Krišna pakša měsíce Mádhava/Mágha

Šrí Dalbhja Riši řekl Pulastjovi Munimu: „Když duše přijde do styku s hmotnou energií, začne okamžitě páchat hříšné činnosti jako jsou kradení, zabíjení a nezákonný sex. Může dokonce páchat i mnohé další hrozné činy jako je například zabití bráhmana. Ó nejčistší ze všech bytostí, řekni mi prosím, jak mohou tyto nešťastné duše uniknout trestu svržení do pekelných oblastí světa. Sděl mi prosím, jak může být člověk za pomoci i malého milodaru zbaven reakcí za své hříchy.“

 

Pulastja Muni odpověděl: „Položil jsi mi, ó šťastlivče, důležitou důvěrnou otázku, kterou nikdy nepoložili dokonce ani Brahma, Višnu, Šiva, nebo Indra. Naslouchej prosím pozorně mojí odpovědi.

 

S příchodem měsíce Mágha (leden – únor) by se měl člověk pravidelně koupat, důkladně ovládat své smysly oproštěním se od chtíče, hněvu, pýchy, žárlivosti, vyhledávání chyb u druhých a kritizování druhých, a chamtivosti. Měl by rozjímat o Nejvyšší Osobnosti Božství, Pánu Šrí Krišnovi. Člověk by měl také shromáždit kravský trus (předtím, než se dotkne země) a smíchat ho se sezamovými semínky a vatou a vytvořit z něho 108 kuliček. Toto by měl provést v den, kdy dochází k hvězdné konstelaci zvané Púrva-ašadha nakšatra. Poté by měl oddaný následovat pravidla a nařízení pro Šrí Ékádaší. Ta ti nyní vysvětlím.

 

Po koupeli by měl ten, kdo má v úmyslu dodržet Ékádaší, uctívat Nejvyššího Pána opěvováním Jeho jména a měl by se zavázat držet na Ékádaší půst. Přes noc by měl zůstat vzhůru a vykonat oběť homa. Poté by měl oddaný pro potěšení Pána, který ve svých rukách třímá lasturu, disk, kyj atd., provést obřad árati, během něhož obětuje k nohám Nejvyššího Pána pastu ze santálového dřeva, vonné tyčinky, kafr, ghí lampu a lahodná jídla. Potom by měl oddaný obětovat v posvátném ohni za pronášení svatých jmen Pána 108 kuliček z kravského trusu, sezamových semínek a vaty. Po celý den a noc by měl také dodržet standardní slib Ěkádaší vrata (což je půst, v tomto případě ode všech druhů obilovin a luštěnin). Nejvyššímu Pánu by měl při té příležitosti obětovat dýni, kokos a kvajávu. Pokud je nemá, může je nahradit arekovým oříškem.

 

Oddaný by se měl modlit k Pánu Šrí Džanardanovi, patronovi všech živých bytostí, tímto způsobem: „Ó pane Šrí Krišno, jsi nejmilostivější Nejvyšší Osobnost Božství a dárce osvobození všem pokleslým duším. Ó Pane, poklesli jsme do oceánu hmotné existence. Buď k nám prosím laskavý. Ó, Bože s lotosovýma očima, přijmi prosím naše nejpokornější, nejláskyplnější a nejuctivější poklony. Ó ochránče celého světa, opakovaně Ti vzdáváme naši pokornou úctu. Ó Nejvyšší Nadduše, Nejsvrchovanější, ó příčino všech našich předků, kéž Ty i Tvoje věčná společnice Šrímatí Lakšmídéví přijmete prosím všechny tyto naše skromné obětiny.“

 

Oddaný by se poté měl snažit potěšit kvalifikovaného bráhmana vřelým přivítáním, nádobou naplněnou vodou (purna kumbha), slunečníkem, párem bot a oblečením (dhoti a anga vastra). Současně by ho měl požádat o požehnání získat čistou lásku k Pánu Šrí Krišnovi. Člověk by měl také, pokud může, darovat takovému bráhmanovi černou krávu, obzvlášť, jde-li o bráhmana znalého všech nařízení védských písem. Bráhman by měl být také obdarován nádobou naplněnou sezamovými semínky.

