Krišna pakša měsíce Kéšava/Margašírša

Súta Gósvámí řekl:: „Ó učení bráhmani, před dávnými časy vysvětlil Pán Šrí Krišna příznivou slávou Šrí Ékádaší a také všechna pravidla a zásady upravující dodržování jednotlivých půstů během těchto posvátných dní. Ó nejlepší z bráhmanů, ten, kdo naslouchá o původu a slávě těchto posvátných půstů držených během Ékádaší, půjde poté, co v tomto hmotném světě zažije mnohé druhy štěstí, přímo do sídla Pána Višnua.

 

Ardžuna, syn Prithy, se zeptal Pána: „Ó Džanardano, jaký zbožný prospěch následuje dodržení úplného půstu na Ékádaší a jaký prospěch má ten, kdo jí pouze večer nebo kdo jí pouze v poledne? Jaká jsou pravidla pro jednotlivá Ékádaší? Vyprávěj mi o tom, prosím.“

 

Nejvyšší Pán Šrí Krišna odpověděl: „Ó Ardžuno, počátkem zimy (na severní polokouli), na Ékádaší, které přichází během tmavé poloviny měsíce Margaríš (listopad – prosinec), by měl nováček začít praktikovat Ékádaší půst. Na Dašámí, tedy v den, který předchází Ékádaší, by si měl důkladně vyčistit ústa a zuby. A během osmé části dne, ve chvíli, kdy se Slunce chystá zapadat, by měl povečeřet.

 

Příštího rána by měl oddaný učinit v souladu s příslušnými pravidly a zásadami slib držení půstu. V poledne by se měl řádně vykoupat v řece, jezeře či malém rybníce. Koupel v řece je nejočistnější, koupel v jezeře trošku méně a koupel v rybníčku je nejméně očistná. Pokud nemá oddaný možnost vykoupat se v řece, jezeře či rybníku, může se vykoupat ve vodě ze studny.

 

Oddaný by měl přitom pronášet tuto modlitbu obsahující jména Matky Země: „Ó Ašvakranté! Ó Ráthakranté! Ó Višnukranté! Ó Vásundharé! Ó Mrittiké! Ó Matko Země! Zbav mne prosím všech hříchů, které jsem nasbíral během mnoha předchozích životů a umožni mi tak vstoupit do posvátného sídla Nejvyššího Pána.“ Během pronášení modlitby by si měl oddaný by si měl oddaný roztírat po těle bahno. Během postního dne by oddaný neměl mluvit s těmi, kteří nedodržují své náboženské povinnosti, s pojídači psů, se zloději a s pokrytci. Měl by se také vyhýbat rozhovorům s těmi, kdo pomlouvají druhé, s těmi, kdo uráží polobohy, védskou literaturu nebo bráhmany, a také by neměl hovořit s lidmi s hříšnou povahou, tedy takovými, kteří se oddávají nedovolenému sexu, dále s lidmi, kteří loupí a s těmi, kdo vykrádají chrámy. Pokud během Ékádaší s takovým člověkem promluvíme, nebo ho jen spatříme, musíme se očistit přímým pohledem do slunce.

 

Oddaný by měl potom náležitě uctívat Pána Góvindu prvotřídním jídlem, květinami a podobně. S plným vědomím oddanosti by měl ve svém domově obětovat Pánovi lampičku a během dne se neoddávat spánku a zcela se zdržet sexu. Měl by dodržovat úplný půst od jídla i vody a radostně opěvovat Pánovu slávu a hrát pro Pánovo potěšení celou noc na hudební nástroje. Poté, co s čistým vědomím probděl noc, by měl oddaný obdarovat kvalifikované bráhmany, vzdát jim pokorně uctivé poklony a prosit je za prominutí svých přestupků.

 

Ti, kdo to myslí s oddanou službou vážně, by měli považovat Ékádaší, která se vyskytují během tmavé poloviny jednotlivých měsíců za stejně příznivá, jako ta, která připadají na světlou polovinu měsíce. Ó králi, člověk by neměl nikdy dělat mezi těmito dvěma druhy Ékádaší žádný rozdíl.

