Šahdží a Govindadží
Seznamte se, makak rhesus
Od Jamuny jdeme k chrámu známému jako Šahdží. Jeho vybudování stálo prý v roce 1835 celý milion rupií. Je známý tím, že jsou uvnitř sloupy z bílého spirálovitě točeného mramoru, my jsem je však neviděli. Nebylo nám přáno. K chrámu se jde hezkou květinovou zahradou se starobylými fontánkami. Příjemnou atmosféru dokreslují tu a tam zevlující opice. Jedna sedí dokonce na cestičce po níž se ubíráme a vypadá, že ji vůbec ale vůbec nerušíme. Sedí na kraji cestičky a líně po nás pokukuje bez valného zájmu. Angara-purna ji míjí z asi metrové vzdálenosti, já ještě o kousíček blíž. V momentě, kdy se k ní blížíme, odvrátí od nás hlavu a je jasné, že ji vůbec nezajímáme. Když ji míjím, sedí mi prakticky u nohy. Říkám si, to snad ani není možné, jak je krotká a nechávám ji za svými zády. Ta zrada! Jen jsem ji minul a ukázal jí záda, skočila mi na ramena, že mě skoro povalila. Leknutím jsem vykřiknul, hned nato jsem uviděl její pracku před svým obličejem a pak už jsem viděl svět rozmazaně - ukradla mi mrcha brýle! Přímo z obličeje. Sebrala je a skočila na zem. Odběhla několik metrů zpět, strčila si konec brýlí, takovou tu "hokejku" co se dává za uši, aby brýle nepadaly, do tlamy a začla je okousávat. Přitom na mě celou dobu klidně zírá, co já na to. Rozeběhl jsem se k ní a když jsem po ní šahal, odskočila a popoběhla zase několik metrů. V té době jsem ještě nevěděl, co tihle makakové dokáží, dnes už bych ji nepronásledoval, ale nevědomost někdy plodí hrdiny. Takže jdu zase po ní. Ona zase odběhla, brýle pořád žvýká mezi zuby. Teď se ale do toho vložila Angara-purna. Kromě mého počátečního výkřiku se celá akce odehrává v klidu, klid přeruší právě moje žena: začne na opici křičet, "Daj sem tie okuliare!" a běží směrem k opičákovi. Je to samec, což se pozná podle vzrůstu a taky podle svalů na rukou. Z nějakého důvodu se nemíní s Angara-purnou hádat, utíká pryč do křoví a brýle cestou zahazuje. Jsou na konci rozžvýkané, ale jinak v pořádku. Taky mi docela zamazala záda, ale to je zanedbatelný detail. Do chrámu už nejdeme a mizíme ze zahrady.
Když se trošku uklidníme a sdělíme si dojmy ("Len som ťa počula vykríknúť, hned som vedela, že ti volačo spravila tá opica") zamíříme si to k chrámu Govindadžího. Chrám nechal roku 1590 postavit Rupa Gosvámí. Je z načervenalého kamene, má pyramidovou strukturu a sestává ze tří pater. Nutno však dodat, že původně jich měl sedm, ale fanatický mogulský vladař Aurangzeb se osobně podepsal na jeho dnešní podobě. O tom, jakým způsobem potlačoval vše nemuslimské jsme se přesvědčili už v Amritsaru. Ve Vrindávanu a Mathuře ničil hinduistické chrámy a myslel si, že tím donutí hinduisty stát se muslimy. Když demoloval chrám zasvěcený Govindadžímu, začla se prý třást země což Aurangzeba natolik vylekalo, že prchnul i s celou svou armádou. Prý se už nikdy nevrátil. Poněvadž byl chrám znesvěcen muslimy, uctívají se božstva v chrámu, který byl za tím účelem zřízen hned za chrámem Govindadžího. Před chrámem se nás ujme dobrovolný průvodce. Zvláštní na něm je, že po nás nic nechce, úplně zadarmo nám vysvětlí a popíše celou historii chrámu, provede nás jím a nakonec nás zavede za chrám, kde na zemi leží část, která kdysi trůnila zcela na vrcholku. Hořívala prý tam obrovská ghí lampa, jejíž světlo bylo údajně viditelné až v Dillí, což prý rozlítilo Aurangzeba a přimělo ho to chrám zdemolovat.
Máme to kousek na Loi Bazar, tak se stavíme za Šišem. Vyprávíme mu náš zážitek s makakem, čímž ho dost pobavíme. Nabádá nás jen, abychom se příště nepokoušeli se s opicí o ukradený majetek prát, mohli bychom špatně dopadnout. Také se dozvídáme, že na kradení brýlí jsou místní makakové specialisti. Několikrát denně někomu odcizí brýle, většinou hned někam vyšplhají i s kořistí a čekají, až jim okradený chudák přinese z tržiště banány. Pak brýle milostivě vrátí. Kromě brýlí kradou i boty odložené před vstupem do chrámů. V budoucnu toho několikrát budeme svědky. Šišu nás na rozloučenou obdaruje třemi tucty těch nejlepších vonných tyčinek a my se vracíme do ašrámu.