Krišna pakša měsíce Nárájan/Pauša

Maharádž Judhištir řekl: „Ó můj drahý pane, Šrí Krišno, jak se jmenuje Ékádaší, které připadá na tmavou polovinu měsíce Pauša (prosinec – leden)? Jak se má uctít a jaké božstvo se má v tento posvátný den uctívat? Vyprávěj mi prosím o tom dopodrobna, abych tomu porozuměl, ó Džanardano.“

 

Nejvyšší Osobnost Božství Šrí Krišna odpověděl: „ Ó nejlepší z králů, protože si to toužíš vyslechnout, popíši ti v plné míře slávu Pauša-krišna Ékádaší. Více než oběti či charita Mne potěší, když na Ékádaší Můj oddaný dodržuje úplný půst. Člověk by se měl proto podle svých nejlepších schopností na Ékádaší, v den Pána Hariho, postit.

 

Ó Judhištire, vyzývám tě, abys veškerou pozorností vyslechl slávu Pauša-krišna Ékádaší, připadajícího na Dvadáší. Jak jsem ti již dříve vysvětlil, člověk by neměl mezi mnoha Ékádašími činit rozdíly. Ó králi, pro dobro lidské společnosti ti nyní popíšu proces následování Pauša-krišna Ékádaší.

 

Pauša-krišna Ékádaší je známé také jako Saphala Ékádaší. V tento posvátný den by měl člověk uctívat Pána Nárajána, protože On je vládnoucím Božstvem. Člověk by tak měl činit následováním dříve popsané metody půstu. Stejně jako je mezi hady nejlepším Šéša-nága a mezi ptáky Garuda, mezi oběťmi je nejlepší Ašvamédha jadžňa, mezi řekami Matka Ganga, z bohů je nejlepší Pán Višnu a mezi dvounohými bytostmi jsou nejlepší bráhmani, tak z postních dnů je jasně nejlepší Ékádaší. Ó nejpřednější z králů zrozený v dynastii Bharatů, je mi drahý každý, kdo striktně dodržuje Ékádaší, takový člověk je v každém ohledu hoden Mé úcty. Nyní prosím poslouchej, popíši ti, jak uctít Saphala Ékádaší.

 

Během Saphala Ékádaší by Mne měl Můj oddaný uctívat obětováním čerstvého ovoce, podle místa, času a okolností, a meditováním o Mně jako o nejpříznivější Nejvyšší Osobnosti Božství. Měl by mi nabídnout citrony, granátová jablka, betelové oříšky a listy, kokos, guáva, rozličné ořechy, hřebíčky, manga a různé druhy aromatických koření. Měl by mi rovněž obětovat vonné tyčinky, a hořící ghí lampičky, protože obětování ghí lampiček je na Saphala Ékádaší obzvláště příznivé. Oddaný by se měl snažit zůstat v noci na Ékádaší vzhůru.

 

Nyní prosím slyš pozorně, povím ti o prospěchu, který člověk může získat, pokud se bude postit a zůstane celou noc vzhůru za zpívání a opěvování Nárájanovy slávy. Ó nejlepší z králů, neexistuje oběť nebo poutní cesta, která by přinesla užitek srovnatelný s půstem na Saphala Ékádaší. Takový půst – a zvláště když člověk zůstane celou noc vzhůru – přinese upřímnému oddanému stejný prospěch jako odříkání dlouhé pět tisíc pozemských let. Ó lve mezi králi, vyslechni si ode mne úžasný příběh, díky němuž je toto božské Ékádaší tak slavné.

 

Kdysi dávno existovalo město Čampavátí, jemuž vládl ctnostný král Mahišmat. Měl čtyři syny. Lumpaka byl nejstarším z nich a neustále se věnoval všem možným hříšným činnostem – nezákonným sexuálním stykům s manželkami druhých, hazardu a ustavičné společnosti známých prostitutek. Jeho špatné skutky postupně snižovaly bohatství jeho otce, krále Mahišmata.

