Gaura pakša měsíce Trivikrama/Džjéštha

Příběh Pándava Nirdžala Ékádaší:

 

Bhímasena, mladší bratr mahárádže Judhištira, se jednou zeptal velkého světce Šríly Vjásadévy, dědečka Pánduovců, zdali je možný návrat do duchovního světa bez toho, aby člověk dodržoval všechna pravidla a nařízení pro držení půstu na Ékádaší: „Můj chytrý a vzdělaný dědečku, můj bratr Judhištir i moje milovaná žena Draupadí, a také Ardžuna, Nakula a Sahadéva se během každého Ékádaší zcela postí a přísně dodržují všechna pravidla, nařízení a doporučení daná pro tento posvátný den. Protože jsou velice zbožní, vždy mi říkají, že bych se měl také postit. Já jim však, můj učený dědečku, odpovídám, že bez jídla nedokážu žít. Jsem synem Vájudévy – Samanaprány, proto je pro mne hlad něčím nesnesitelným. Mohu rozdat spousty milodarů a uctívat Pána Kéšavu, ale nikdo po mně nemůže chtít, abych se na Ékádaší postil. Řekni mi prosím, jak mohu stejného výsledku docílit bez půstu.“

 

Po vyslechnutí těchto slov Bhímův děd, Šríla Vjásadéva, pravil: „Pokud se chceš dostat na nebeské planety a vyhnout se planetám pekelným, potom bys měl opravdu dvakrát měsíčně držet na Ékádaší půst.“

 

Bhíma odpověděl: „Ach můj svatý chytrý dědečku, vyslyš prosím moji prosbu. Protože nedokážu přežít, když se každý den alespoň jednou nenajím, jak přežiji úplný půst? V mém žaludku hoří trávící oheň Vrika.

Agni, bůh ohně pochází z Višnua přes Brahmu, Agnirásu, Brihaspatiho a Samjua, jenž je Agniho otcem. Ten je strážcem brány jihovýchodního směru Nariti a je jedním z osmi hmotných prvků.

Agni se dělí na tři kategorie: Davagni, oheň v dřevu, Džatharagni, trávící oheň v žaludku, a Vadavagni, oheň, který vytváří mlhu, když se spojí horké a studené proudy, například v moři. Jiným jménem trávícího ohně je Vrika. A tento mocný oheň Vrika dlí v Bhímově žaludku. A tento oheň v mém žaludku se nasytí pouze tehdy, když se najím dosyta. Proto bych byl, velký světče, možná schopen se postit jen jednou, tak mi prosím řekni, které Ékádaší se pro můj půst nejvíce hodí, aby zahrnulo všechna ostatní Ékádaší. Budu ho poctivě dodržovat a snad se i tak kvalifikuji k osvobození se.“

 

Šríla Vjásadéva odpověděl: „Vyprávěl jsem ti, ó králi, o různých druzích povinností, jako například o védských obřadech a pudžách. Avšak v Kalijuze nebude nikdo schopen tyto povinnosti řádně dodržovat. Proto ti řeknu, jak může člověk díky nepatrnému odříkání získat i ten největší prospěch a následné štěstí. Podstatou všeho, co je na toto téma popsáno v Puránách je, že člověk by se měl dvakrát měsíčně na Ékádaší postit.“

 

Jak se praví v Mahabhagavata Puráně (Šrímad Bhagavatamu) 12.13.12 a 15, Bhagavat Purána je esencí či smetanou veškeré filozofie Védanty (sarva-vedantam-saram), Jednoznačným poselstvím Šrímad Bhágavatamu je úplné odevzdání se Pánu Šrí Krišnovi a prokazování Mu oddané služby. Svěcení Ékádaší je v tomto procesu velmi nápomocným prvkem a Šríla Vjásadéva zde pouze Bhímovi zdůrazňuje důležitost Ékádaší vratam.

 

„Ten, kdo se na Ékádaší postí, je osvobozen od pekelných planet.“ Vájův syn Bhímaséna, nejsilnější ze všech válečníků, se po vyslechnutí slov Šríly Vjásadévy vyděsil a začal se třást jako list banánovníku v silném větru. Vyděšený Bhímaséna potom řekl: „Ach dědečku, co mám dělat? Nedokážu se postit dvakrát měsíčně každý měsíc v roce, nejsem na to stavěný! Poraď mi prosím jeden jediný postní den, který mi zajistí největší prospěch!“

 

Vjásadéva odpověděl: „Měl bys dodržet úplný půst, a to i bez pití vody, během Ékádaší, které nastává v světlé polovině měsíce Džjéštha (květen-červen), v době kdy Slunce prochází znameními býka (Vrišabha) a Blíženců (Mithuna). Podle učených mudrců by se měl v tento den člověk vykoupat a vykonat áčaman za účelem očisty pratiprokšana. Při vykonávání áčamanu smí však člověk vypít jen tolik vody, jako je kapka zlata. Neboli pouze tolik, kolik je třeba na potopení jednoho semínka hořčice. Toto malé množství vody by mělo být umístěno do pravé dlaně sevřené tak, aby připomínala kravský boltec, a vysrknuto. Pokud někdo vypije více vody, je to jako by navzdory horkému létu pil víno. Člověk rozhodně nesmí nic jíst, protože jinak tím poruší půst. Tento přísný půst se musí držet od východu slunce na Ékádaší do východu slunce na Dvadáší. Pokud člověk tento půst takto přísně dodrží, snadno dosáhne stejného výsledku jako by držel půst během všech 24 Ékádaší v průběhu celého roku.

