Krišna pakša měsíce Ašadha (červen - červenec)

Maharádž Judhištir řekl: „Ó Nejvyšší Pane, vyslechl jsem slávu Nirdžala Ékádaší, které se vyskytuje v světlé půlce měsíce Džještha (květen-červen). Nyní si od Tebe přeji naslouchat o Suddha Ékádaší, vyskytujícím se během tmavé poloviny měsíce Ašadha (červen – červenec). Laskavě mi o něm vše podrobně vyprávěj, ó hubiteli démona Madhua (Madhusudano).“

​

Nejvyšší Pán, Šrí Krišna poté odpověděl, „Ó králi, budu ti vyprávět o nejlepším z postních dnů, o Ékádaší, které přichází během tmavé části měsíce Ašadha. Je známé jako Jogini Ékádaší. Odstraňuje všechny druhy hříšných reakcí a poskytuje nejvyšší vysvobození. Ó nejlepší z králů, toto Ékádaší osvobozuje tonoucí v širém oceánu hmotné existence a dopravuje je k břehům duchovního světa. Ve všech třech světech mu mezi posvátnými postními dny není rovno. Nyní ti tuto pravdu vyjevím vyprávěním příběhu zaznamenaného v Puránách.

​

Pokladník dévů (polobohů,) Kuvéra, král Alakapuri byl neochvějným oddaným pána Šivy. Jako svého osobního zahradníka zaměstnával služebníka jménem Hemamali. Hemamali náležel stejně jako Kuvéra k Jakšům a byl chtivě přitahován k své nádherné manželce s velkýma okouzlujícíma očima, Svarupavati. Denní povinností Hemamaliho bylo chodit k jezeru Manasarovara a nosit zpět květiny pro svého pána Kuvéru. Ten je potom použil při pudže k obětování pánu Šivovi.

​

Jednoho dne, poté co natrhal květiny, namísto přímého návratu k svému pánovi a splnění své povinnosti přinést květy pro pudžu, zastavil se Hemamali u své ženy. Pohroužen v tělesných milostných hrátkách zcela zapomněl na návrat do příbytku Kuvéry. Ó králi, zatímco si Hemamali užíval se svou ženou, započal Kuvéra ve svém paláci jako obyčejně uctívat pána Šivu. Brzy zaznamenal, že pro polední pudžu nejsou připraveny žádné květiny. Absence tohoto důležitého předmětu (upačara) rozlítila velkého Košad-jakšu (pokladníka dévů). Zeptal se tedy poslíčka Jakšů, „Proč nestydatý Hemamali nepřišel s květinami pro dnešní obětování? Jdi a zjisti přesný důvod a pak mi ho osobně přijď sdělit.“ Když se onen Jakša vrátil, řekl Kuvérovi: „Ó drahý pane, Hemamali se zapomněl radostně se oddávaje souloži se svou ženou.“

​

Když to Kuvéra slyšel, příšerně se rozzlobil a okamžitě nechal Hemamaliho k sobě předvést. Hemamali věděl, že byl ve své službě mdlý a nedbalý, přistižen jak medituje o těle své ženy, proto přistoupil k svému pánovi s velkým strachem. Než před svého pána předstoupil, poklonil se mu. Kuvéra, jehož oči zrudly hněvem a jehož rty se třásly vztekem, takto křičel na Hemamaliho: „Ó ty hříšný darebáku! Ó, ničiteli náboženských zásad! Jsi chodící hanbou dévů! Proto tě proklínám, nechť trpíš malomocenstvím a jsi odloučen od své milované manželky! Zasloužíš si jen převelice trpět! Ó, ty nízce zrozený hlupáku, okamžitě opusť toto místo a odeber se trpět na nižší planety!“

