, ale ze strachu z přestupku nemůže nutit Krišnu, aby se probudil. Rádě s Krišnou slouží opice jménem Kakkhatí a ta chce, aby jí gópí dovolily vydat ostrý hlasitý zvuk, aby se Krišna probudil. Avšak gópí jí svolení nedávají, protože si myslí, že ostrý hlasitý zvuk vydaný opicí by na Krišnu působil rušivě. Krišna je ale vlídný ke každému a chce dát službu každému ze svých oddaných bez posuzování jejich vlastností. Krišna tedy neotvírá oči a gópí jsou donuceny souhlasit, aby opice vydala svůj ostrý hlasitý zvuk. Když Krišna zvuk uslyší, otevře oči. Krišna s Rádhou na sebe pohlédnou tklivým pohledem, protože ani jeden nechce domyslet, že už je nejvyšší čas na návrat do svých domovů. Rychle utíkají do svých domovů a tam hned ulehnou do postele k spánku. Vlivem působení Jógamáji si jich Nanda Mahárádž, Jašódá Déví, Rádháránina tchýně Džatilá a manžel Ájan Ghóš nevšimnou.
Líla kírtan 1
dekhiyā aruṇodoy, vṛndā-devi byasta hoy
kuñje nānā raba korāilo
śuka-śārī padya śuni, uṭhe rādhā-nīlamaṇi
sakhī-gaṇa dekhi’ hṛṣta hoilo (1)
kālocita sulalita, kakkhaṭīra rabe bhīta
rādhā-kṛṣṇa sa-tṛṣëa haiyā
nija nija gṛhe gelā, nibhṛte ṣayana kailā
duṅhe bhaji se līlā smariyā (2)
ei līlā smaro ār gāo kṛṣṇa-nāma,
kṛṣṇa-līlā prema-dhana pābe kṛṣṇa-dhāma (3)
Druhé časové období oddané služby (2. Jáma sádhana)
Ranní bhadžan – Společnost oddaných sádhuů, přijetí útočiště u čistého oddaného – pravého gurua, oddaní služba pod vedením gurua a odstranění skrytých tužeb
Vyslovování Svatého jména nevyžaduje žádná pravidla. Svaté jméno lze vyslovovat kdykoli a kdekoli – v příznivé i nepříznivé době. Svaté jméno je všemocné. Ze všech podob oddané služby je vyslovování Harinámu podobou nejlepší.
2. verš Šikšáštaky
nāmnām akāri bahudhā nija-sarva-śaktis
tatrārpitā niyamitaḥ smaraṇe na kālaḥ
etādṛśi tava kṛpā bhagavan mamāpi
durdaivam īdṛśam ihājani nānurāgaḥ
Ó Nejvyšší Pane! Tvé svaté jméno uděluje podmíněným duším všechny druhy věčného blaha. Proto tvá hlavní svatá jména (Kṛṣṇa, Govinda, Gopīnāth atd.) - původní transcendentální duchovní jména - nemají žádnou přímou ani nepřímou souvislost s pomíjivým hmotným světem. Tato svatá jména sestoupila do tohoto světa. Nejvyšší Pán udělil Svým jménům veškerou moc a pro vyslovování Svatých jmen není zavedeno žádné omezení. Žádné omezení času, prostoru, žádná pravidla a předpisy. Ó pane! Jsi tak milosrdný k podmíněným duším, protože jsi jim ze soucitu umožnil vzpomínat na svatá jména a zpívat je, avšak kvůli deseti druhům přestupků, a také protože jsem takový nešťastník, nemám pro svaté jméno žádnou zálibu, ačkoli jsi ho učinil tak snadno dostupné.
aneka lokera vāñchā aneka prakāra,
kripā te karila aneka nāmera pracāra,
khāite śuīte yathā tathā nāma laya,
deśa-kāla-niyama nāhi sarvasiddhi haya,
sarvaśakti nāme dila kariyā vibhāga,
āmāra durdaiva nāme nāhi anurāga
Mnoho lidí má mnoho tužeb. Význam těchto mnoha tužeb je - mnoho tužeb pro službu Krišnovi V různých nádherných vztazích - Ṣānta, Dāsya, Sākhya, Vātsalya, Madhur. Aby naplnil touhy oddaných sloužit Krišnovi v různých nádherných vztazích, objevuje se Krišna se na tomto světě prostřednictvím různých jmen. Svaté jméno lze vyslovovat kdekoli a kdekoli, dokonce i při jídle a ležení. Nezohledňuje se prostor, čas a pravidla. Vyslovování svatých jmen může zajistit všechny druhy úspěchů. Jména, která se objevují na tomto světě, dostala veškerou moc podle různých nádherných oddaných vztahů, ale je mým největším neštěstím, že k nim nemám žádnou oddanou náklonnost.