 

Ó vznešený Dalbhja Muni, pro formální uctívání a ohňovou oběť jsou zvláště vhodná černá sezamová semínka, zatímco hnědá a bílá jsou vhodná k jídlu pro kvalifikované bráhmany. Člověk, kterému se podaří darovat oba druhy sezamových semínek (černá a bílá nebo hnědá), obzvláště pak během tohoto Šat-tíla Ékádaší, bude po opuštění současného těla povýšen nejméně na nebeské planety na tolik tisíc let, kolik by se urodilo semínek, pokud by semínka, která daroval, byla zaseta a vyrostly by z nich zralé rostliny plné semen.

 

Oddaný by měl během tohoto Ékádaší:

1) absolvovat koupel ve vodě smíchané se sezamovými semínky,

2) potírat své tělo pastou ze sezamových semínek,

3) obětovat sezamová semínka v obětním ohni,

4) jíst sezamová semínka,

5) darovat sezamová semínka,

6) přijímat dary v podobě sezamových semínek.

 

Toto je šest (šat) způsobů využití sezamových semínek (tíla) pro duchovní očistu. Proto se toto Ékádaší nazývá Šat-tíla Ékádaší.

 

Slovutný Dévarši Nárada Muni jednou požádal Nejvyšší Osobnosti Božství, Šrí Krišnu: „Ó Pane mocných paží, ó ty, jenž jsi tak láskyplný k svým milujícím oddaným, přijmi prosím moje uctivé poklony. Ó Jádavo, řekni mi prosím jakého výsledku dosáhne ten, kdo dodržuje Šat-tíla Ékádaší.“

 

Pán Šrí Krišna odpověděl: „Ó největší z dvojzrozených bráhmanů, povím ti to na základě příběhu, jehož jsem byl svědkem. Před velmi dávnými časy žila na Zemi stará bráhmanka, která Mne dennodenně uctívala za pomoci úplného ovládání svých smyslů. S úplnou vírou držela mnohokrát půst, zejména během dnů určených k Mému uctívání (během dní oslavujících Moje rozličné příchody, například Džanmaštamí, Ráma-navámí, Vámana dvadáší, Nrsimha čaturdáší, Vámana dvadáší, Goura-purnima a podobně) a sloužila mi s úplnou oddaností, bez jakékoliv osobní motivace. Vlivem přísných půstů, které dodržovala, její tělo zesláblo a pohublo. Obdarovala mnoho bráhmanů a mladých panen a dokonce plánovala dát jako milodar i svůj dům. Ó nejlepší z bráhmanů, přestože tato duchovně orientovaná žena poskytla mnoho darů těm, kdo si to zasloužili, zvláštním rysem jejího odříkání bylo, že nikdy nenabídla bráhmanům a polobohům žádné jídlo.

 

Začal jsem nad tímto zvláštním opomenutím přemýšlet: „Tato pěkná žena se očistila půstem během veškerých příznivých příležitostí a tím, že Mne velice oddaně uctívala. Tím se zcela jistě kvalifikovala pro vstup do Mého osobního sídla, nedosažitelného pro obyčejné lidi.“ Sestoupil jsem proto na tuto planetu, abych ji podrobil zkoušce. Byl jsem převlečen za následovníka pána Šivy, s girlandou z lebek zavěšenou kolem krku a s kumandalou (nádobkou pro žebráka) v ruce.

 

Když jsem k ní přišel, řekla mi: „Ó ctihodný, řekni mi popravdě, proč jsi ke mně přišel.“

Odpověděl jsem: „Ó překrásná, přišel jsem si k tobě pro almužnu,“ načež ona rozhněvaně vhodila do mé nádoby žebráka hroudu bláta!

 

Ó Nárado Muni, já jsem se prostě otočil a vrátil jsem se do svého věčného sídla, překvapen ze zvláštní směsi obrovské šlechetnosti a současně lakoty této dobré bráhmanky.