 

Nyní mě pozorně poslouchej, popíšu ti výsledky, kterých dosáhnou ti, kdo Ékádaší takto dodržují. Prospěch, který člověk získá koupelí na posvátném poutním místě známém jako Sankhoddhara, kde Pán zabil démona Sankhasuru, ani prospěch, který člověk obdrží přímým pohledem na Pána Gadadhára, se nerovná ani jedné šestnáctině prospěchu získaného držením půstu na Ékádaší. Říká se, že milodary rozdané za pondělního úplňku přinesou stotisíckrát větší prospěch než běžné milodary. Člověk, který dává milodary v průběhu dne sankrati (rovnodenosti), dosáhne čtřistatisíckrát vyššího výsledku než jindy. Avšak kdo se jen zcela postí na Ékádaší, získá všechny tyto zbožné výsledky a k nim i vše, co lze získat a Kurukšétře během slunečního či měsíčního zatmění. Navíc ten, kdo se postí na Ékádaší, získá stokrát větší prospěch než ten, kdo vykoná ašvamédha jadžňu (oběť koně). Kdo jen jednou dodrží Ékádaší, získá desetkrát více než ten,kdo dá tisíc krav bráhmanům znalých Véd.

 

Člověk, který nakrmí jednoho brahmačárího získá desetkrát větší prospěch než ten, kdo ve svém domě pohostí deset dobrých bráhmanů. Ale tisíckrát více získá ten, kdo daruje půdu potřebnému váženému bráhmanovi, a tisíckrát více než toto, získá ten, kdo provdá pannu za mladého, vzdělaného, zodpovědného muže. Ještě desetkrát prospěšnější je vzdělávat děti vhodným duchovním způsobem bez očekávání odměny. A desetkrát lepší než toto je nakrmit hladové. Dávat milodary potřebným je vskutku nejlepší charita ze všech a lepší charita nikdy nebyla a nebude. Ó synu Kuntí, všichni předkové a polobozi jsou velmi potěšeni, když člověk daruje jídlo potřebným. Prospěch získaný dodržením úplného půstu na Ékádaší je však nezměřitelný. Ó Ardžuno, nejlepší z Kuruů, mocný účinek této zásluhy je nepochopitelný i polobohům. Kdo na Ékádaší jen večeří, získá polovinu tohoto prospěchu.

 

Člověk by měl proto v den Pána Hariho dodržet půst buď jedením jen jednou během poledne (a zdržet se jakýchkoli obilovin či luštěnin), nebo formou úplného půstu. Návštěvou svatých míst, dáváním milodarů a konáním obětí se lze chlubit jen dokud nepřijde čas Ékádaší. Proto by měl každý, kdo se obává utrpení spojených s hmotnou existencí, světit Ékádaší. Na Ékádaší by neměl nikdo pít vodu z lastury, zabíjet živé bytosti jako ryby či prasata a jíst obiloviny a luštěniny. Tímto jsem ti, ó Ardžuno, popsal nejlepší ze všech druhů půstu, tak jak jsi žádal.“

 

Ardžuna se potom zeptal: „Ó Pane, Ty tedy říkáš, že ani tisíc védských obětí se nevyrovná jednomu půstu na Ékádaší. Jak je to možné? Jak se Ékádaší stalo nejpřínosnějším ze všech dní?“

 

Pán Krišna odpověděl: „Povím ti, proč je Ékádaší nejočistnějším ze všech dní. V Satja-juze žil kdysi ohromně strašlivý démon Mura. Neustále rozhněvaný naháněl všem polobohům hrůzu, když porazil i Indru, krále nebes, Vivasvána, boha Slunce, osm Vasuů, pána Brahmu, Vájua, boha větru, a Agniho, boha ohně. Díky své strašné moci je všechny ovládal. Pán Indra šel tedy za pánem Šivou a řekl: „My jsme všichni poklesli ze svých planet a bezmocně se potulujeme po planetě Zemi. Jak můžeme, ó pane, nalézt úlevu od tohoto soužení? Jaký osud nás všechnypolobohy čeká?“

 

Pán Šiva odpověděl: „Ó nejlepší z polobohů, jdi tam, kde sídlí Pán Višnu, který jezdí na Garudovi. On je Džagannáth, pán všech vesmírů a je také jejich útočištěm. Je zasvěcen ochraně všech duší, které se mu odevzdají.“

 

