Gaura pakša měsíce Mádhava/Mágha

Maharádž Judhištir řekl: „Ó pane všech pánů, Šrí Krišno, sláva Tobě! Ó pane vesmíru, jsi zdrojem čtyř druhů živých bytostí, jež se rodí z vajec, potu, semen a embryí. Jsi původcem všeho, ó Pane, a proto jsi stvořitelem, udržovatelem i ničitelem.

 

Vysvětlil jsi mi, můj Pane, vše o příznivém dnu známém jako Šat-tíla Ékádaší, který nastává během tmavé poloviny (kršna pakša) měsíce Mágha (leden – únor). Nyní mě prosím obeznam s Ékádaším, které nastává během světlé poloviny (šukla nebo gaura pakša) tohoto měsíce. Jak se nazývá a jak ho správně světit? Kdo je jeho vládnoucím božstvem, které je třeba v tento božský, Tobě tak drahý den, uctívat?“

 

Pán Šrí Krišna odpověděl: „Velmi rád ti, ó Judhištire, řeknu vše o Ékádaší, které nastává během světlé poloviny měsíce Mágha.

 

Toto Ékádaší ničí všechny druhy hříšných reakcí a démonických vlivů, které by mohly ovlivňovat duši. Je známé jako Džaja Ékádaší a šťastná duše, která v tento posvátný den drží půst, je osvobozena od břemene zrození v podobě duchů. Proto neexistuje lepší Ékádaší než toto, protože toto Ékádaší skutečně uděluje vysvobození od rození a smrti. Mělo by se světit velice pečlivě a svědomitě. Proto mi pozorně naslouchej, ó Pánduovče, vylíčím ti úžasný dějinný příběh týkající se tohoto Ékádaší, příběh, který jsem již jednou vyprávěl v Padma Puráně.

 

Před dávnými časy vládl na nebeských planetách pán Indra svému nebeskému království velice příkladně a všichni dévové (polobozi) tam žili velice šťastně a spokojeně. V lese Nandana, krásně ozdobeném páridžátovými květy, pil Indra nektar kdykoli se mu zlíbilo, a užíval si služeb padesáti milionů nebeských panen, Apsár, které tančily v extázi pro jeho potěšení. Mnoho zpěváků, vedených Pušpadantou, zpívalo nepopsatelně sladkými hlasy. Byl tam i Čitraséna, Indrův hlavní hudebník, společně se svou manželkou Maliní a svým krásným synem Maljavánem. Maljaván se velice zalíbil jedné z Apsár, Pušpavátí. Amorovy ostré šípy doslova probodly její srdce. Její nádherné tělo i pleť a také okouzlující pohyby jejího obočí upoutaly Maljavána.

 

Poslouchej, ó králi, popíši ti Pušpavátinu úžasnou nádheru: Má nepopsatelně elegantní paže, jimiž obejme muže jako smyčkami z jemného hedvábí, její tvář připomíná měsíc, její lotosové oči dosahují až skoro k jejím půvabným uším, ozdobeným úžasnými drahými náušnicemi, její štíhlý zdobený krk připomínal svými třemi čarami lasturu, její boky byly široké a stehna jako kmeny banánovníku. Její přirozeně krásné rysy byly doplněny nádhernými ozdobami a oblečením, její ňadra se dmula v rozpuku mládí a pohled na její chodidla byl jako spatřit právě rozkvetlé červené lotosy.

 

Když Maljaván spatřil Pušpavátí v její nebeské kráse, byl jí okamžitě okouzlen. Přišli s dalšími účinkujícími potěšit pána Indru okouzlujícím zpěvem a tancem, ale protože se do sebe zamilovali a jejich srdce byla zasažena šípy Amora, jenž je zosobněný chtíč, nebyli vůbec schopni správně tančit a zpívat před pánem nebeského království. Vyslovovali špatně a rytmus drželi nedbale. Pán Indra okamžitě pochopil příčinu jejich chyb. Urazilo ho neharmonické hudební představení, velmi se rozhněval a zvolal: „Vy hloupí budižkničemové! Předstíráte zpěv pro mne a přitom jste omámeni vzájemným poblouzněním! Zesměšňujete mne! Proklínám vás oba, abyste odteď trpěli jako pišáčové (skřeti). Jděte coby manželé do pozemských oblastí a skliďte reakce za své přestupky.“

 

Maljaván a Pušpavátí, mrzutí a oněmělí z těchto krutých slov okamžitě poklesli z nádherného lesa Nandana v nebeském království na vrchol Himaláje zde na Zemi. Byli nesmírně zoufalí, jejich nebeská inteligence byla výrazně snížena účinkem prokletí pána Indry a ztratili chuť, čich a dokonce i hmat. Vysoko na himalájských sněhových a ledových pláních bylo tak chladno a mizerně, že si nemohli užít ani zapomnění ve formě spánku. Maljaván a Pušpavátí se v těch drsných nadmořských výškách bezcílně se potulovali sem a tam. Přestože se nacházeli v jeskyni, kvůli sněžení a chladu jim nepřetržitě cvakaly zuby a vlivem zděšení a zmatení se jim vztyčily vlasy.