 

Její úsilí co se týče půstu a dávání milodarů bylo tak veliké, že nakonec v tom samém těle dosáhla duchovního světa. A protože mi opravdu darovala hroudu bláta, proměnil jsem tuto hroudu v překrásný dům. Ten dům byl však, ó Náradadží, stejný jako to bláto – zcela bez jakéhokoliv jídla, bez nábytku a bez ozdob, a když do něho vešla, našla jen holou prázdnou budovu. Přišla proto ke Mně a rozhněvaně řekla: „Opakovaně jsem se postila během tolika příznivých příležitostí, až moje tělo zhublo a zesláblo. Uctívala jsem Tě a modlila se k Tobě mnoha různými způsoby, protože Ty jsi pánem a ochráncem všech vesmírů. A přesto přese všechno není v mém novém domě ani jídlo, ani bohatství. Proč tomu tak je, ó Džanardano?“

 

Odpověděl jsem: „Vrať se prosím do svého domu. Manželky dévů (polobohů) tě brzy ze zvědavosti navštíví, aby se podívaly na novou příchozí, ale ty jim neotevři, dokud ti nepopíšou slávu a důležitost Šat-tíla Ékádaší.“

 

Když mne vyslechla, vrátila se do svého domu. Brzy se tam objevily manželky polobohů a jednohlasně řekly: „Ó překrásná, přišly jsme si k tobě pro daršan. Ó nejpříznivější, otevři nám prosím dveře svého domu a dovol nám tě navštívit.“

 

Ta žena jim odpověděla: „Ó nejdražší, pokud chcete, abych vám otevřela, popište mi prospěch, který získá člověk dodržováním posvátného půstu na Šat-tíla Ékádaší.“ Na její žádost však žádná z manželek neodpověděla. Později se však k jejímu domu vrátily a jedna z nich podrobně popsala božskou povahu tohoto posvátného Ékádaší. A když žena nakonec otevřela dveře, viděly, že to nebyla žádná polobohyně, Gandharví, démonka, dokonce ani Nága-patní. Byla to jen obyčejná lidská žena.

 

Od toho okamžiku, tak jak jí to bylo popsáno, vždy dodržovala Šat-tíla Ékádaší, které uděluje hmotný požitek a současně i vysvobození. A nakonec získala překrásné zařízení do svého domu i jídlo, tak jak to předtím očekávala. Navíc bylo její obyčejné hmotné tělo přeměněno do překrásné duchovní podoby s krásnou světlou pletí, vytvořené z sač-čid-ánanda (věčnosti, poznání, blaženosti). Milostí a požehnáním Šat-tíla Ékádaší se tedy nakonec jak žena, tak její dům v duchovním světě zářivě leskly nádherou zlata, stříbra, drahokamů a diamantů.

 

Milý Náradadží, člověk by neměl dodržovat Ékádaší ostentativně z pouhé chamtivosti s nadějí, že takto nečestně přijde k bohatství. Měl by jen nesobecky podle svých možností darovat sezamová semínka, oblečení a jídlo, a tím si, život za životem, zajistí dobré zdraví a vyšší duchovní vědomí. Nakonec bude vysvobozen z pout tohoto světa a bude si užívat vstupu do duchovního příbytku Nejvyššího Pána. To je můj názor, ó nejlepší z dévarišiů.”

 

„Ó Dalbhjo Muni,” pokračoval Pulastja Riši, „člověk, který řádně a s velkou vírou dodrží toto úžasné Šat-tíla Ékádaší, se osvobodí od všech druhů chudoby – duchovní, mentální, fyzické, společenské a intelektuální – a stejně tak od všech druhů nepřízně štěstěny a zlého osudu. Dodržení půstu během tohoto Ékádaší a současně darování, obětování, nebo pojídání sezamových semínek osvobodí člověka ode všech předchozích hříchů, o tom není pochyb. Člověk se nemusí zabývat tím, jak je to možné. Vzácné duše, které správně vykonají výše popsané činnosti v správné oddané náladě za dodržení předepsaných védských příkazů, se doslova zbaví všech svých hříšných reakcí a vrátí se zpět k Bohu, zpět do duchovního světa.“

 

Tak v posvátné Bhávišja-uttara Puráně Šríly Krišny Dvaipajany Vjásy končí vyprávění o slávě Mágha-krišna Ékádaší, neboli Šat-tíla Ékádaší.