Ékádaší

Jedinou motivací oddaného není nic jiného než poskytnout potěšení Nejvyššímu Pánu. Pán je potěšený, když člověk dodrží slib Ékádaší. Měli bychom sloužit Nejvyššímu Pánu bez jakékoliv motivace. Ékádaší může zajistit i hmotný prospěch. Maharádž Ambaríš pod dobu jednoho roku dodržoval Ékádaší v Mathura Dhámu. To potěšilo Pána natolik, že ani jinak spolehlivé prokletí Durváši Muniho, jenž nebyl jen tak obyčejný bráhman, ale byl opravdu velice mocný, nemohlo krále Ambaríše zasáhnout. Nejde o žádnou obyčejnou věc. Jedním z 64 způsobů oddané služby je dodržovat Ékádaší. Na prvním místě je zmíněno Guru padašrája (přijetí útočiště u lotosových nohou duchovního mistra). Běžní lidé dodržují Ékádaší tithi pro hmotný prospěch, například aby získali dobré potomky, peníze, atd.

​

Zde je dán příklad - mladý chlapec onemocněl a lékař na něho opakovaně naléhal, aby užíval medicínu, což hoch opakovaně odmítal. Doktor ho i varoval, že pokud nebude lék užívat, nikdy se neuzdraví, ale chlapec si stál za svým i za cenu ztráty svého života.  Doktor se tedy zeptal chlapcových rodičů, jaké jídlo má chlapec nejraději, na což mu rodiče odpověděli, že rásaguly. Doktor tedy chlapce lákal na rásaguly pod podmínkou, že si nejprve vezme lék a teprve potom dostane rásagulu. Chlapec byl díky své chtivosti dostat rásagulu přměn k tomu, že si vzal lék. Lékař neměl v úmyslu krmit ho rásagulami, jeho záměrem bylo přimět ho užívat lék, aby se vyléčil. I my jsme podobně nemocní v tomto hmotném životě a hmotných vztazích, a proto písma zmiňují hmotný prospěch pro toho, kdo dodržuje Ékádaší vrata.  Písma nás tak lákají, aby nás přiměla dodržet tento slib. A tím, že ho dodržujeme nás ani moc nezajímá skutečný prospěch z dodržení slibu Ékádaší.

​

Touha získat zbožnost, peníze, naplnění tužeb a v konečném důsledku i osvobození je nejvyšší stupeň podvodu, díky němuž se Krišna-bhakti zcela vytratí. Tyto výhody jsou zmíněny jen proto, aby lidé následovali Ékádaší. Ideologie následována v Gauíja Mathu ale nezmiňuje, že bychom měli následovat Ékádaší k dosažení hmotného prospěchu. Šríla Nárada Gosvámí pokáral svého žáka Šrílu Vjásadévu za sepsání písem, která vybízejí lidi k získání hmotného smyslového požitku (dharma, ártha, káma). Šríla Vjásadéva mu řekl, že sepsal i písma, která ukazují lidem, jak dosáhnout vysvobození.  Když to Šríla Nárada Gosvámí uslyšel, rozzlobilo ho to ještě víc a řekl mu, že tím napáchal jen další škodu na živých bytostech, protože písma o dosažení vysvobození vymýtí v živých bytostech jakoukoli šanci na dosažení Krišna prémy. Šríla Vjásadéva požádal o řešení, na což mu Nárada Gosvámí řekl, ať opěvuje slávu Nejvyššího Pána Šrí Krišny. Vjásadéva řekl, že o slávě Krišny se již zmínil, ale Nárada Gosvámí odpověděl, že sláva, kterou Vjásadéva zmínil nebyla opěvována za účelem uspokojení Krišny, ale s cílem pomoci dosáhnout vysvobození. Nárada Gosvámí dále vysvětlil, že Vjásadéva nezmínil dostatečně jasně, že sláva Nejvyššího Pána by mělo být opěvována pro Jeho potěšení a ani jasně nezmínil slávu sádhu sangy (společnosti čistých oddaných). Soustředěná oddanost k Pánu by měla být praktikována pouze s úmyslem potěšit Ho. S ničím jiným. 

​

Je mi doporučováno moc nemluvit, a také moc nezpívat a netancovat. Měl bych prý odpočívat. I když náš Paramgurudév říkal, že opravdovým odpočinkem je mluvit harikathu, přesto si někteří z jeho pokynů moc nedělají. Jedním uchem pustíme pokyny dovnitř, druhým uchem je vypustíme ven. Když někdo opustí tělo během mluvení harikathy, je to správné. Pokud je odpočinek tím nejdůležitějším, měl by člověk odpočívat mluvením harikathy. Jestliže někdo přemýšlí během odpočinku o hmotných věcech, odpočívá správně? Tomu se neříká odpočinek. Ale opěvování slávy Nejvyššího Pána je vskutku opravdovým odpočinkem. Měli bychom pravidelně soustředně naslouchat harikatě. Výše uvedený výrok má mnoho významů. Já nepatřím k těm, kdo poslouchají a mluví harikathu a pak z hloubi srdce rozjímají nad tím, co soustředěně řekli nebo vyslechli. Cíl by měl být jeden, a tím je pouze potěšit Pána a nic jiného. Pokud mluvíme o hmotných věcech, potom, hmotna vstupuje do našich srdcí. A podobně pokud mluvíme o Pánu, tak On vstoupí do našich srdcí. "Účel světí prostředky." Pokud je cíl špatný, potom jsou špatné i všechny prostředky k jeho dosažení.