Loi Bazar

Protože Prithi je zřejmě mužem činu - a sám dnes ještě taky nesnídal - vede mě rovnou na prostranství kousíček od vstupu do chrámu. Tady se odehrává každodenní dobročinná akce Food For Life. Usedáme na zem a během chvilky je nám na "talířky" vyrobené z listí spleteného do sebe bohatě naloženo. Je to krásně vonící na přepuštěném másle (ghí) ukuchtěné kičrí plné zeleniny. Lahůdka. Na bezdomovcích se tady nešetří, ghí není nijak levná záležitost. Dvakrát si přidáme, talířky z listí "vyleštíme" že se blýskají a spokojeně se zvedáme. Nádobí z listí co po nás zbylo je pochopitelně na jedno použití, poté co ho odložíme se stane znovu součástí ekosystému. Buď někde zetlí nebo ho snědí krávy.

​

Rozloučím se s Prithim a vracím se do ášramu. Angara-purna se už cítí vcelku dobře, proto se rozhodneme vydat se na nákupy, což ve Vrindávanu téměř vždy znamená zajít na Loi Bazar. Jdeme pěšky, není to až taková dálka. Dá se taky jet rikšou za pár rupií, což v budoucnu příležitostně využijeme. Procházíme vrindávanskými ulicemi a nestačíme se divit. Typická ulička s obchůdky vypadá asi takhle: po obou stranách jsou obchody. Neexistují zde chodníky, které by oddělovaly chodce od zbytku účastníků silničního provozu, zato je po obou stranách ulice lemována stokou s odpadem. Nemusíte mít strach, že byste do něčeho při vstupu do obchodu šlápli, neboť vstup do obchodů je vyvýšen asi tak půl metru nad zemí a jakási "rampa" lemující celou tu řadu obchůdků přesahuje až nad stoku. V té stoce je kromě splašků, výkalů a já nevím čeho občas k vidění i nějaká ta fauna. Kromě krys například malí černí vepříci. Mají záslužnou práci, zbavují člověka hrozby nákazy. Jsou to všežravci. Na ulici občas posedávají opice druhu makak, tam kde jsou obchůdky zavřeny, lebedí si na již zmíněných vyvýšených rampách sloužících za vstup. Jsou tak krotké, že je nerozhodí ani focení z metrové vzdálenosti. Jsem tím tak nadšen, že si jednu opakovaně fotím. Dnes si ještě troufnu na focení opic takhle zblízka, ale brzká zatím netušená zkušenost mě takového hrdinství rychle zbaví.

​

A jsme na Loi Bazaru - obchodní vrindávanské tepně. Cokoli potřebujete k životu v Indii tady mají. To co tu nemají nebudete potřebovat. Nebudete patrně potřebovat ani naprostou většinu toho, co se zde nabízí, ale je dobré vědět, kde se to dá koupit: obchody s nádobím vedle dalších obchodů s nádobím, krámky s vonnými tyčinkami, sárími, devocionáliemi a dalšími sárími, prodíráte se davem a odmítáte "nejlepší nabídky" pokřikujících obchodníků.

​

Na konci Loi Bazaru má po levé straně svůj krámek Šišu Kumár Agarval. Ačkoli jsem se s ním dosud nesetkal, už rok od něho kupuju vonné tyčinky a éterické oleje a dodávám je do několika obchodů v Nitře a Bratislavě. Šišovi jsem před odjezdem do Indie napsal, že budu v listopadu a prosinci ve Vrindávanu a že budeme tedy mít možnost osobně se potkat. A už se s ním vítáme. Je to sympatický chlapík, v obchodě je s ním jeho nedospělý syn Pavan. Zjevně tatínkovi pomáhá vést živnost. Kupujeme vonné tyčinky za více než šest a půl tisíce rupií, ale to je cena i s dopravou na Slovensko. Šišu totiž vybrané tyčinky zabalí a letecky odešle jako obchodní zásilku do Bratislavy. Na bratislavském letišti ji převezme kamarád Jozef, jehož jsem k tomu zplnomocnil a než se vrátíme domů, tak i zboží dodá do obchodů a po mém návratu mi předá peníze. (Mám pocit že jsem mu tenkrát nedal ani korunu provize, doufám, že jsem mu aspoň uhradil náklady, co s tím měl spojené, ale po těch letech si tím vůbec nejsem jist.)

​

Šišu nám po té obchodní transakci smění dolary za rupie lepším kurzem než v bance, dá nám také nějaké drobnosti coby pozornost, a neopomene zdůraznit, že při jakémkoli problému máme za ním přijít.

​

Na večeři si zajdeme do iskconské restaurace v areálu Krišna Balarám Mandiru. Až u večeře mi dojde, že mám vlastně narozeniny.