Pán Krišna pokračoval: „Ó Ardžuno, poté co pán Indra vyslechl slova pána Šivy, vydal se se všemi polobohy na místo, kde odpočíval Pán Džagannáth, který je pánem vesmíru a ochráncem všech duší. Když polobozi spatřili Pána spícího na vodě, sepjali ruce a vedeni Indrou recitovali tyto modlitby: „Ó Nejvyšší Osobnosti Božství, vzdáváme Ti své poklony. Ó Pane všech pánů, ó Ty, jenž jsi veleben nejpřednějšími polobohy, ó nepříteli démonů, ó Pane s lotosovýma očima, ó Madhusúdano (hubiteli démona Madhua), prosíme Tě, ochraň nás. Ze strachu před démonem Murou jsme k tobě přišli nalézt útočiště. Ó Džagannáthe, jsi konatel všeho a stvořitel všeho. Jsi matkou i otcem všech vesmírů. Jsi stvořitelem, udržovatelem i ničitelem všeho. Jsi nejvyšším pomahačem všech polobohů a jediný jim všem můžeš přinést klid. Jsi zemí, nebem i vesmírným faktorem. Jsi Šiva, Brahma i Višnu, udržovatel všech třech světů. Jsi i bohem Slunce, Měsíce a ohně. Jsi přečištěným máslem, obětinou, posvátným ohněm, mantrami, rituály, knězi, tichým pronášením džapy. Jsi samotnou obětí, jejím garantem i jejím uživatelem, jsi Nejvyšší Osobnost Božství. Nic v těchto třech světech, ať nehybné či pohybující se, nemůže existovat nezávisle na Tobě. Ó Nejvyšší Pane, Pane pánů, jsi ochráncem těch, kdo u Tebe vyhledají útočiště. Ó nejvyšší mystiku, ó útočiště bojácných, zachraň a ochraňuj nás prosím. My polobozi jsme byli poraženi démony a poklesli jsme z nebeských sídel. Zbaveni svých postavení se nyní potulujeme po planetě Zemi.“

 

Pán Krišna pokračoval: „Šrí Višnu, Nejvyšší Osobnost Božství po vyslechnutí slov, která zazněla od Indry a ostatních polobohů, řekl: „Jaký démon má takovou moc, že byl schopen porazit všechny polobohy? Jak se jmenuje a kde žije? Kde vzal takovou sílu? Řekni mi, Indro, bez obav vše.“

 

Pán Indra odpověděl: „Ó Nejvyšší Bože, ó Vládče vládců, ty, jenž přemáháš strach v srdcích svých čistých oddaných, ó ty jenž jsi nejlaskavější k svým věrným služebníkům, v Brahmově rodě žil kdysi mocný démon jménem Nadidžangha. Byl neobyčejně strašný zcela posedlý zničením polobohů a zplodil neblaze proslulého démona Muru.

 

Murovým hlavním městem je Čandravati. Z této své základny si hrůzostrašný a mocný démon Mura porobil celý svět a ovládl polobohy, když je vyhnal ze jejich nebeského království. Převzal postavení Indry, krále nebes, Agniho, boha ohně, Jamy, pána smrti, Vájua, pána větru, Íši, neboli pána Šivy, Somy, boha Měsíce, Nairitiho, pána všech směrů, a Pasiho, neboli Varuny, boha vod. Také začal vyzařovat světlo v postavení boha Slunce a proměnil se i v mraky. Polobozi nejsou schopni ho porazit. Ó Pane Višnu, prosím zab tohoto démona a učiň polobohy vítězi.“

 

Pán Džanardana se po vyslechnutí Indrových slov velice rozzlobil a řekl: „Ó mocní polobozi, můžete se nyní všichni vydat do Murova hlavního města Čandravati.“ Takto povzbuzeni se pod vedením Pána Hariho polobozi vydali do Čandravati.

 

Když Mura, největší z démonů, spatřil polobohy, začal ve společnosti bezpočtu tisíců dalších démonů vyzbrojených zářícími zbraněmi velice hlasitě řvát. Mocná armáda démonů zaútočila na polobohy a ti opustili bojiště a rozprchli se do všech stran. Když rozzuření démoni uviděli na bojišti Pána Hrišikéšu, pána všech smyslů, spěchali směrem k němu, vyzbrojeni nejrůznějšími zbraněmi. Když se na Pána, který třímá meč, disk a kyj, vrhli, okamžitě jim prorazil všechny jejich údy svými ostrými jedovatými šípy. Stovky démonů tak zahynuly Pánovou rukou.

 

Nakonec se hlavní démon Mura pustil do boje s Pánem. Mura použil svých mystických schopností, aby zneškodnil veškeré zbraně, které Nejvyšší Pán Hrišíkéša proti němu použil, a tak mu nezpůsobily nic víc, než kdyby na něj dopadly květiny. Když ho Pán nemohl porazit ani za pomoci nejrůznějších zbraní, ať těmi, co se vrhají či těmi, co se třímají v ruce, začal bojovat holýma rukama, které byly mocné jako železem pobité kyje. Pán s Murou zápasil po tisíc nebeských let a pak, zdánlivě unavený, zamířil do Badarikášramu. Tam Pán Jogešvara, největší z jogínů, Pán vesmíru, vstoupil do nádherné jeskyně, aby si odpočinul. Ó Dhanandžajo, ta jeskyně měla průměr 96 mil a jen jeden vchod. Šel jsme tam ze strachu a také si zdřímnout. O tom není, ó Pánduovče pochyb, protože ten dlouhý boj mě velmi unavil. Démon mě do jeskyně následoval a když mě viděl spát, pomyslel si: „Dnes zabiju Hariho, vraha všech démonů.“

