Krišna pakša měsíce Góvinda/Phalguna

Maharádž Judhištir řekl: „Ó Pane Šrí Krišno, ó slavný syne Vásudévy, buď ke mně prosím tak laskav a popiš mi Ékádaší, které nastává během tmavé poloviny měsíce Phalguna (únor – březen).“

 

Pán Šrí Krišna odpověděl: „Ó Judhištire, králi králů, s radostí ti povyprávím o tomto velkém půstu známém jako Vidžaja Ékádaší. Kdo ho dodrží, zcela jistě dosáhne úspěchu v tomto životě, ba i v tom příštím. Všechny hříchy toho, kdo se během tohoto Ékádaší postí a naslouchá o jeho nepřekonatelné slávě budou odstraněny.

 

Nárada Muni se jednou na Vidžaja Ékádaší zeptal pána Brahmy, který sedí na lotosovém květu. Šrí Nárada řekl: „Ó nejlepší z polobohů, pověz mi laskavě o zásluhách, jež nabude ten, kdo oddaně uctívá Vidžaja Ékádaší.“

 

Náradův slavný otec odpověděl: „Drahý synu, tento z nejstarších postních dnů svojí čistotou smaže všechny hříchy. Dodnes jsem o tom nikomu neřekl, ale nemusíš pochybovat o tom, že toto Ékádaší uděluje výsledek, naznačený v jeho názvu (Vidžaja znamená vítězství).

 

Když byl Pán Ráma na čtrnáct let ve vyhnanství, žil v Pančavátí společně s bohyní Sítou a svým bratrem Lakšmanem jako žebravý mnich. Matku Sítu potom unesl démon Rávana a Pán Ráma byl zdánlivě zmaten bolestí a smutkem jako obyčejný člověk. Když hledal svoji milovanou manželku, potkal umírajícího Džataju a pak zabil svého nepřítele Kabandhu. Džataju byl velký oddaný v podobě supa a poté, co vypověděl Rámovi, jak byla Jeho drahá Síta unesená Rávanou, se vrátil zpět na Vaikunthu.

 

Později se Pán Ráma spřátelil se Sugrívou, králem opic. Společně shromáždili obrovskou armádu opic a medvědů a vyslali Sugrívova ministra Hanumandžího na Šrí Lanku, kde Hanumán uviděl Džanakí (Šrímatí Sítu déví) v zahradě v Ašóce. Předal jí zprávu od Pána Rámy a prokázal se prstenem na důkaz toho, že je ve službách Nejvyššího Pána Šrí Rámy.

 

S pomocí Sugrívy vyrazil Pán Ráma k Šrí Lance. Když s velkou armádou opic přišli na pobřeží oceánu, Pán Ráma pochopil, že vody oceánu byly neobyčejně hluboké a nepřátelské. Řekl proto Lakšmanovi: „Ó synu Sumitry, jak můžeme získat dostatečný prospěch, který nám umožní překročit tento širý oceán, jenž je neproniknutelným příbytkem Varunadéva? Nenacházím žádný snadný způsob pro jeho překonání, hemží se žraloky a dalšími dravými vodními tvory.

 

Lakšman odpověděl: „Ó nejlepší ze všech živých bytostí, ó původce všech dévů, ó původní osobnosti, na ostrově čtyři míle odtud žije velký světec Bakadalbhja. Ó Rághavo, on viděl přicházet a odcházet mnoho Brahmů, tak starý a moudrý je. Pojďme za ním, získejme jeho daršan a zeptejme se ho, jak můžeme bezpečně dosáhnout našeho cíle.“

 

Ráma s Lakšmanem se tedy vydali do skromného ášramu jedinečného Bakadalbhji Muniho. Když k němu přišli, vzdali mi oba stejnou úctu jako by byl druhým Višnuem. Bakadalbhja však okamžitě pochopil, že Šrí Ráma byl ve skutečnosti Nejvyšší Osobností Božství, který se z určitých vlastních důvodů objevil na Zemi a jednal jako lidská bytost. „Šrí Rámo,“ řekl Bakadalbhja, „ó nejlepší ze všech živých bytostí, proč jsi navštívil můj skromný příbytek?“ Pán odpověděl: „Ó velký dvojzrozený světče, přišel jsem sem na břeh oceánu se svým šikem opičích a medvědích bojovníků, abychom překonali moře a dobyli Lanku a její démonské hordy vedené Rávanou. Buď prosím tak laskav, ó největší ze světců, a řekni mi, jak můžeme překročit tento širý oceán? Toto je důvod, proč jsem dnes přišel do tvého ášramu.“ Světec odpověděl: „Ó Pane Šrí Rámo, povím ti o nejvznešenějším ze všech půstů, jehož dodržením budeš zcela jistě moci porazit Rávanu a získáš věčnou slávu. Nyní mne prosím pozorně poslouchej.