​

A tak Hemamali okamžitě upadl v nemilost Alakapuri a onemocněl strašnou leprou. Probudil se v hustém strašném lese, kde nebylo nic k jídlu ani k pití. Žil své dny v utrpení, od bolesti neschopen v noci spát. Trpěl jak v zimě, tak v létě, ale protože s vírou pokračoval v uctívání pána Šivy, jeho vědomí bylo ustálené. Přestože byl zatížen velkým hříchem a jeho následnými reakcemi, pamatoval si díky své zbožnosti svůj minulý život. Poté, co se nějakou dobu toulal z místa na místo, přes hory a doly, přišel nakonec Hemamali k rozlehlému himálajskému pohoří. Tam ho potkalo obrovské štěstí v podobě setkání s velikým světcem Markandejou Rišim, největším z asketů, jehož život trvá prý plných sedm dní života Brahmy.

​

Markandeja Riši seděl pokojně ve svém ášramu, zářící jako druhý Brahma. Hemamali, s pocity velkého hříšníka, zůstal stát v uctivé vzdálenosti od velkého světce a vzdal mu pokorné poklony a sadu modliteb. Markandeja Riši, který má vždy zájem o blaho druhých, spatřil malomocného a přivolal ho k sobě blíž: „Ó, ty, jaké hříšné činy jsi spáchal, že sis vysloužil tak hrozné následky?“

​

Hemamali s bolestí a studem odpověděl: „Drahý pane, jsem Jakša, služebník pána Kuvéry a jmenuji se Hemamali. Mojí denní službou bylo trhat květiny od jezera Manasarovara, aby můj pán jimi uctíval pána Šivu, ale jednoho dne jsem byl nedbalý a opozdil jsem se při návratu s květinami pro uctívání, protože jsem byl pohlcen chtivou vášní užívat si tělesných slastí se svou ženou. Když můj pán zjistil, proč jsem se opozdil, ve velkém hněvu mě proklel, abych se stal tím, kdo nyní před tebou stojí. Byl jsem tak zbaven svého domova, své ženy, své služby. Ale naštěstí jsem potkal tebe a nyní doufám, že od tebe dostanu příznivé požehnání, protože vím, že oddaní jako ty jsou vždy tak milostiví jako Nejvyšší Pán (Bhakta Vatsala) a vždy nosí v svých srdcích zájem o blaho druhých. Je to jejich – tvoje – přirozenost. Ó, nejlepší z světců, prosím, pomoz mi!“

​

Dobrosrdečný Markandeja Riši odpověděl, „Protože jsi mi řekl pravdu, povím ti o postním dni, který ti přinese velký prospěch. Budeš-li se postit na Ékádaší, které přichází během tmavé části měsíce Ašada, zcela jistě dosáhneš osvobození od svého hrozného prokletí.“

​

Hemamali padl na zem pln vděku a vzdával světci opakovaně pokornou úctu. Ale Markandeja Riši vstal a pozvedl chudáka Hemamaliho na nohy, čímž ho naplnil nepopsatelným štěstím.

​

Podle pokynů světce držel pak Hemamali svědomitě půst na Ékádaší, díky čemuž se opět stal krásným Jakšou. Vrátil se domů, kde potom žil šťastně se svojí ženou.“

​

Pán Šrí Krišna na závěr řekl: „Snadno nyní, ó Judhištiro, pochopíš, že půst na Jogini Ékádaší je velice mocný a příznivý. Ten samý užitek, co lze získat nakrmením osmdesáti osmi tisíc bráhmanů, je dosažen také pouhým dodržením přísného půstu na Jogini Ékádaší. Tomu, kdo se v toto posvátné Ékádaší¨postí, zničí Ekadáší Déví hromady reakcí za předešlé hříšné činy a učiní ho převelice zbožným. Ó, králi, tímto jsem ti nyní vysvětlil čistotu Jogini Ékádaší.“

​

Takto končí v Brahma-vaivarta Puráně vyprávění o slávě Ašadha-krišna Ékádaší, neboli Jogini Ékádaší.