 

Když zlomyslný Mura takto spřádal své plány, z mého těla se manifestovala mladá dívka s velmi světlou pletí. Ó synu Pándua, Mura viděl, že byla vyzbrojena rozličnými zbraněmi a připravena k boji. Vyzván touto dívkou k boji s ní Mura začal bojovat, velmi ho však překvapilo, že s ním bojovala bez přerušení. Král démonů poté řekl: „Kdo stvořil tuto rozhněvanou hrůzu nahánějící dívku, která se mnou bojuje tak mocně jako by na mne dopadaly blesky?“ A démon pokračoval s dívkou v boji.

 

Tato zářící bohyně najednou roztříštila všechny Murovy zbraně a během okamžiku ho zbavila i jeho válečného vozu. Běžel k ní, aby ji napadl holýma rukama, ale ona mu hněvivě usekla hlavu. Démon padl na zem a odešel do příbytku Jamarádže. Zbytek Pánových nepřátel ze strachu a bezmoci vstoupilo do nižších oblastí Patala.

 

Nejvyšší Pán se poté probudil a uviděl před sebou mrtvého démona a také dívku, která se mu klaněla se sepnutýma rukama. Jeho tvář vyjadřovala překvapení, když Pán vesmíru řekl: „Kdo zabil toho zlého démona? Snadno porazil všechny polobohy, Gandharvy a dokonce i samotného Indru i s jeho společníky Maruty. Také porazil Nágy (hady), vládce nižších planet. Porazil dokonce i mne, když jsem se ze strachu před ním ukryl v jeskyni. Kdo je tím, kdo mě tak milostivě ochránil poté, co jsem utekl z bojiště a šel se vyspat do jeskyně?“

 

Dívka řekla: „To já jsem zabila tohoto démona, poté co jsem se zjevila z tvého transcendentálního těla. Když tě démon, ó Pane Hari, viděl spát, chtěl tě zabít. Když jsem viděla záměr tohoto vředu na těle všech tří světů, zabila jsem toho zlého darebáka a osvobodila všechny polobohy od jejich strachu. Já jsem tvá velká maha-šakti, tvá vnitřní energie, která zasévá strach do srdcí tvých nepřátel. Zabila jsem démona, který zastrašoval celý vesmír, abych ochránila všechny tři světy. Řekni mi prosím, ó Pane, proč jsi překvapen z toho, že byl démon zabit?“ Nejvyšší Osobnost Božství pravila: „Ó bezhříšná, jsem velice spokojen, že to ty jsi zabila tohoto krále démonů. Učinila jsi tak polobohy šťastnými a přinesla jim blahobyt a úplné štěstí. Protože jsi přinesla potěšení všem polobohům ve všech třech světech, jsem s tebou velmi potěšen. Požádej mě o jakékoliv požehnání, ó příznivá. Bez váhání ti ho splním i kdyby bylo z nejvzácnějších mezi polobohy.“

 

Dívka řekla: „Jestli jsi ó Pane, mnou potěšen a přeješ si udělit mi požehnání, tak mi dej moc osvobodit i nejhříšnějšího člověka od nejtěžších hříchů tím, že se bude v tento den postit. A přeji si, aby ten, kdo jí jen jednou za den večer (jídlo bez obilovin a luštěnin) získal polovinu tohoto zbožného prospěchu a polovinu aby získal ten, kdo jí jen jedno jídlo v poledne. A také aby ten, kdo v den mého zjevení drží plný půst s úplným ovládnutím svých smyslů, šel poté, co si užije všech potěšení světa do příbytku Višnua na dobu jednoho milionu kalp. Takové požehnání toužím Tvojí milostí získat, můj Pane. Ó Džanardano, ať již člověk drží úplný půst nebo jí jen v poledne nebo jenom večer, poskytni mu zbožnost, bohatství a nakonec osvobození.“

 

Nejvyšší Osobnost Božství řekla: „Ó nejvznešenější dámo, oč jsi požádala se splní. Všichni Moji oddaní na tomto světě se budou na tvůj den jistě postit, čímž se proslaví ve všech třech světech a nakonec přijdou do Mého příbytku a v něm již zůstanou. Protože jsi se ty, Moje transcendentální energie, zjevila v jedenáctý den ubývajícího měsíce, nechť je tvé jméno Ékádaší. Pokud se člověk bude na Ékádaší postit, spálím všechny jeho hříchy a udělím mu přístup do Mého transcendentálního sídla.