 

Den před Ékádaším zhotov pohár na vodu ze zlata, stříbra, nebo mědi. Pokud jsou tyto kovy nedostupné, postačí i jíl. Naplň pohár čistou vodou a ozdob mangovými listy. Přikryj ho a ulož poblíž posvátného oltáře na hromadě vytvořené ze sedmi druhů zrna (jimiž jsou ječmen, pšenice, rýže, oves, cizrna, proso, a čočka nebo hrách). Vykonej ranní koupel, ozdob pohár květinovými girlandami a santálovou pastou a na vyduté víko poháru umísti ječmen, granátové jablko a kokos. S velkou láskou a oddaností potom uctívej božskou podobu poháru a obětuj mu vonnou tyčinku, santálovou pastu, květiny, ghíovou lampičku a talíř plný lahodných jídel. Zůstaň při tomto posvátném poháru celou noc vzhůru. Na víko naplněné ječmenem atd. umísti murti Pána Šrí Nárájana.

 

Na Ékádaší se za svítání vykoupej a ozdob pohár santálovou pastou a krásnými girlandami. Pak znovu uctívej pohár prvotřídní vonnou tyčinkou, lampičkou, santálovou pastou a květinami potřenými santálovou pastou a poté poháru s oddaností obětuj mnoho druhů vařených jídel, granátová jablka a kokosové ořechy. Zůstaň přes noc vzhůru. Na Dvádaší za úsvitu vezmi pohár na břeh posvátné řeky nebo alespoň na břeh malého jezírka. Po opětovném uctívání nabídni pohár i se všemi výše uvedenými ingrediencemi bráhmanovi s čistým srdcem, znalým védských nauk. Pokud ty a tvá armáda uctíte Vidžaja Ékádaší tímto způsobem, zcela jistě ve všech ohledech zvítězíte."

 

Bhagaván Pán Šrí Rámačandra, Nejvyšší Osobnost Božství učinil vše tak, jak ho Bakadalbhja Muni poučil a díky tomu porazil všechny démonské síly. Podobně bude v tomto smrtelném světě vítězný každý, kdo tímto způsobem světí Vidžaja Ékádaší. Po opuštění tohoto světa pak bude navždy sídlit ve světě bez úzkosti, v království božím známém jako Vaikunthy.

 

Ó můj synu Nárado, z historie můžeš pochopit, proč by měl člověk náležitě držet půst během tohoto Ékádaší, za současného dodržení všech pravidel a předpisů. Tento půst je dostatečně mocný, aby smazal veškeré hříšné reakce, a to i těch nejzavrženíhodnějších hříchů.“

 

Pán Krišna zakončil své vyprávění slovy: „Ó Judhištire, kdokoli čte nebo slyší tento příběh, dosáhne stejného výsledku jako ti, kdo v dávných dobách vykonali oběť koně.“

 

Tak končí ve Skanda Puráně vyprávění o slávě Phalguna-krišna Ékádaší, neboli Vidžaja Ékádaší.

 

POZNÁMKY:

Sugríva, slavný opičák, byl synem Indry a Ahilji. Ta byla ženou Gautamy, jednoho ze sedmi světců narozených z mysli pána Brahmy. Indra v přestrojení za Gautamu Muniho svedl Ahilju, která měla požehnání, že nikdy nezestárne nad šestnáct let věku. Byla tou nejkrásnější ženou na Zemi a do její krásy se zamiloval jak Indra, tak bůh Slunce. Jeden po druhém za ní přišli v přestrojení za Gautamu Muniho a spojili se s ní. Následkem toho se jí narodili Sugríva a Vali (Sugríva ze spojení s Indrou, Vali ze spojení se Súrjou). Sugríva i Vali vypadali zpočátku jako lidské bytosti, ale když Gautama přišel na nevěru své ženy, rozhněvaně hodil oba chlapce do oceánu se slovy: „Nejste-li mí synové, změňte se v opice“. A tak se oba stali opicemi. Sugríva pomohl svému příteli Rámovi najít Sítu a na oplátku mu Ráma pomohl získat od Sugrívova bratra Valiho zpět království Kiškinda. Co se týče úžasně krásné ženy Gautamy Muniho, Čánakja Pandit v této souvislosti řekl: „Rinakarta pita šátruh mata ča vjabičaarini bhárja rúpavatí šatruh putra šatruh kupanditah. V tomto světě má muž čtyři nepřátele: otce, který má dluhy, matku, která je prostitutka, krásnou manželku, a syna, který se nezabývá duchovní naukou.“ Krásná manželka je nepřítel, protože je objektem zájmu jiných mužů.