Šikšáštaka, Píseň 2
tuìhu doyā-sāgara tārayite prāṇī
nāma aneka tuwā śikhāoli āni’ (1)
sakala śakati dei’ nāme tohārā
grahaṇe rākholi nāhi kāla-vicārā (2)
śrī-nāma-cintāmaṇi tohāri samānā
viśve bilāoli karuṇā-nidānā (3)
tuwā doyā aichana parama-udārā
atiśoya manda nātha! bhāga hāmārā (4)
nāhi janamalo nāme anurāga mora
bhakativinoda-citta duḥkhe vibhora (5)
Bhaktivinód Thákur odkazuje na Haribhaktivilásu a zmiňuje význam tohoto odkazu v bengálštině v podobě oddané písně pro dosažení neochvějné oddanosti:
ekānta bhakatera mātra kīrtan-smaraṇa,
anya parve ruchi nāhi haya pravartana,
bhāvera sahita haya śrī kṛṣṇa-sevana,
svārasikī-bhāva krame haya uddīpana,
ekānta bhakatera kriyā mudrā rāgodita,
tathāpi sei saba nāhi vidhi vipirīta,
sarva tyāga karile o chārā sukaṭhina,
pratiṣṭāśātyāge yatna payibe praviṇa,
prabhate gabhīra rātre madhyāhne sandhyāya,
anartha chāriyā lao nāmera āśraya,
ei rūpe kīrtana smaraṇa jei kare,
kṛṣṇa-kṛpā haya śigrha, anāyāse tare,
śraddhā kari’ sādhu sange kṛṣṇa-nāma laye,
anartha sakala jāye niṣṭhā upajaye,
prātaḥakāle nityalīlā karibe cintana,
cintite cintite bhāvera haibe sādhana
Čistý oddaný, který má neochvějnou oddanost Pánu, má zálibu pouze v oddaném opěvování Šrí Krišny a vzpomínání na Něho. Takového oddaného nelze přesvědčit, aby změnil svůj vkus na jinou formu oddanosti. Slouží Krišnovi v nádherném láskyplném vztahu. Pro oddané je inspirací postupný rozvoj lásky v jejich nádherném vztahu. Všechny činnosti čistého oddaného jsou inspirovány čistou láskou pocházející z nádherného vztahu. Může se zdát, že jednání tohoto oddaného jsou v rozporu s usměrňovanou oddanou službou, která je utvrzována zbožnou úctou, ale účel služby k uspokojení uctívaného objektu je zachován v Rága-bhakti. Proto nemůže být oddanost čistého oddaného v nádherném vztahu uspokojujícím uctívaný objekt v rozporu s účelem oddanosti. Můžeme se vzdát všeho, ale je velmi těžké vzdát se touhy po jménu a slávě. Moudrý oddaný, který chce rozvíjet čistou oddanost, musí být v tomto ohledu velmi opatrný. Oddaný, který touží po Rága-bhakti, by se měl věnovat harinámu ráno, v poledne, večer, tedy neustále, a vzdát se přitom všech postranních tužeb. Když s takovou oddaností vykonává oddaný„Kírtan“ a „Smaran“, získá brzy milost Krišny a bude schopen dosáhnout nejvyššího cíle, díky němuž bude skutečně osvobozen od všech připoutání. Aspirující oddaný by měl s pevnou vírou vyslovovat Krišnovo jméno ve společnosti pravých sádhuů, pak budou odstraněny všechny jeho postranní touhy a on získá trvalou fixaci mysli na uctívaný objekt. Ráno máme myslet na druhé období věčných zábav Rádhy a Krišny. Takovým rozjímáním. Pouhým rozjímáním. Můžeme dosáhnout rozvíjení čisté božské lásky.
Ranní zábavy Rádhy a Krišny
rādhāṁ snāta-vibhūṣitāṁ vrajapayāhūtāṁ sakhībhiḥ prage
tad-gehe vihitānna-pāka-racanāṁ kṛṣṇāvaśeṣanām
kṛṣṇaṁ buddham avāpta-ḍhenu-sadanaṁ nirvyūḍha-go-dohanaṃ
susnātaṁ kṛta-bhojanaṁ saha-caraistaś cātha tāś cāṣraye
(Góvindalílámrita 2.1)
Přijímám útočiště u lotosových nohou Šrímatí Rádhárání, která se v Džavatu po ranní koupeli zdobí nádhernými šaty a nejrůznějšími ozdobami, které se líbí Šrí Krišnovi. Se svými společnicemi (sakhí) jde do domu Nandy Maharádže, protože ji Jašódá Déví povolala, aby se zapojila do vaření různých druhů jídel pro Krišnu. Poté, co Krišna toto jídlo přijme, uctí ona s velkým uspokojením to, co zbyde. Zde je třeba pozorně zaznamenat, proč Jašódá Déví, aniž by sama vařila, přizvala k vaření Rádhárání. Protože přišla zjistit, zda pokud můj milovaný syn přijme jídlo připravené Rádhárání, prodlouží se mu délka života, neboť takové požehnání získala Rádhárání od Durvási Rišiho. Nanda Mahárádž a Jašóda Déví si nikdy nemohou myslet, že jejich Krišna je Nejvyšší Pán, Pán všech pánů, ale vždy Ho budou považovat za své milované děťátko. To je výjimečnost čisté lásky Nandy a Jašódy ve Vradža Dhámu. Krišnovy ranní zábavy po probuzení ze spánku jsou také pro uspokojení Jeho rodičů Nandy Maháhádže a Jašódy Déví. Nanda Mahárádž a Jašóda Déví nevědí nic o tom, co se dělo v noci. Jsou šťastní, když vidí svého syna vstávat z postele. Krišna je vždy důsledný v uspokojování krav a pasáčků – svých dalších osobních společníků. Podle svých každodenních povinností, které mu ukládají rodiče, jde do stájí svolá pasáčky, své d§věrné kamarády, vždy toužící po Jeho společnosti, a jdou se vykoupat. Po koupeli se Krišna a osoatní pasáčci posadí, aby pojedli jídlo uvařené Rádhárání a servírované Jašódou Déví. Během těchto zábav dochází také ke družení se Rádhy a Krišny.
Přijímám útočiště také u lotosových nohou tohoto „Krišny“. Uchazeči o získání takové Vradža prémy by měli ráno během svého harinámu ve společnosti šudha bhaktů – čistých oddaných - rozjímat o těchto zábavách Rádhy a Krišny. Rozjímáním o zábavách a provozováním sankírtanu mohou okamžitě získat inspiraci transcendentální boží lásky.
Líla kírtan 2 rādhā snāta vibhūṣita, śrī-yaśodā-samāhūta,
sakhī-saìge tad-gṛhe gamana
tathā pāka-viracana, śrī-kṛṣṇāvaśeśāśana
madhye madhye duṅhāra milana (1)
kṛṣṇa nidrā porihori’, goṣthe go-dohana kori’
snānāśana sahacara-saṅge
ei līlā cintā koro, nāma-preme goro-goro
prāte bhakta-jana saṅge raṅge (2)
ei līlā cinto ār koro saṅkīrtana,
acire pāibe tumi bhāva-uddīpana (3)
Třetí časové období oddané služby (3. Jáma sádhana)
Ništhá bhadžan — Upevnění mysli na uctívaný objekt (Šrí Krišnu)
Ve třetím verší Šikšáštaky je popsána osoba oprávněná vykonávat Náma sankírtan (způsob provádění harinámu).
