Bulharsko
Dycky most!
Turky i s jejich autobusem opouštíme hned na druhém břehu Dunaje. Je půl sedmé večer a od bulharských celníků se dozvídáme, že z důvodů, které znají jen oni, nemohou v průběhu následující půlhodiny vpustit do Bulharska ani nohu. Již po dvaceti minutách však milostivě otvírají brány do svého balkánského ráje. Trošku jsou, jak se říká, perplex z toho, že jdeme vlastně pěšky. Vypadá to, že se zlobí na Rumuny za to, že nás pustili přes most. Zpátky nás však poslat nemohou (přes most se přece pešky nesmí), a tak je celá věc vlastně vyřešená: zanadávají si na Rumuny a my můžeme jít. Následuje témeř hodinový pochod na vlakové nádraží v Ruse. Zavřená pokladna, čistá a prostorná nádražní hala s fungujícím topením. Vlak do Dimitrovgradu jede až v devět. Snažím se vyměnit pár dolarů za bulharské leva, čtyřicet leva za dolar (tolik mi nabízí prodavač ve stánku s občerstvením) mi však vůbec nepřipadá dostatečné. Nakonec se Angara-purně podaří sehnat od nádražáků litr teplé vody a třista leva za pět dolarů. Z vody si připravíme mléko, po dvou dnech tak konečně máme něco teplého do žaludku! Vlak je přistaven už ve čtvrt na devět. Nastoupíme a po hodince čekání je odjezd. V kupé s námi sedí docela přívětivá paní. Komunikujeme s ní rusky a bavíme se - jak jinak - o naší dlouhé cestě. Z počátku jsem lehce zmaten jejím neustálým kroucením hlavy, posléze mi však dochází, že Bulhaři jsou proto Bulhaři, že tam, kde jiní národové přikyvují, oni kroutí hlavou a tam kde druzí kroutí hlavou, oni přikyvují. Takže ta dáma vlastně kroutí hlavou na znamení souhlasu! Od průvodčího si koupíme dva lístky do Dimitrovgradu za celkovou sumu 270 leva a uložíme se k spánku. Naši druhou noc na cestách tedy trávíme opět ve vlaku.
Neděle ráno, půl páté a pět minut, Dimitrovgrad - vystupovat. Bulhaři mě překvapují: i zde je čistá nádražní hala. A taky poměrně čisté toalety, kde si při skromné ranní hygieně v mysli přebírám dojmy z dosavadního průběhu cesty: po špinavém Rumunsku působí na nás Bulharsko až nečekaně evropsky. Na lístky do Svilengradu nám chybí pár drobných, o placení dolarama nechce ale jinak ochotná pokladní ani slyšet. Naštěstí je přímo proti nádraží hotel s otevřenou směnárnou. Hluboko smekám před bulharskými podnikavci, díky nimž můžete využívat hotelových směnárenských služeb dvacetčtyři hodiny denně, a měním celý jeden dolar za neuvěřitelných šedesátčtyři bulharských babek. Za dva lístky do Svilengradu platíme 48 leva. 6:44 - odjezd směr Svilengrad.
V 8:15 jsme na místě. Autobusem městské dopravy se za deset leva dopravíme z nádraží do městečka. Je nedělní ráno a ulice i náměstí vypadají jako po evakuaci. Nikde ani noha a ticho jako v hrobě. Jdeme si jen tak, vítr profukuje štěrbinami mezi našimi údy, když v tom kolem nás projíždí osobní auto. Zastaví, otevřou se dvířka a slyšíme hlas: "Kapitán Andrejevo?" Kdepak, nikdo si nás tu neplete s žádným oficírem, Kapitán Andrejevo je jméno hraničního přechodu do Turecka a tenhle chlapík s autem nám zrovna věší na nos, že je taxíkář a za pouhých dvacet dolarů nás prý na dotyčný přechod laskavě odveze. Na projetí celého Bulharska nám stačilo pět a půl dolaru, a teď máme dát dvacet dolarů za posledních deset kiláku? Mluví se tu skoro rusky, zima je tu jako na Sibiři a mrtvo jako v Leninově mauzoleu, pokud se však chcete odtud dostat co nejrychleji pryč, abyste měli hromadu dolarů a odvahu se k nim přiznat. Radši jdeme stopovat. Cestou na výpadovku do Turecka se nám nabízí ještě několik "taxíkářů" a "taxíkářek," každý, kdo tu má auto, si asi hned říká drožkař. Neúspešně se snažím nabízet tři dolary, že víc nedám. Vetšinou se se mnou odmítnou dále bavit a odjedou. Nakonec jedeme za pět amerických dolarů. Na hranicích je stejné liduprázdné mrtvo jako ve Svilengradu. Absolutně vymeteno. Jen jeden bulharský taxíkář, podle nápisu na autě tentokrát zřejmě opravdový, vyplňuje zdejší prázdnotu. Je velice ochotný odvézt nás do Edirne, což je asi půlhodinku vzdálené turecké město za - považte - padesát dolarů. Drzost těchto výlupku z konce světa je bezbřehá, poměrně dobrý dojem z průjezdu Bulharskem je tentam. Pěkně děkujeme a jdeme pěšky.