Gaura pakša měsíce Madhusudana/Vaišakha

Šrí Judhištir Maharádž řekl: „Jak se, ó Džanardano, jmenuje Ékádaší, které přichází během světlé poloviny měsíce Vaišakha (duben – květen)? Jak se má správným způsobem světit? Řekni mi k tomu prosím všechny podrobnosti.“

 

Pán Šrí Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, odpověděl: „Požehnaný synu Dharmy, pozorně Mne poslouchej, budu ti vyprávět to, co kdysi řekl Vasištha Muni Pánu Rámačandrovi.

 

Pán Rámačandra požádal Vasišthu Muniho: „Velký světče, rád bych se dozvěděl o nejvýznačnějším postním dni, který ničí všechny druhy hříchu a žalu. Už tak dlouho trpím odloučením od své drahé Síty, že nyní bych se od tebe rád dozvěděl, jak lze mé utrpení ukončit.“

 

Světec Vasištha odpověděl: „Drahý Pane Rámo s bystrou inteligencí, pouhým připomenutím si Tvého jména lze překonat oceán hmotného světa. Abys prospěl celému lidstvu a splnil přání všech, položil jsi mi tuto otázku. Popíšu proto nyní postní den, který očišťuje celý svět.

 

Ten den je, Pane Rámo, známý jako Vaišakha-šukla Ékádaší a spadá na Dvadáší. Odstraňuje všechny hříchy a je znám také jako Móhiní Ékádaší. Prospěch nabytý tímto Ékádaším osvobodí šťastné duše, které toto Ékádaší světí, ze sítí iluze. Pokud tedy chceš ulevit Svému trápení, měl bys pečlivě světit toto příznivé Ékádaší, protože to odstraní veškeré překážky a přinese úlevu i od těch největších trápení. Pozorně prosím naslouchej mému vyprávění o slávě Móhiní Ékádaší, protože i tomu, kdo pouze poslouchá o tomto příznivém dni, budou smazány i ty největší hříchy.

 

Na březích řeky Sarasvatí se rozkládalo nádherné město Bhadravátí, jemuž vládl král Djutiman, nezlomný, pravdomluvný a velmi inteligentní král zrozený v měsíční dynastii Čandra-vamša. V jeho království žil kupec jménem Dhanapál vlastnící veliké bohatství ve formě obilí a zlata. Byl velice zbožný. Ku prospěchu všech obyvatel Bhadravátí nechal hloubit jezera, stavět obětní arény a zřizovat nádherné zahrady. Byl příkladným oddaným Pána Višnua a měl pět synů, které pojmenoval: Sumán, Djutiman, Médhaví, Sukriti a Dhrišthabuddhi. Jeho syn Dhrišthabuddhi se však bohužel neustále oddával hříšným činnostem – spal s prostitutkami a spolčoval se s podobně hříšnými lidmi. Holdoval nezákonnému sexu, hazardu a mnoha dalším činnostem zaměřeným k uspokojování smyslů. Neměl úctu k polobohům, bráhmanům, předkům a starším ve společnosti, ani k hostům v rodině. Měl zlé srdce a zcela nevázaně rozhazoval otcovo bohatství na hostinách, kde se v hojné míře podávalo nedotknutelné jídlo a alkohol.

 

Jednoho dne, poté co viděl Dhrišthabuddhiho zavěšeného na ulici do známé prostitutky, vyhodil Dhanapál svého syna z domu. Od toho okamžiku se Dhrišthabuddhiho začali zcela stranit i ostatní jeho příbuzní. Když prodal veškeré své zděděné šperky a stal se chudým, opustila i ta prostitutka, když ho předtím vyplísnila kvůli jeho chudobě. Dhrištabuddhi byl náhle pln úzkosti a také velice hladový. Pomyslel si: „ Co budu teď dělat? Kam mám jít? Jak se mám o sebe postarat?“ A tak začal krást. Královi strážci pořádku ho uvěznili, když však zjistili, kým je a že jeho otcem je všem známý Dhanapál, zase ho pustili. A takto ho chytili a zase pustili mnohokrát za sebou. Nakonec však měli dost jeho arogance a neskutečné neúcty k druhým a k jejich majetku, a proto ho zadrželi, spoutali a zbičovali. Po bičování mu dali královi dozorci varování: „V našem království není pro tebe zlosyne místo!“ Dhrišthabuddhiho otec poté zařídil jeho propuštění. Nezdárný syn pak okamžitě zmizel do hustého pralesa. Bezcílně se potuloval lesem, hladový, žíznivý a velice trpěl. Aby se najedl, začal po nějaké době zabíjet pralesní zvířata – lvy, jeleny, kance, dokonce i vlky. V ruce neustále třímal luk a z ramene nesundával toulec plný šípů. Zabíjel taky mnohé ptactvo, například orebice, pávy, křepelky, hrdličky a holuby. Kvůli svému hříšnému způsobu života neváhal zabíjet jakékoli druhy ptáků a zvířat, čímž si den po dni hromadil další a další hříšné reakce. Kvůli svým předchozím hříchům byl nyní zcela ponořený do oceánu velkého hříchu tak neúprosně, že se zdálo, že pro něho není cesta ven.