 

Na Dvadáší by se měl člověk brzy ráno vykoupat. Potom by měl v souladu s předepsanými pravidly a nařízeními – a v souladu s vlastními možnostmi – obdarovat kvalifikované bráhmany zlatem a vodou. Nakonec by měl ve společnosti bráhmana radostně uctít prasadam.

 

Ten, kdo se, Bhímaséno, tímto způsobem během tohoto Ékádaší postí, sklidí prospěch jako by se postil během každého Ékádaší v průběhu celého roku. O tom není a nikdy by nemělo být pochyb.

 

Nyní si, ó Bhímo, poslechni o zvláštním prospěchu, který lze půstem během tohoto Ékádaší získat. Nejvyšší Pán Kéšava, třímající lasturu, disk, kyj a lotosový květ, mi osobně řekl toto: ‚Všichni by měli vyhledat u Mne útočiště a následovat Moje pokyny.‘ Potom mi sdělil, že ten, kdo se během tohoto Ékádaší zcela postí, bez pozření jakéhokoliv jídla či vody, se osvobodí od všech svých hříšných reakcí a navíc držením půstu nirdžala na Džéjštha-šukla Ékádaší sklidí prospěch získaný půstem během všech ostatních Ékádaší.

 

Jak jinak bude možné se, ó Bhímaséno, očistit v Kalijuze, věku svárů a pokrytectví, kdy všechny védské principy a obřady budou zničeny nebo významně potlačeny a kdy nebude existovat vhodná možnost dávání milodarů a dodržování starých védských principů a obřadů? Zůstane však možnost postit se na Ékádší, a tím se osvobodit od všech svých minulých hříchů.

 

Ó syne Vájua, co víc ti mohu říci? Během všech Ékádaší by ses měl postit a během obzvláště příznivého Džjéštha-šukla Ékádaší bys neměl ani pít (nir = žádný, jala = voda). Ó Vrikodare (nezřízený jedlíku), kdokoli se během tohoto Ékádaší postí, obdrží najednou takový prospěch, jako by se vykoupal na všech poutních místech, dal všechny druhy milodarů vhodnému člověku a postil se během všech Ékádaší v roce. O tom není pochyb.

 

Ó tygře mezi muži, každý kdo se během tohoto Ékádaší postí, se stane slavným a získá veškeré druhy hojnosti a bohatství, obilí, sílu a zdraví. A v děsivém okamžiku smrti se k němu odmítnou přiblížit strašliví Jamadutové, jejichž pleť je žlutá a černá a kteří se ohánějí obrovskými palcáty a víří vzduch svými mystickými provazy se smyčkami, jimiž svazují své oběti. Taková věrná duše bude naopak okamžitě vzata do nejvyššího sídla Pána Višnua Višnuduty, jejichž transcendentálně krásná těla jsou oděna do nádherných nažloutlých šatů a každý z nich drží ve svých čtyřech rukách disk, kyj, lasturu a lotos, připomínaje Pána Višnua. Právě pro získání všech těchto výhod bychom se měli během tohoto velmi příznivého a důležitého Ékádaší postit, a to i co se týče vody.“

 

Když ostatní Pánduovci slyšeli o prospěchu, který je možno získat následováním pokynů pro Džjéštha-šukla Ékádaší, rozhodli se dodržovat toto Ékádaší přesně tak, jak to jejich dědeček Šríla Vjásadéva vysvětlil jejich bratru Bhímasénovi. Všichni Pánduovci pak toto Ékádaší světili úplným půstem od jídla i vody, proto je také známé jako Pandava Nirdžala Ékádaší i když technicky jde o Mahá-Dvadáší).

 

Šríla Vjásadéva poračoval: „Ó Bhímaséno, měl bys proto dodržovat tento důležitý půst, čímž se zbavíš všech minulých hříšných reakcí. A rovněž by ses měl takto modlit k Nejvyšší Osobnosti Božství Šrí Krišnovi: ‚Ó Pane všech polobohů, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, dnes budu držet úplný Ékádaší půst i bez vody. Ó neomezený Antadévo, svůj půst přeruším až další den, na Dvadáší.‘

 

A proto by měl každý oddaný, aby se zbavil svých hříchů, uctít toto Ékadáší s vírou v Pána a s úplným ovládnutím smyslů. Ať jsou jeho hříchy zvící hory Méru, nebo kopce Mandaračala, pokud oddaný světí toto Ékádaší, jeho nahromaděné hříchy budou odstraněny a spáleny na popel. Takovou sílu toto Ékádaší má.

