Kurukšétra
Jeden hot a druhý čehý
Vystupujeme a ještě na vlakovém nádraží se ptáme, jak se dostat k Haré Krišna chrámu. Netrvá dlouho a jsme na místě, chrám však nikde nevidíme. Zato je tu pošta. Tady budou mít jistě přesné informace. Chrám je prý přestěhovaný, musíme do míst poblíž hlavního tržiště. Najmeme si motorikšu a za pouhé čtyři rupky jsme po chvíli na místě. Chrám Haré Krišna tu však není. Co vám budu povídat, připadal jsem si jako v blázinci. Postupně jsem se ptal ještě několika dalších lidí, kteří nás posílali pokaždé zcela jiným směrem. Jeden člověk mě pošle tady tou ulicí. Po pár metrech se pro jistotu ptám dalšího a ten mě posílá přesně na opačnou stranu. Máme toho tak akorát dost, chodit s batohy po cizím městě, kde si z nás lidi dělají jenom legraci. Nechávám Angara-purnu i batohy pod nějakým stromem a jdu na průzkum sám. Míjím sikhskou gurudvaru a napadne mě zajít dovnitř a zeptat se. Ano, víme, kde to je, musíš jít tak a tak a najdeš to. Následuju pokyny a jsem na místě! Jediní sikhové byli schopni mi říct, kde ten zpropadený (tohle je rouhání!) chrám je. Vracím se pro Angara-purnu. Je stále pod stejným stromem, ale tentokráte ne sama. Je s ní oddaný z Gaudíja Mathu, organizace založené Bhaktisidhantou Sarasvatím, duchovním učitelem zakladatele Hnutí Hare Krišna. Chvíli si s mladíkem povídáme, nabízí se, že nám ukáže cestu. Ujišťuji ho, že nezabloudíme a míříme do chrámu.
Chrám Haré Krišna v poutním místě Kurukšétře byl v době naší návštěvy nedokončenou stavbou. Hrubá stavba byla hotová, vše ostatní ve stadiu rozestavěnosti. Oddaní žijí v provizorních podmínkách. Vlastní chrámová místnost je jedním velkým staveništěm s oltářem a božstvy. Oddaní se v ní scházejí několikrát denně k pravidelným bohoslužbám. V prostorech, kde bydlí, nám umožňují složit si věci a vysprchovat se. Pak jdeme do města nakupovat.
Jde s námi chrámový pudžárí maličkého vzrůstu a snědé pleti. Vypadá jako Bengálec - a je to Bengálec, jak vychází posléze najevo. Na okolních tržištích ho znají a zjevně požívá úcty zbožných trhovců. Tu mu dají trs banánů, tady zase zeleninu. Nakupuje a jen málokde platí. Místní obchodníčci vědí, že ovoce i zelenina přijde na oltář božstvům a vylepšují si tak svoji karmu. Pomáhá s nákupy i nám: kupujeme nějaké spodničky pod sárí a indické vzdušné košile - kurty. Vše více než levně díky našemu průvodci. Když se vrátíme do chrámu, je zrovna čas večeře a po ní bohoslužba, při níž oddaní zpívají. Něco takového jsem ještě nezažil: každý si zpívá svoji vlastní melodii, mám pocit, že si ji vymýšlejí přímo na place. Zní to docela příšerně. Po bohoslužbě přijde na přetřes otázka našeho noclehu. Velmi se nám omlouvají za téměř bojové podmínky v nichž existují. Nejsou zatím zařízeni pro přijímání hostů, vědí však o místě, kde můžeme pohodlně přečkat i několik nocí, budeme-li potřebovat. Jedeme tam cyklorikšou a jeden z oddaných nás doprovází na kole. Po příjezdu na místo chce po nás přepravce 10 rupií za cestu. Onen oddaný, co nás doprovází jako anděl strážný mu okamžitě vynadá, že je vydřiduch a že 5 mu stačí. Řekne mi, ať zaplatím 5 rupií a dál ať to neřeším. Činím dle jeho pokynů.
Ona noclehárna je vlastně dharmašala patřící opodál stojícímu chrámu. Dharmašaly slouží v Indii u některých chrámů jako nocležny pro poutníky. Většinou bývají buď zcela zdarma či za příspěvek, jehož výše závisí na tom, jak se zřejmě vyspíte, eventuelně pak za předem stanovenou nevelikou částku. Ne všechny chrámy v Indii umožňují vstup ne-Indům. Je však přesto mnoho těch, do kterých vás bez potíží vpustí. K takovým patřil i ten, jemuž patřila tato dharmašala. Oddaný z Haré Krišna chrámu sežene zodpovědného člověka, jenž nás uvede do místnosti větší a čistší než jsme měli v Amritsaru a za niž jsme platili stovku za každou noc pobytu. Je to i se sprchou a záchodem. Na otázku kolik to bude stát se dozvídám, že "donation" - příspěvek jehož výše závisí na našem vlastním uvážení. Vyprovázíme onoho mládence, co byl tak laskav a přijel sem s námi. Při odchodu se ke mně otočí a říká: "No donation. Krishna gift." Chce mi tím říctt, že za nocleh platit nemáme, neboť je to dárek od Kršny. Uvaříme si zázvorový čaj z kusu zázvoru, co jsme si přes den koupili na tržišti, vypijeme ho a jdeme spát.