 

Dhrišthabuddhi byl současně ale také velmi zkroušený a plný úzkosti. Avšak jednoho dne, během měsíce Vaišakha, narazil díky nějakému dobré skutku spáchanému kdysi dávno v minulosti na posvátný ášram Kaundinji Muniho. Světec v tu chvíli zrovna dokončil koupel v Ganze a její voda z něho stále ještě kapala. Dhrišthabuddhiho potkalo velké štěstí, že se dotkl několika kapek stékajících ze světcova mokrého oblečení. V tu chvíli byl náhle osvobozen ze své nevědomosti a došlo k snížení vlivu jeho hříšných reakcí. Vzdal Kaundinjovi Munimu poklonu a modlil se k němu se sepjatými dlaněmi: „Vznešený bráhmane, sděl mi prosím jaké pokání mohu učinit, aniž bych musel vynaložit velké úsilí. Spáchal jsem ve svém životě velké množství hříchů a díky nim jsem velmi zchudl.“

 

Riši odpověděl: „Synu, poslouchej velmi pozorně, protože když mi budeš naslouchat, tvůj život se změní a osvobodíš se od svých zbývajících hříchů. Během světlé poloviny právě probíhajícího měsíce Vaišakha přichází Móhiní Ékádaší, které má tu moc, že smaže hříchy tak velké jako je hora Sumeru. Budeš-li se řídit mojí radou, abys s vírou světil toto Ékádaší tak drahé Pánu Harimu, budeš osvobozen ode všech hříšných reakcí nashromážděných po dobu mnoha a mnoha zrození.“

 

S velikou radostí vyslechl Dhrištabhuddhi světcova slova a slíbil, že se bude podle světcových pokynů a rad během Móhiní Ékádaší postit. Ach, nejlepší z králů, Bhagaváne Rámačandro, tento Dhanapálův marnotratný syn, hříšný Dhrišthabuddhi se úplným půstem na Móhiní Ékádaší zbavil všech hříchů. Poté nabyl nádherné transcendentální podoby a zbaven všech překážek byl Garudou přepraven do příbytku Nejvyššího Pána.

 

Postní den Móhiní Ékádaší odstraňuje, Pane Rámačandro, pouta nejtemnější iluze k hmotné existenci. Proto ve všech třech světech není lepšího postního dne, než je tento.“

 

Pán Šrí Krišna pokračoval: „A proto, Judhištire, neexistuje žádné poutní místo, žádná oběť a žádný druh milodaru, které by mohly zajistit ani šestnáctinu prospěchu, který získá Můj věrný oddaný následováním Móhiní Ékádaší. Každý, kdo naslouchá nebo čte o slávě Móhiní Ékádaší, získá stejný prospěch jako ten, kdo daruje tisíc krav.“

 

Tím v Karma Puráně končí vyprávění o slávě Vaišakha-šukla Ékádaší, neboli Móhiní Ékádaší.

 

POZNÁMKY:

Pokud tento posvátný den vyjde na Dvadáší, je ve védské literatuře pořád nazýván Ékádaším.

V Garuda Puráně (1:125.6) navíc pán Brahma říká Náradovi Munimu: „Tento půst by měl být dodržen pokud spadá na plné Ékádaší, ale i v den, kdy dochází k spojení Ékádaší a Dvadáší, nebo dokonce k spojení Ékádaší, Dvadáší a Trajódáší. Nikdy však v den, který je spojením Dašámí a Ékádaší.

Totéž je potvrzeno v Hari Bhakti Viláse, vaišnavské smriti šástře a dále podpořeno i Šrílou Bhaktisiddhantou Sarasvatím Thákurem Prabhupádou v jeho úvodu k Navadvíp Pandžice.