 

V této naprosto zoufalé situaci řekl Maljaván Pušpavátí: „Jaké ohavné hříchy jsme spáchali, že musíme trpět v tělech pišáčů, v tomto nemožném prostředí? To je naprosto pekelné! Ačkoli peklo je velmi zběsilé, utrpení, které zde podstupujeme, je ještě ohavnější. Proto je naprosto jasné, že člověk by nikdy neměl páchat hříchy. “

 

A tak se nešťastní milenci plahočili dál sněhem a ledem. Stalo se však, že ten den bylo zrovna všepříznivé Džaja (Bhaimí) Ékádaší, tedy Ékádaší světlé poloviny měsíce Mágha. Vzhledem k svému utrpení zanedbali jakékoli pití vody, zabití zvěře k jídlu a dokonce i jedení ovoce a listí, které byly v těchto výškách ještě dostupné. Nevědomky tak dodrželi Ékádaší, když se zcela postili od jakéhokoliv jídla i pití. Maljaván a Pušpavátí se v své bídné situaci zhroutili pod posvátným fíkovníkem a ani se nepokusili vstát. Mezitím zapadlo slunce. Noc byla ještě chladnější a hroznější než den, Třásli se v mrazivém sněžení a společně drkotali zuby. Byli otupělí a objímali se, aby se vzájemně zahřáli. S propletenými pažemi

nedokázali ani spát, ani mít sex. Celou noc takto výsledkem mocného prokletí dévy Indry protrpěli.

 

Ó Judhištire, díky půstu, který drželi neúmyslně, světili Džaja Ékádaší, a protože celou noc probděli, dostalo se jim požehnání. Poslouchej, co se stalo příští den. Za úsvitu na Dvadáší přišli Maljaván a Pušpavátí o svá démonská těla a staly se z nich opět nebeské bytosti ověšené třpytícími se ozdobami a nádhernými šaty. Jak se na sebe v úžasu dívali, přiletělo pro ně nebeské letadlo (vimana). Sbor nebešťanů je opěvoval a napravený pár nastoupil do nebeského letadla a byl dopraven přímo do nebeské říše, povzbuzován srdečným přáním všeho dobrého od všech přítomných. Maljaván a Pušpavátí brzy dorazili do Amaravátí, hlavního města pána Indry a pak šli okamžitě rovnou před svého pána Indradéva a vzdali mu své srdečné poklony.

 

Pán Indra byl překvapen, když viděl jejich proměnu do původních podob tak brzy poté, co je proklel, aby trpěli jako démoni daleko, daleko mimo jeho nebeské království. Indradév se jich zeptal: „Jaké neobyčejné prospěšné skutky jste vykonali, že jste se zbavili těl pišáčů tak brzy po mém prokletí? Kdo vás osvobodil od mého zdrcujícího prokletí? Maljaván odpověděl: „Ó pane, stalo se tak neobyčejnou milostí Nejvyšší Osobnosti Božství Pána Šrí Krišny (Vásudéva) a také díky mocnému vlivu Džaja Ékádaší. Jen tak jsme byli vysvobozeni z děsivého utrpení v tělech pišáčů. Taková je pravda, ó pane, protože jsme vykonali oddanou službu Pánu Višnuovi, byť nevědomě, díky adžňáta sukriti. Světlili jsme den, který je Pánu nejdražší a tak nám bylo navráceno naše původní postavení.“

 

Indradév potom řekl: „Protože jste dodržením Ékádaší sloužili Nejvyššímu Pánu Šrí Kéšavovi, jste i pro mne hodní uctívání. Vidím, že nyní jste zcela prosti jakéhokoliv hříchu. Kdokoliv se zaměstná v oddané službě Pánu Šrí Harimu nebo pánu Šivovi, je hoden chvály a uctívání dokonce i ode mnou. O tom není pochyb.“ Pán Indradév dal potom Maljavánovi a Pušpavátí naprostou volnost, aby si mohli užívat jeden druhého a pohybovat se po jeho nebeské planetě dle libosti.

 

Proto by měl, ó maharádži Judhištire, člověk držet přísný půst v tento den, který je tak drahý Pánu Harimu, obzvláště pak pokud jde o Džaja Ékádaší, které člověka osvobozuje dokonce i od hříchu zabití dvojzrozeného bráhmana. Velká duše, která drží půst s vírou a oddaností jako by tím rozdala všechny druhy milodarů, vykonala všechny druhy obětí a vykoupala se na všech posvátných poutních místech. Půstem na Džaja Ékádaší se člověk kvalifikuje k tomu, aby sídlil na Vaikuntě a užíval si nekonečné štěstí po dobu miliard jug, respektive navěky, protože duše je věčná. Ó velký králi, pokračoval Pán Krišna, ten, kdo jen slyší nebo čte slávě Džaja Ékádaší dosáhne požehnaného výsledku dosažitelného jinak ohňovou obětí Agnistoma, během níž se recitují hymny ze Sáma-védy.“

 

Tak končí v Bhavišja-uttara Puráně vyprávění o slávě Magha-šukla Ékádaší, neboli Džaja Ékádaší.