 

Tyto dny během ubývajícího i přibývajícího měsíce jsou mi nejdražší: Tritija (třetí den), Ašthami (osmý den), Navámi (devátý den), Čaturdáší (čtrnáctý den), a obzvláště pak Ékádaší (jedenáctý den). Prospěch získáný díky půstu na Ékádaší je větší než dodržení jakéhokoliv jiného půstu nebo než poutí na posvátná místa a dokonce větší než prospěch z obdarování bráhmanů. Co nejrozhodněji ti říkám, že taková je pravda.“ Nejvyšší Pán tak udělil dívce své požehnání a zmizel. Od té doby je Ékádaší nejprospěšnějším a nejslavnějším dnem po celém vesmíru. Ó Ardžuno, pokud člověk drží na Ékádaší úplný půst, zabiju všechny jeho nepřátele a udělím mu přístup do nejvyšších míst. Světí-li člověk Ékádaší pomocí půstu jakýmkoli předepsaným způsobem, odstraním všechny překážky na cestě jeho duchovního pokroku a zajistím mu dosažení životní dokonalosti.

 

Tím jsem ti, ó synu Prithy, popsal původ Ékádaší. Tento den odstraní navždy všechny hříchy. Pro odstranění hříchů je to nejprospěšnější den a zjevil se proto, aby každému ve vesmíru udělil všechny druhy dokonalosti. Člověk by neměl dělat rozdíl mezi Ékádašími vyskytujícími se během ubývající a přibývající měsíční fáze. Musí se dodržovat obě. Ó Pártho, a neměly by se rozlišovat od Mahá-dvadáší. Každý, kdo se na Ékádaší postí, by měl poznat, že mezi těmito dvěma Ékádašími není žádný rozdíl, protože sestávají ze stejné tithi.

 

Kdokoli drží na Ékádaší úplný půst, za dodržení příslušných pravidel a zásad, dosáhne nejvyššího příbytku Pána Višnua, který jezdí na Garudovi. Ti, kdo se Višnuovi odevzdají a tráví čas studováním slávy Ékádaší, jsou slavní. Kdo učiní slib nejíst na Ékádaší, ale jí až na druhý den, dosáhne stejného prospěchu jako ten, kdo vykoná oběť koně. O tom není pochyb.

 

Na Dvadáší, den po Ékádaší, by se měl člověk modlit: „Ó Pundaríkakšo, ó Pane s lotosovýma očima, nyní se najím. Prosím, poskytni mi útočiště,“ Po modlitbě by měl oddyný obětovat lotosovým nohám Pána vodu a nějaké květiny a pozvat Pána k jídlu trojím pronášením osmislabičné mantry. Pokud chce oddaný získat prospěch ze svého půstu, měl by se napít vody z posvěcené nádoby, v níž obětoval vodu lotosovým nohám Pána.

 

Na Dvadáší nesmí člověk během dne spát, nesmí jíst v domě jiného, nesmí jíst více než jednou, mít sex, jíst med, jíst z mosazného talíře, jíst urad dál a nesmí si natírat tělo olejem. Oddaný se musí těchto osmi věcí na Dvadáší vystříhat. Pokud chce v tento den mluvit s bezkastovním, musí se očistit snědením lístků Tulasí nebo ovoce amalaki. Ó největší z králů, od poledne na Ékádaší, do svítání na Dvadáší by se měl člověk zaměstnat činnostmi jako je koupel, uctívání Pána, vykonávání oddaných činností, dávání milodarů a vykonávání obětí. Pokud je někdo v obtížné situaci a nemůže na Dvadáší přerušit půst správným způsobem, může ho přerušit vypitím vody a pak již není považováno za chybu, pokud se poté nají.

 

Oddaný Pána Višnua, který neustále naslouchá všepříznivým námětům zabývajícím se Nejvyšším Pánem z úst jiného oddaného, bude povýšen na Pánovu planetu a tam setrvá deset milionů kalp. A ten, kdo zaslechne byť jedinou větu o slávě Ékádaší je osvobozen od reakcí i takových hříchů jako je zabití bráhmana. O tom není pochyb. Na věky věků nebude lepšího způsobu uctívání Pána Višnua než dodržení půstu na Ékádaší.“

 

Takto v Bhavísja-uttara Puráně končí vyprávění o slávě Margašírša-krišna Ékádaší, neboli Utpanna Ékádaší.