3. verš Šikšáštaky
tṛṇād api sunīcena taror iva sahiṣṇunā
amāninā mānadena kīrtanīyaḥ sadā hariḥ
Student, který je pokornější než stéblo trávy, shovívavější než strom a který zcela postrádá touhu získat si úctu, ale naopak vzdává úctu všem, je vždy způsobilý provádět Hari-kírtan.
ye-rūpe la-ile nāma prema upajaya
tāhāra lakṣaṇa śloka śuna, svarūpa-rāma-rāya
uttama hañā āpanāke māne tṛṇādhama
dui-prakāre sahiṣṇutā kare vṛkṣa-sama
vṛkṣa yena kāṭileha kichu nā bolaya
śukāñā mailea kāre pānī nā māgaya
yei ye māgaye, tāre deya āpana-dhana
gharma-vṛṣṭi sahe, ānera karaye rakṣaṇa
uttama hañā vaiṣṇava habe nirabhimāna
jīve sammāna dibe jāni’ ‘kṛṣṇa’-adhiṣṭhāna
(Šrí Čaitanja Čaritámrita, Antja, 20.20,22-25)
Šrí Čaitanja Maháprabhu řekl Svarúpovi Dámodarovi a Ráji Rámánandovi: „Poslechněte si verš z písem, který vyjadřuje charakteristiky toho, jak dělat Harinám, jímž lze projevit čistou oddanou lásku. Přestože je obdařen dobrými vlastnostmi, ten, kdo se považuje za ohavnějšího než stéblo trávy a získal vlastnost shovívavosti dvěma způsoby - jako strom, i když je osekáván, neříká nic, ale snáší to, a také nikomu nezpůsobuje potíže kvůli vlastnímu užitku obstarání vody pokud usychá, ale je vždy připraven poskytnout své vlastní bohatství, tj. obětovat svůj vlastní zájem, aby naplnil touhu kohokoli, kdo hledá jeho pomoc. Strom je snášenlivý a laskavý, dokonce i když mu někdo škodí osekáváním jeho větví a přijde, aby se ukryl před horkem či deštěm, tak strom ho o to nepřipraví, ale poskytne své přednosti člověku, který se o ně modlí. Praví vaišnavové jsou obdařeni takovými dobrými vlastnostmi. Nejsou ješitní a vidí objekt svého uctívání, Šrí Krišnu, ve všech živých bytostech a všem vzdávají úctu.
[Zde je potřeba poznamenat, že světsky založení lidé nemohou výše uvedené pochopit. Šríla Rúpa Gósvámí to dokazuje takto:
atah sri krishna namadi na bhaved grahyam indriyaih
sevonmukhe hi jihvadau svayam eva sphuraty adah
(Bhakti-rasamrita- sindhu 1.2.234)
„Transcendentální jméno, podobu, vlastnosti a zábavy Šrí Krišny nelze pochopit prostřednictvím hmotně znečištěných smyslů. Teprve když se člověk duchovně nasytí transcendentální službou Pánu, odhalí se mu transcendentální jméno, podoba, vlastnosti a zábavy Pána.“
Transcendentální jméno a podoba sestupují k jazyku atd. odevzdaného oddaného, který má sklon sloužit Šrí Krišnovi. Navázat kontakt s transcendentální realitou – všeprostupujícím Nejvyšším pánem plným poznání a blaženosti – nelze nikdy vzestupně. Transcendentální jméno, podobu, vlastnosti a zábavy Nejvyššího pána lze realizovat pouze sestupným procesem. V tomto hmotném světě je rozdíl mezi zvukem a objektem tímto zvukem označeným, ale v transcendentálním hmotném světě se transcendentální jméno Nejvyššího pána a Nejvyšší pán od sebe neliší. Nejvyšší pán je příčina všech příčin a proto je zcela přirozeně zářící. A stejně tak je zářící i Jeho transcendentální jméno.]
Šikšáštaka, Píseň 3
śrī-kṛṣṇa-kīrtane jadi mānasa tohāra
parama jatane tāṅhi labho adhikāra (1)
tṛnādhika hīna dīna, akiñcana chāra
āpane mānobi sadā chāri’ ahaṅkāra (2)
vṛkṣa-sama kṣamā-guṇa korobi sādhana
pratihiṁsā tyaji’ anye korobi pālana (3)
jīvana-nirvāhe āne udvega nā dibe
para-upakāre nija-sukha pāsaribe (4)
hoile-o sarva-guṇe guṇī mahāśoy
pratiṣṭhāśā chāri koro amānī hṛdoy (5)
kṛṣṇa-adhiṣṭhāna sarva-jive jāni’ sadā
korobi sammāna sabe ādare sarvadā (6)
dainya, doyā, anye māna, pratiṣṭhā-varjana
cāri guṇe guṇī hoi’ koroho kīrtana (7)
bhakativinoda kāṅdi’, bole prabhu-pāy
heno adhikāra kobe dibe he āmāy (8)
Dopolední zábavy Rádhy a Krišny
Při vykonávání harinámu by měl požehnaný oddaný rozjímat nad těmito zábavami
pūrvāhṇe dhenu-mitrair vipinam anusṛtaṁ goṣṭha-lokānuyātaṁ
kṛṣṇaṁ rādhāpti-lolaṁ tad abhisṛti-kṛte prāpta-tat-kuṇḍa-tīram
rādhāṁ cālokya kṛṣṇaṁ kṛta-gṛha-gamanām āryayārkārcanāyai
diṣṭāṁ kṛṣṇa-pravṛtyai prahita-nija-sakhī-vartma-netrāṁ smarāmi
(Góvindalílámrita 5.1)
Když jde Krišna s telátky (či kravami) a pasáčky do lesa, vyprovází ho pohledem Nanda Mahárádž, Jašóda Déví a další mlékaři a mlékařky Vradža dhámu, dokud ho vidí. Jdou za ním, ale když už ho nevidí, vrací se zklamaní. Krišna těší telátka a pasáčky, ale protože je přitahován čistou oddaností Rádhárání, jde k Rádhá kundu, aby se s ní setkal. Rádhárání u Rádhá kundu na Krišnu dychtivě čeká, chce ho spatřit a užívat si jeho společnost. Předtím, než Krišna v poledne vyrazí k Rádhá kundu, utěší samozřejmě telátka nebo krávy i pasáčky. Vzpomínám na lotosové nohy tohoto Krišny a jeho dopolední zábavy.