 

Ó nejlepší ze všech lidských bytostí, ačkoli by měl člověk během tohoto Ékádaší také rozdávat milodary v podobě vody a krav, pokud tak z nějakého důvodu nemůže činit, měl by obdarovat kvalifikovaného bráhmana látkou nebo nádobou naplněnou vodou. Prospěch získaný darováním vody je stejný jako prospěch získaný darování zlata desetmilionkrát za den.

 

Pán Krišna, ó Bhímo, řekl, že kdo světí toto Ékádaší, by měl vykonat posvátnou koupel, obdarovat vhodného člověka, zpívat Pánova Svatá Jména pomocí džapa mály a vykonat některou z doporučených obětí, protože tyto činnosti vykonané v tento den zajistí věčný prospěch. Není třeba vykonat žádný jiný druh náboženských povinností. Pouhé držení půstu během tohoto Ékádaší povýší člověka do sídla Šrí Višnua. Ó nejlepší z Kuruů, pokud člověk v tento den daruje zlato, látky, nebo cokoli jiného, je prospěch, tím získaný věčný.

 

Pamatuj si ale, že kdo v tento den pozře obiloviny, bude zněčištěn hříchem a velice brzy nic jiného než hřích pojídat nebude. Vlastně se tím stane pojídačem psů a po smrti bude v pekle.

 

Kdo však toto posvátné Džjéštha-šukla Ékádaší světí a rozdá milodary, zcela jistě dosáhne osvobození se z cyklu opakovaného rození a smrti a dosáhne nejvyššího příbytku Pána.

 

Svěcení tohoto Ékádaší, které je spojeno s Dvadáším, osvobodí člověka od hrozného hříchu zabití bráhmana, pití kořalky a vína, závisti vůči duchovnímu učiteli a nedbání jeho pokynů, a neustálého lhaní.

 

Navíc, ó Džívotamo (nejlepší z živých bytostí), kdokoli řádně drží tento půst, uctívá přitom Nejvyššího Pána Džalšajiho (toho, který spí na vodě) a na druhý den uspokojí kvalifikovaného bráhmana vybranými sladkostmi a obdaruje ho kravami a penězi, potěší tím zcela jistě Nejvyššího Pána Vásudéva – díky čemuž zajistí přístup do nejvyššího příbytku Pána stovce svých předchozích generací, a to i kdyby tito rodinní členové byli velice hříšní, měli nedobré povahy, či spáchali sebevraždu. Kdo světí toto úžasné Ékádaší, bude přepraven nebeským letadlem vimana do Pánova sídla.

 

Každý, kdo v tento den daruje bráhmanovi nádobu s vodou, deštník, či boty dosáhne nepochybně nebeských planet. A kdo jen naslouchá o slávě tohoto Ékádaší, dosáhne rovněž transcendentálního příbytku Nejvyššího Pána Šrí Višnua.

 

Ten, kdo vykoná v čase měsíčního novu pro své předky obřad šradha, obzvláště pokud na tento den vyjde zatmění slunce, získá nepochybně obrovský prospěch, avšak stejný prospěch získá i ten, kdo pouze vyslechne tuto posvátnou rozmluvu. Tak mocné a tak Pánu drahé toto Ékádaší je.

 

Člověk by si měl důkladně vyčistit zuby a světit toto Ékádaší pro potěšení Nejvyššího Pána Kéšavy bez jídla a pití. Měl by v tento den současně také uctívat Nejvyšší Osobnost Božství v Jeho podobě Trivikramy obětováním Mu vody, květin, vonných tyčinek a jasně hořících lampiček. Oddaný by se pak měl od srdce modlit, ‚Ó Pane všech polobohů, vysvoboditeli všech, Hrišikéšo, pane smyslů, uděl mi prosím laskavě vysvobození, i když Ti nemohu nabídnout víc než tuto skromnou nádobku naplněnou vodou.‘ Oddaný by měl pak tu stejnou nádobu s vodou darovat bráhmanovi.

 

Po vykonání půstu a doporučených rozdaných milodarech dle svých vlastních možností by měl, milý Bhímaséno, oddaný nakrmit bráhmany a poté v tichosti uctít prasádam.“

 

Šríla Vjásadéva na závěr dodal: „Velmi silně ti doporučuji se během tohoto příznivě očistného a hříchy eliminujícího Dvadáší postit tak, jak jsem právě vysvětlil. Tak se zcela zbavíš všech hříchů a dosáhneš nejvyššího sídla Pána.“

 

Tím končí v Brahma-vaivarta Puráně vyprávění o slávě Džjéštha-šukla Ékádaší, neboli Bhímaséni-nirdžala Ěkádaší.