Brahma Sarovar

Už od tří hodin ráno (ne-li od půl třetí) k nám do pokoje vniká zpěv manter vycházející z přilehlého chrámu. Zní to jako tisíc jmen Višnuových, ale krk bych za to nedal. V Istanbulu nám do oken vyřvávali muezzini, v Amritsaru sikhové, tady vaišnavové. Muslimští křiklouni zněli nelibozvučně, narozdíl od sikhů a vaišnavů, ale ti se zase rádi modlí v čase, kdy je tělo naprogramováno k spánku. Tak si pak vyberte. Původně jsem chtěl napsat "narozdíl od hinduistů," ale hinduismus jako takový vlastně neexistuje. Označují se tak náboženství praktikována především na území Indie a převážně vycházející z védských písem. Název hiduismus vznikl ze jména řeky Sindhu - Indus. Muslimové, žijící na jejím pravém - západním - břehu, tak označili veškeré pro ně nepochopitelné duchovní směry, filozofie a náboženství vyskytující se z jejich pohledu za řekou Sindhu. Co se Véd týče, tak ty jsou patrně nejobsáhlejšími spisy jaké kdy byly sepsány. Zabývají se snad vším, čím je schopen zabývat se člověk, takže v nich najdete recepty nejen na dosažení duchovní dokonalosti, ale i na takové přízemní činnosti jako je stavba domu či válečnické umění.

​

Ráno mám horečku a pocit, že je snad 20 pod nulou. Beru si dva acylpyriny a Angara-purna mě balí do dek. Odchází do chrámu Krišnových oddaných a mne ponechává na pospas virům a mikrobům. Do 10 hodin se potím jako dveře od chlíva, což mi zjevně prospívá, neboť pak se již cítím vcelku dobře. Vstanu, umyju se a pomalu bych i něco pojedl. Žaludek mi hlady vyhrává symfonie a já marně čekám až se mi žena vrátí z chrámu. Hodin jak na kostele, žena nikde, já zamknutý v místnosti, z níž mám sice krásný výhled na chrámové věže, hladu mi to však neubere. Pomocí nože se proto snažím nějak domluvit zámku ve dveřích, ten však odolává. Domlouvám mu nožem i vybranými slovy, ne a ne však uspět. Křáp jeden prorezlý, primitivní, co nejde rozumem to musí jít silou, říkám si odhodlaně a hledám způsob jak zámek donutit, aby mi podlehl. Patrně bych snáze přemluvil jeptišku k orgiím než tento kus železa k poslušnosti. Naštěstí přichází Alngara-purna - božíčku, kde jsi byla? - a přináší mi snídani. Však už bylo na čase, je poledne a já nechápu, proč byla pryč tak dlouho. Ukazuje se, že svoji roli sehrála vlastnost většiny žen - totální dezorientace v cizím prostředí. Vlastně se divím, že přišla tak brzy. Chrám Haré Krišna našla vcelku dobře. Po ranní bohoslužbě a společné snídani s oddanými nafasovala příděl i pro mne a vydala se na cestu. Vyšlapovala si udatně, jenomže špatným směrem. Což jí po nějaké době došlo a začala organizovaně bloudit městem ve snaze najít cestu alespoň k jednomu z obou strategicky důležitých chrámů. Buď k tomu z něhož po snídani odešla či k tomu, v němž jsem "přemlouval jeptišku". Nebudu to prodlužovat, nějakým způsobem našla znovu oddané, ti jí vyměnili 20 dolarů na rupie a onen bengálský mladík, co nás předchozího večera dopravil na místo našeho noclehu ji přivedl až ke mně. Přinesla mi luštěninovou polévku, rýži, vařenou zeleninu a sladké brambory, což mě v ten okamžik potěšilo možná o malinko víc než její návrat jako takový.