Rádhárání vždy touží po tom setkat se s Krišnou a řídí se jeho radou, jak se s ním setkat, protože její tchyně Džatilá jí nedovolí jít. Krišna Rádhárání poradil: „Neměla bys říkat, že se jdeš se mnou setkat, protože ti to nedovolí. Hospodáři inklinují k uctívání polobohů, aby získali světský prospěch. Měla by ses k své tchyni modlit, že chceš uctívat boha Slunce. Tvoje tchyně s tím bude okamžitě souhlasit a dovolí ti uctívat boha Slunce, abys získala hmotný prospěch. A pod záminkou uctívání boha Slunce se se mnou budeš moci sejít.“ Rádhárání s rozechvělým srdcem pošle jednu svou společnici (sakhí) vyhledat Krišnu a zjistit, jak se dostat na místo, kde se nachází, aby se s ním mohla setkat. Velice dychtivě čeká na návrat své důvěrné společnice, aby věděla, kam se má jít s Krišnou sejít. Vzpomínám na lotosové nohy této Rádhárání a její dopolední zábavy.
Líla kírtan 3
dhenu-sahacara-saṅge, kṛṣṇa vane jāy raṅge,
goṣṭha-jana anuvrata hari
rādhā-saṅga lobhe punaḥ, rādhā-kuṇḍa-taṭa-vana,
jāy dhenu saṅgi parihari (1)
kṛṣṇera iṅgita pāiyā, rādhā nija gṛhe jāiyā
jaṭilājñā loy sūryārcane
gupte kṛṣṇa-patha lakhi’, kata-kṣane āise sakhī
vyāulitā rādhā smari mane (2)
Čtvrté časové období oddané služby (4. Jáma sádhana)
Polední zábavy — Záliba v bhadžanu
Pravý vyznavač harinámu nemá jinou touhu než bezpříčinnou oddanost Šrí Krišnovi
4. verš Šikšáštaky
na dhanaṁ na janaṁ na sundarīṁ
kavitāṁ vä jagad-īśa kāmaye
mama janmani janmanīśvare
bhavatād bhaktir ahaituki tvayi
Ó Nejvyšší pane! Netoužím po bohatství, moci nebo vzdělanosti (touha po falešné Trivarze – světské zbožnosti, penězích nebo chtíči, nebo dokonce po splynutí neosobním beztvarým brahmanem, neboli mukti – spáse, která je ještě falešnější). Mojí jedinou modlitbou je získat bezpříčinnou neochvějnou oddanost Tobě.
griha dravya śiṣya paśu dhānya ādi dhana
stri putra dāsa dāsi kuṭumbādi jana
kāvya alankāra ādi sundari kavitā
pārthiva viṣaya madhye e saba vārtā
ei saba pāībāra āśā nāhi kari
śuddha-bhakti deha more kṛṣṇa kṛpā kari
premera svabhāva jānhā premera sambandha
sei māne kṛṣṇa mora nāhi bhakti gandha
Šríla Bhaktivinód Thákur podrobně rozpracoval každou touhu. Touha po bohatství - touha po dobrém domě, majetku nebo pomíjivých věcech světa, touha po činění učedníků se světskými motivy, touha po domácích zvířatech, touha po rýžových polích, úrodě atd. Touha po moci - touha po manželce, dětech, služebnictvu, služebné a dalších příbuzných. Touha po vzdělání – Kávja, kniha veršů vztahující se k poetickému dramatu, řečniství, poetickému talentu. Všechny tyto věci se týkají světských záležitostí, a proto nechci žádný slib, abych je získal. Ó Nejvyšší Pane, Šrí Krišno! Laskavě mi věnuj čistou oddanost. Zde je nutné pochopit význam čisté lásky a jejího vztahu. Když bude existovat skutečná čistá láska, bude mít oddaný ve svém srdci pocit pokory a připustí, že nemá ani nádech oddanosti. Důkazem jsou Maháprabhuova vlastní slova v Šrí Čaitanja Čaritámritě, Madhja 2.45:
na prema-gandho ‘sti darāpi me harau,
krandāmi saubhāgya-bharaṁ prakāśitum
vaṁśī-bilāsy-ānana-lokanaṁ binā,
bibhasmi yat praṇa-patañgakān vrithā
Maháprabhu říká Svarúpovi Dámodarovi a Ráji Rámánandovi: „Nemám ani špetku lásky ke Krišnovi.“ Proč potom Maháprabhu tolik naříká po Krišnovi? Maháprabhu odpovídá: „Pláču pouze proto, abych před ostatními dostál své pověsti, že jsem poctěn Krišnovou milostí a obdržel jsem prému. Dostatečným důkazem mého naprostého nedostatku skutečné lásky ke Krišnovi je, že stále žiji, aniž bych viděl sladkou tvář Krišny s flétnou.“
Šikšáštaka, Píseň 4
prabhu tava pada-yuge mora nivedana
nāhi māgi deha-sukha vidyā dhana jana(1)
nāhi māgi svarga āra mokṣa nāhi māgi
nā kori prārthanā kona vibhūtira lāgi' (2)
nija-karma-guṇa-doṣe je je janma pāi
janme janme jena tava nāma-guṇa gāi (3)
ei mātra āśā mama tomāra caraṇe
ahaitukī bhakti hṛde jāge anukṣane (4)
viṣaye je prīti ebe āchaye āmāra
sei mata prīti hauk caraṇe tomāra (5)
vipade sampade tāhā thākuk sama-bhāve
dine dine vṛddhi hauk nāmera prabhāve (6)
paśu-pakṣi ho’ye thāki svarge vā niroye
tava bhakti rohu bhaktivinoda-hṛdoye (7)
Náznak poledních zábav Rádhy a Krišny
madhyāhne 'nyonya saṁgodita vividha-vikārādi-bhūṣāpramugdhau
vāmyotkaṇṭhātilolau smaramakha lalitādy āli-narmāptaśātau
dolāraṇyāmbu-vaṁśī-hṛti-rati-madhupānārka-pūjādi-līlau
rādhā-kṛṣṇau satṛṣṇau parijana-ghaṭayā sevyamānau smarāmi
(Góvindalílámrita 8.1)
[Podle gaudíja-vaišnavské myšlenkové školy jsou polední zábavy Rádhy a Krišny a Rádha kundu nejvyšší úrovní zábav. Oddaní v Nimbárka sampradáji uctívají také Rádhu a Krišnu, ale myslí si, že rása líla s gópími ve Vrindávanu pod Vanšívatou je nejvyšší zábava. Jedinečnost transendentální lásky gópií spočívá v tom, že nechtějí přímý kontakt s Krišnou, ale přejí si zajistit spojení Šrímatí Rádárání s Krišnou, protože préma Rádhy je vyšší než préma jedné milardy gópií. Krišnova transcendentální sladkost se kontaktem s Rádhárání zvýší tak, že gópí jsou díky tomu mnohem šťastnější, než kdyby byly v přímém kontaktu s Krišnou.]
Všechny extatické pocity nejvyššího řádu, včetně Aštasattvik vikár (osmi hlavních extatických pocitů), třiceti tří druhů dalších podřízených extatických pocitů (sančárí) – zkrátka všechny druhy nejsladších podněcujících transcendentálních extatických pocitů se projevují v Rádhá kundu. V žádných jiných zábavách nelze nalézt tak úžasný půvab sladkých extatických pocitů. Zde se umiňují některé mimořádné extatické pocity. Vámja - pokřivenost prémy, vnější výraz hrubosti, drsnosti, avšak uvnitř je to vlastně přesně naopak - což je nevysvětlitelné. Utkanthá - nejvyšší dychtivost po kontaktu s objektem lásky, která odstraňuje všechny druhy neklidu, ale v tomto extatickém pocitu se navenek staly více než neklidnými. Nasloucháním vtipů o gópích se u Rádhy a Krišny projevují pocit štěstí. Kromě toho existuje nespočet zábav, například obřad houpání Rádhy a Krišny, příjemné procházky lesem, vodní sporty v rybnících a řekách, krádež flétny a jiné transcendentální milostné zábavy, pití sladkého medu, uctívání boha Slunce atd. Rádhá s Krišnou jsou pohrouženi do těchto transcendentálních zábav a obsluhováni gópími. Vzpomínám si na tyto zábavy Rádhy a Krišny.
Líla kírtan 4
madhu-pāna sūrya-pūjā khelā (1)
jala-khelā vanyāśana chala-supti vanyāṭana
bahu līlānande dui jane
parijana suveṣṭita rādhā kṛṣṇa susevita
madhyāhna-kālete smari mane (2)
Páté časové období oddané služby (5. Jáma sádhana)
Odpolední bhadžan — Připoutanost ke Krišnovi
5. verš Šikšáštaky
ayi nanda-tanuja kiṅkaraṁ
patitaṁ māṁ viṣame bhavāmbudhau
kṛpayā tava pāda-paṅkaja-
sthita-dhūlī-sadṛśaṁ vicintaya
Ó Nandanandano, přestože jsem tvůj služebník, následkem svých vlastních činností se topím v hrozném oceánu zrození a smrtí. Považuj mne prosím ze soucitu za částečku prachu svých lotosových nohou.
Píseň Bhaktivinóda Thákura (původně v bengálštině) vyvolávající Krišnovu milost
Jsem tvůj věčný služebník. Protože jsem na tebe zapomněl, jsem spoután tvou iluzorní energií a topím se v oceánu zrození a smrtí. Laskavě mě prosím považuj za částečku prachu tvých lotosových nohou. Jsem tvůj věčný služebník, zaměstnej mě ve své službě.
Šikšáštaka, Píseň 5
anādi karama-phale pori’ bhavārnava-jale
taribāre nā dekhi upāy
e viṣaya-halāhale divā-niśi hiyā jvale
man kabhu sukha nāhi pāy (1)
āśā-pāśa śata śata kleśa deya avirata
pravṛtti ūrmira tāhe khelā
kāma-krodha-ādi choy bāṭapāḍe deya bhoy
avasān hoilo āsi’ belā (2)
jñāna-karma-ṭhog dui, more pratāriyā loi’
avaśeṣe phele sindhu-jale
e-heno samaye bandhu, tumi kṛṣṇa kṛpā-sindhu
kṛpā kori’ tolo more bole (3)
patita-kiṅkore dhori’, pāda-padma-dhuli kori’
deho bhaktivinode āśroy
āmi tava nitya-dāsa, bhuliyā māyāra pāś
baddha hoye āchi doyā-moy (4)
Náznak odpoledních věčných zábav Rádhy a Krišny
ṣrī rādhām prāpta-gehāṁ nija-ramaṇa-kṛte kḷpta nānopahārām
susnātāṁ ramya-veśāṁ priya-mukha-kamalāloka-pūrṇa-pramodām
ṣrī kṛṣṇaṁ cāparāhṇe vrajam anucalitaṁ dhenu-vṛindair vayasyai
ṣṛī rādhāloka-tṛptaṁ pitṛ-mukha-militaṁ mātṛ-mṛṣṭaṁ smarāmi
(Góvindalílámrita 19.1)
Vzpomínám na tu Šrímatí Rádhárání, která se odpoledne vrátila od Rádhá kundu do Džávatu a zaměstnává se přípravou rozličných chutných jídel nejrůznějších jmen, amritkélí, karpurkélí atd., aby je předložila svému milovanému Šrí Krišnovi. Rádhárání s etaké krásně vykoupe, oblékne se do pěkných šatů, aby potěšila Šrí Krišnu a velice dychtivě čeká na cestičce na Krišnův návrat z pastvy a je nanejvýš potěšena, když Krišnovu lotosvou tvář spatří. [Zde je potřeba velice pečlivě zaznamenat, že cokoli Rádhárání dělá, nečiní pro své potěšení, ani pro potěšení druhých, ale jejím konečným cílem je uspokojit Krišnu a pouze Krišnu. Účel světí prostředky.]