​

Po obědě vyrážíme na obhlídku Kuruovského bitevního pole. Chrám, v němž přechodně bydlíme není dál než 50 metrů od posvátného jezírka Brahma Sarovar. Na Kuruovském poli se nějakých 3000 let před ukřižováním Ježíše Nazaretského odehrála krvavá bitva mezi Kuruovci a Pánduovci. Šlo vlastně o pokrevně spřízněné rody a celá ta mela se odehrála proto, že milí bratránkové už neviděli jinou cestu, jak se vypořádat se situací, v níž si jak jedni, tak druzí činili nárok na trůn. Na straně bratrů Pánduových stál samotný Krišna, který dělal jednomu z bratrů - Ardžunovi - vozataje. Veškeré pletky, co bitvě předcházely jsou vynikajícím způsobem ztvárněny v Mahábháratě. A v Mahábháratě je rovněž popsán rozhovor bezprostředně předcházející bitvě, z níž se jen hrstce podařilo vyjít s hlavou na krku. Těsně před bitvou požádal Ardžuna svého vozataje Krišnu, aby ho zavezl do prostoru mezi oběma armádami znesvářených rodů, aby si mohl prohlédnout své po boji toužící bratrance, strýce a další příbuzné. Když viděl co viděl, svěřil se Krišnovi, že nevidí nic dobrého v tom, aby bojoval, čímž započal diskuzi do dnešních dnů známou pod názvem Bhagavad-gíta, Zpěv Vznešeného.

​

Nejen velkou bitvou a Bhagavad-gítou je Kurukšétra dodnes známá. Ve védských písmech se praví, že zde byly sepsány Sáma Véda a Rig Véda, a otec lidského pokolení Manu zde údajně sepsal Manu-smriti. Nějaký čas tady měl pobýt i Buddha a říká se, že v čase zatmění vyvěrají do místního Brahma Sarovaru vody všech posvátných vod Indie, a proto se zde v čase zatmění schází až milion lidí ke koupeli.

​

Brahma Sarovar leží v klidné oblasti, je to tu jak stvořené k meditacím a rozjímání. Má obdélníkový tvar o velikosti 500 krát 1000 metrů. V polovině ho protíná cesta a rozděluje tak jezírko na dvě části. Uprostřed leží čtvercový ostrov a na něm posvátná studna, v jejíž blízkosti stojí chrám. Na jeho místě byl prý vztyčen vítězný pilíř poté, co Pánduovci vyhráli bitvu. Celé jezírko obejdeme, přičemž potkáváme svaté muže, kteří zde dlí. Někteří jsou tu zabydleni zřejmě na zbytek svého pozemského času a bydlí pod rozložitými stromy. U jedné z delších stran jezera, té přilehlé k městu, se nachází chrám Mahádévy Šivy. Leží kousek od pevniny, spojen s ní můstkem. V Indii je úžasná spousta chrámů, od malinkých, velikosti našich Božích muk, až po rozlehlé chrámové komplexy. Člověk tu neurazí nikterak velikou vzdálenost, aniž by mu nebylo přítomností různých chrámů, chrámků a chrámečků připomenuto, že kromě svého pozemského žití by měl občas přemýšlet i o věcech vymykajícím se schématu práce-rodina.

​

Jen pár kroků od Brahma Sarovaru vstupujeme po zaplacení směšných dvou rupií na osobu do muzea Šrí Krišny. Co mě malinko znepokojuje, že při vstupu musím v pokladně odevzdat foťák. Půjčil mi ho na cestu, stejně jako ten dlouhý zabijácký nůž, co jsem s ním marně páčil ráno zámek, kamarád Jozef a já mám teď strach, že už ho neuvidí. V přízemí jsou vystaveny starověké sošky Krišny a Višnua, ve zbývajících dvou poschodích jsou pak malby Krišny, posbírané z celé Indie. Určitě to stojí za zhlédnutí, zvláště uvážíme-li cenu. Zážitek mi lehce narušuje, že neustále myslím na Jozefův fotoaparát, při odchodu ho však dostanu řádně zpět a uleví se mi.

​

Večer jdeme ještě naposledy k oddaným do rozestavěného chrámu a zúčastníme se večerního obřadu a společné večeře s oddanými. Na odchodu dávám do chrámové pokladničky pětidolarovku. Tu nejošuntělejší, co mi nikde nechtěli brát, ale Krišnovi to určitě vadit nebude. V pomyslné rozvaze mojí celkové karmy mi do kolonky aktiv připíše 5,- USD, a my se odebereme do naší noclehárny.