Krišnovy odpolední zábavy – Krišna se s kravami či telátky a se všemi pasáčky vrací z pastvin, kde se krávy pásly – z Vradža Dhámu – a když vidí na cestě Rádhárání, je nesmírně potěšen. [Krišnu přitahuje její čistá láska.] Po návratu domů se Krišna setká se svým otce, Mamdou Mahárádžem a dalšími mlékaři jako je jeho otec, a také s matkou Jašódou a dalšími mlékařkami jako je jeho matka. Všichni gópa-gópí jsou nesmírně šťastní, že je Krišna zpátky a mohou ho vidět. Jašódá Déví Krišnu z lásky obejme a očistí. Vzpomínám odpoledne na tohoto Krišnu.
Líla kírtan 5
śrī rādhīkā gṛhe gelā, kṛṣṇa lāgi viracilā,
nānā-vidha khādya upahāra
snāta ramya veśa dhori’, priya-mukhekṣaṇa kori’,
purṇānanda pāilo apāra (1)
śrī-kṛṣṇāparāhṇa-kāle, dhenu mitra loiyā cole,
pathe rādhā-mukha nirakhiyā
nandādi milana kori, yaśodā mārjita hari,
smara man ānandita hoiyā (2)
Šesté období oddané služby (6. Jáma sádhana)
Večerní bhadžan — Bháva (Předstupeň prémy)
Vnější příznaky realizovaného stavu
6. verš Šikšáštaky
nayanaṁ galad-aśru-dhārayā
vadanaṁ gadgada-ruddhayā girā
pulakair nicitaṁ vapuḥ kadā
tava nāma-grahaṇe bhaviṣyati
Ó Nejvyšší pane, Šrí Krišno! Kdy budou při vyslovování tvého svatého jména mé oči ozdobeny posvátným kouzlem stékajích slz, kdy se mi bude při vyslovování zajíkat hlas (a nebudu schopen vyslovit celé svaté jméno, slova se stanou nesouvislá a pro obyčejného člověka nesrozumitelná) a po celém těle se mi budou ježit vlasy a ochlupení (z nasycení vzrušujícím pocitem).
Šríla Bhaktivinód Thákur jasně popsal ve své vlastní bengálské písni osm základních pocitů extáze – stékající slzy, zajíkavý hlas (neschopnost vyslovit svaté jméno), vstávání vlasů a chlupů, pocení, třes, neschopnost pohybu, ztráta vědomí a bledost těla.
prema dhana binā vyārtha daridra jivana
dāsa kari vetana more deha premadhana
Bez obohacení prémou – čistou oddanou láskou – je život zbytečný a chudý. Přijmi mne prosím za svého služebníka a zaplať mi mzdu – bohatství boží lásky.
Šikšáštaka, Píseň 6
aparādha-phale mama, citta bhela vajra-sama
tuwā nāme nā lobhe vikāra
hatāśa hoiye hari, tava nāma ucca kori’
boro duḥkhe ḍāki bāra bāra (1)
dīna doyāmoy karuṇā-nidāna
bhāva-bindu dei’ rākhoho parāṇa (2)
kobe taba nāma-uccaraṇe mora
nayane jharabo dara dara lora (3)
gada-gada svara kaṇṭhe upajabo
mukhe bolo ādha ādha bāhirābo (4)
pulake bharabo ṣarīra hāmāra
sveda-kampa-stambha hobe bāra bāra (5)
vivarṇa-śarīre hārāobuṅ jñāna
nāma-samāśraye dharobuṅ parāṇa (6)
milabo hāmāra kiye aiche dina
roye bhaktivinoda mati-hīna (7)
Náznak večerních zábav Rádhy a Krišny
sāyaṁ rādhāṁ sva-sakhyā nija-ramaṇa-kṛte preṣitāneka-bhojyāṁ
sakhyānīteśa-śeṣāśana mudita hṛdaṁ tāṁ ca taṁ ca vrajendum
susnātaṁ ramya-veśaṁ gṛham anu-jananī lālitaṁ prāpta-goṣṭhaṁ
nirvyūḍho 'srālidohaṁ svagṛham anu punar bhuktavantaṁ smarāmi
(Góvindalílámrita 20.1)
Rádhárání večer po jedné ze svých důvěrnic (sakhí) posílá do Nandagramu chutná jídla, která odpoledne pro Krišnu uvařila. Sakhí tato jídla nese do Nandagramu z Džávatu a nabízí je Jašódě Déví. Jašódá Déví krmí své děťátko Krišnu s velkou láskou a spokojeností. Poté, co se Krišna nají, vezme sakhí zbytky jídla – prasád – z Nandagramu do Džavátu a nabídne je Rádhárání. Rádhárání přijme tyto zbytky jídel, Krišnovo prasád s velkým uspokojením. Vzpomínám na tyto sladké zábavy Rádhárání.
Krišnovy zábavy – Jašódá Déví krásně vykoupe své dítě a oblékne ho do krásných šatů a pak svým dítětem ve svém náručí doma kochá. Projevuje dítěti svoji náklonnost za to, jaká příkoří zažívalo při starání se o krávy na pastvě, jak muselo chodit po lese svými jemnými nožkami po kamení a trnech. Po utišení dítěte ho Jašódá přiměje jít do stájí podojit krávy, jinak nebude možné postarat se o rodinu. Když Krišna slyší přání své matky, okamžitě jde s ostatními pasáčky do stájí dojit krávy. Krišna upsokojuje jak krávy, tak další gópí. Krávy, když vidí Krišnu a když se jim dostává nektaru Krišnova sladkého dotyku jsou nanejvýš šťastné a ze spontánní lásky automaticky dávají mléko. Krišna se vrací domů a radostně si vezme jídlo připravené Rádhárání a poslané po sakhí. Vzpomínám s velkým obdivem na tyto večerní sladké Krišnovy zábavy.
Líla kírtan 6
śrī-rādhikā sāyaṁ-käle, kṛṣṇa lāgi’ pāṭhāile
sakhī-haste vividha miṣṭānna
kṛṣṇa-bhukta-śeṣa āni’, sakhī dilo sukha māni’
pāñā rādhā hoilo prasanna (1)
snāta ramya-veśa dhori’, yaśodā lālita hari
sakhā-saha go-dohana kore
nānā-vidha pakva anna, pāñā hoilo parasanna
smari āmi parama ādare (2)
Sedmé období oddané služby (7. Jáma sádhana)
Oddaná služba za soumraku. Préma vipralambha — Boží láska v odloučení
Vnitřní příznaky realizovaného stavu, neboli nejvyšší cíl - Prémabhakti
7. verš Šikšáštaky
yugāyitaṁ nimeṣeṇa
cakṣuṣā prāvṛṣāyitam
śūnyāyitaṁ jagat sarvaṁ
govinda-viraheṇa me
Příznaky smutku odloučení – i kratičké odloučení od Krišny bude považováno za celé věky, vodopád slz bude stékat z očí, realizace prázdnoty celého světa.
Šríla Bhaktivinód Thákur napsal:
Při smutku z odloučení s eprojeví tyto příznaky – každý den je prožitý v úzkosti, jeden okamžik odloučení trvá celé věky, slzy se valí z očí jako voda z mraků v období dešťů, prázdnota tří světů kvůli nesmírnému smutku z odloučení od Góvindy, pocit pálení jako z neuhasitelného požáru obilných plev, ale život se přesto nezhroutí.
Šikšáštaka, Píseň 7
gāite gāite nām ki daśā hoilo
kṛṣṇa-nitya-dāsa mui hṛdaye sphurilo (1)
jānilāma māyā-pāśe e jaḍa-jagate
govinda-virahe duḥkha pāi nānā-mate (2)
ār je saṁsāra mora nāhi lāge bhālo
kāṇhā jāi’ kṛṣṇa heri e cintā viśāla (3)
kāṇdite kāṇdite mora āṇkhi bariṣoy
barṣā-dhārā heno cakṣe hoilo udoy (4)
nimeṣa hoilo mora śata-yuga-sama
govinda-viraha āra sahite akṣama (5)
śūnya dharā-tala cau-dike dekhiye
parāṇa udāsa hoy
ki kori ki kori sthira nāhi hoy
jīvana nāhiko roy (6)
braja-bāsī-gaṇa, mora prāṇa rākha
dekhāo śṛī-rādhā-nāthe
bhakativinoda, minati māniyā
laohe tāhāre sāthe (7)
śṛī-kṛṣṇa-viraha ār sahite nā pāri
parāṇa chārite ār dina dui cāri (8)
Dašakuší
gāite govinda-nām, upajilo bhāva-grām
dekhilām jamunāra kūle
vṛṣabhānu-sutā-saṅge śyāma-naṭa-bara raṅge
bāṅśarī bājāy nīpa-mūle (1)
dekhiyā yugala-dhana, asthira hoilo man
jñāna-hārā hoinu tokhon
koto kṣane nāhi jāni, jñāna-lābha hoilo māni
āra nāhi bhelo daraśan (2)
Džhánpi - Lophá
sakhi go kemote dhoribo parāṇ
nimeṣa hoilo jugera samāna (1)
śrāvaṇera dhārā, āṅkhi bariśoy
śūnya bhelo dharā-tala
govinda-virahe, prāṇa nāhi rohe
kemane bāṅcibo bolo (2)
bhakativinoda, asthira hoiyā
punaḥ nāmāśraya kori’
ḍāke rādhā-nātha, diyā daraśana
prāṇa rākho nahe mori (3)
Náznak zábav Rádhy a Krišny za soumraku
rādhāṁ sālīgaṇāntām asitasitaniśā-yogya-veśāṁ pradoṣe
dutyā vṛndopadeśādabhisṛta-yamunā-tīrā-kalpāga-kuñjām
kṛṣṇaṁ gopaiḥ sabhāyāṁ vihita-guṇi kalālokanaṁ snigdha mātrā
yatnādānīya saṁśāyitam atha nibhṛtaṁ prāpta-kuñjaṁ smarāmi
(Góvindalílámrita 21.1)
Za soumraku má na sobě Šrímátí Rádhiká na radu Vrindy Déví buď bílé nebo černé šaty, podle toho, jestli je světlá nebo tmavá polovina měsíce (aby se skryla před zraky ostatních) a jde ve společnosti svých důvěrnic (sakhí) a poselkyň (gópí) do Sanket Kuňdžu (háj, který jí byl obzvlášť doporučen) pod strom přání. Jsou obklopeny nádherným posvátným prostředím na břehu řeky Jamuny, kde se má v smluvenou dobu a na smluveném místě setkat s milovaným Krišnou.
A na druhé straně, Krišnovy zábavy za soumraku – Krišna uspokojil všechny své osobní společníky, kromě gópů (mlékařů). Ti jsou sklíčení, že nedostali příležitost sloužit Krišnovi, ale Šrí Krišna je Vševědoucí, a tak zná jejich mysl. Když se chtějí gópové obratně předvést v zajímavých hrách a sportech a vyzvou Krišnu, aby přišel na zvláštní místo setkání, aby se podíval, jak sportují, Krišna okamžitě přijme návrh a jde na místo setkání, aby viděl pěknou zručnost gópů v sportovních a zápasnických činnostech. Krišnu sledování sportů tak přitahuje, že požaduje předvádění různých sportů, jeden po druhém. Milující matka Jašódá Déví si dělá velké starosti, když nevidí syna vrátit se ze schůzky a jít spát. Jašódá Déví syna opakovaně volá, aby šel spát, ale syn nepřichází. Taková je povaha neposedných dětí.
Yašóda Déví jsem osobně za Krišnou, aby dítě zklidnila a požádala zápasníky, aby přestali s předváděním zápasu a dalších dovedností. Přinese dítě do postýlky a zpívá mu písničky, aby dítě uspala. Nanda Mahárádž a Jašóda Déví jsou šťastní, když Krišna tvrdě spí. Jdou také spát, al eco se nestane – Krišna, přitahován čistou oddaností Rádhárání, tajně opustí postýlku a jde do Sanket Kuňdžu (výše zmíněný háj), aby se za soumraku setkal s Rádhárání. Vzpomínán na tuto Rádhu a tohoto Krišnu.
Líla kírtan 7
rādhā vṛndā upadeśe, yamunapakula-deśe,
śāṅketika-kuñje abhisāre
sitāsitā niśā jogya, dhori’ veśa kṛṣṇa-bhogya,
sakhī-saṅge sānanda antare (1)
gopa-sabhā mājhe hari, nānā-guṇa-kalā heri
mātṛ-jatne korilo śayana
rādhā-saṅga soṅariyā nibhṛte bāhira hoiyā
prāpta-kuñja koriye smaraṇa (2)
Osmé období oddané služby (8. Jáma sádhana)
Noční bhadžan. Préma sambhog — Transcendentální Boží láska v přímém kontaktu
Velká oddanost k dokonání realizovaného stavu a nejvyššího cíle - Préma bhakti
Naprostá podřízenost samotnému Krišnovi
8. verš Šikšáštaky
āśliṣya vā pāda-ratāṁ pinaṣṭu mām
adarśanan marma-hatāṁ karotu vā
yathā tathā vā vidadhātu lampaṭo
mat-prāna-nāthas tu sa eva nāparaḥ
Aforizmus drahokamu mezi všemi milovanými gópími, Šrímatí Rádhiky – Šrí Krišna může tuto svoji služebnici, oddanou Jeho lotosovým nohám rozdrtit tím, že mne pevně obejme, nebo mě ponížit svým zhýralým chováním s kteroukoliv z jeho milovaných gópí, přesto je On a nikdo jiný mým nejdražším milovaným.
V tomto kontextu stojí za to zmínit verš z Šrí Čaitanja Čaritámrity (Antja Líla 20.52) od Šríly Krišnadáse Kavirádže Gósvámího:
nā gaṇi āpana dukha, sabe vāñchi tāra sukha,
tāra sukha āmāro tātparya,
more yadi diyā dukha, tāra hailo mahāsukha,
sei dukha mora sukhavarjya
Šrí Čaitanja Maháprabhu v náladě uctívání a podobě Rádhárání pronesl s nesmírným smutkem z odloučení tento aforizmus Rádhárání. Pouze Rádhárání může takto mluvit: „Nevadí mi vlastní smutek, jedné co chci, je Jeho spokojenost, já jsme tu pro jeho uspokojení. Pokud ho učiní velice šťastným mé utrpení, bude toto mé neštěstí mým největším uspokojením.“ Nikdo na světě nemůže způsobit utrpení někomu, kdo je upevněný v tomto způsobu myšlení, nebo se alespoň upřímně snaží takového stavu mysli dosáhnout.
Šikšáštaka, Píseň 8
āmi kṛṣṇa-pada dāsī, teṅho rasa sukha-rāśi,
āliṅgiyā kore ātma-sātha
kibā nā dey darasana, nā jāne mora tanu mana,
tabu teṅho mora prāṇa-nātha
(Šrí Čaitanja Čaritámrita, Antja lílá 20.48-52)
Nástin nočních zábav Rádhy a Krišny
tāv utkau labdha-saṅgau bahu-paricaraṇair vṛndayārādhyamānau
preṣṭhālībhir lasantau vipina-viharaṇair gāna-rāsādilāsyaiḥ
nānā-līlā-nitāntau praṇaya-sahacarī vṛnda-saṁsevyamānau
rādhā-kṛṣṇau niśāyāṁ sukusuma-śayane prāpta-nidrau smarāmi
(Góvindalílámrita 22.1)
Pouze nejdražší důvěrníci mohou vstoupit do nočních zábav Rádhy a Krišny. Sakhí se vždy snaží umožnit osobní setkání Rádhy a Krišny. Rádhá a Krišna po vzájemném nočním setkání velice touží. Když k němu dojde, Vrinda Déví a nejdražší sakhí uctívají společně různými spůsoby Rádhu s Krišnou. Potom se Rádha s Krišnou a sakhí odeberou do lesa, zpívají písně, tančí tanec rása líla a podobně. Když jsou Rádha a Krišna po konání tolikerých zábav velice unavení, nejmilejší sakhí jim slouží a nakonec jim přichystají lože s květinami, v němž Rádhá s Krišnou provádějí zábavu spánku. Vzpomínám na tyto sladké zábavy Rádhy a Krišny.
[Naše vysoce vážená guruvarga nás často varovala, že pouze způsobilí oddaní mohou vzpomínat na zábavy Rádhy a Krišny konané v poledne u Rádhá kundu, zábavy za soumraku a noční zábavy rásá lílá.]
Líla kírtan 8
vṛndā-paricarya pāiyā, preṣṭhāli-gaṇere loiyā
rādhā kṛṣṇa rāsādika-līlā
gīta-lāsya koilo kata, sevā koilo sakhī joto,
kusuma-śajyāy duṅhe śuilā (1)
niṣā-bhāge nidrā gelo, sabe ānandita hoilo,
sakhī-gaṇa parānande bhāse
e sukha-śayana smari’, bhaja mana rādhā-hari
sei līlā praveśera āśe (2)