 

Lumpaka také velmi kritizoval různé dévy, zmocněné služebníky Pána, a také bráhmany. Každý den se usilovně rouhal vůči vaišnavům. Nakonec ho král Mahišmat, poté co viděl jak nestoudně bezostyšně pokleslý jeho syn je, vyhnal do lesa. Lumpaka byl tak hříšný a král tak rozzlobený, že ani to nejsoucitnější z příbuzných se Lumpaky ze strachu z krále nezastali.

 

Zmatený v svém exilu si pokleslý zavržený Lumpaka pomyslel: „Otec mne vyhnal a mí příbuzní nehnuli ani prstem na moji obranu. Co si teď počnu?“ Spřádal proto hříšné plány: „Pod rouškou noci se přikradu do města a budu drancovat jeho bohatství. Přes den budu v lese a jakmile nastane noc, vrátím se do města.“

 

S těmito myšlenkami vstoupil darebný Lumpaka do tmavého lesa. Přes den zabíjel mnohá zvířata a přes noc kradl ve městě všemožné cennosti. Lidé ve městě ho několikrát dopadli, ale ze strachu z krále ho vždy nechali jít. Říkali si, že Lumpaku nutily k jeho činům, díky nimž ztratil královské výsady, nahromaděné hříchy z jeho předešlých životů, a proto se nyní choval tak hříšně, jako obyčejný sobecký zloděj.

 

Ačkoli jedl maso, jedl Lumpaka každý den i ovoce. Přebýval pod starým banjánovníkem, který byl – aniž by to Lumpaka věděl – velice drahý Pánu Vásudévovi. Mnozí lidé tento strom uctívali jako poloboha vládnoucího všem ostatním stromům v lese. Po nějaké době, během níž Lumpaka páchal své hříšné, zavrženíhodné činy, nastalo Saphala Ékádaší. V předvečer Ékádaší (na Dašámí) probděl Lumpaka celou noc, protože musel čelit velkému chladnu, před nímž ho jeho skrovná přikrývka nemohla ochránit.

 

Nejenže ho chlad obral o klid mysli, ale málem i o život. Než ráno vyšlo slunce, byl polomrtvý zimou, drkotal zuby téměř v kómatu. Celé dopoledne na Ékádaší byl v tomto stavu a nedokázal se ze svého polokómatu probrat. V poledne na Saphala Ékádaší se hříšný Lumpaka konečně probral a podařilo se mu pod svým banjánovníkem postavit na nohy. S každým krokem ale zavrávoral a upadl na zem. Hladový a žíznivý pomalu klopýtal džunglí jako chromý. Byl tak slabý, že se za celý den nedokázal vůbec soustředit, natož pak nabrat sílu k zabití jediného zvířete. Místo toho byl odkázán jen k sbírání ovoce, které samo popadalo na zem. Než se mu podařilo vrátit k banjánovníku, zapadlo slunce.

 

Položil své nasbírané ovoce na zem ke kmeni posvátného banjánovníku a začal naříkat: „Běda mi! Co si počnu? Drahý otče, co se má se mnou stát? Ó Šrí Hari, buď ke mně prosím milostivý a přijmi toto ovoce jako obětinu.“ A opět mu bylo určeno proležet celou noc, aniž by oka zamhouřil, avšak tentokrát se stalo, že nejmilostivější Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Madhusúdana, byl s Lumpakovým skromným obětováním lesního ovoce natolik spokojený, že ho přijmul. Lumpaka nevědomky dodržel úplný Ékádaší půst a díky prospěchu, který takto v ten den získal, získal bez větších obtíží zpět ztracené království.

 

Poslechni si, Judhištire, co se přihodilo synovi krále Mahišmata, když mu ze srdce vytryskl kousíček toho nabytého prospěchu. V následující den, když slunce nádherně stoupalo oblohou, přiběhl k Lumpakovi překrásný kůň, jako by ho hledal, a postavil se vedle něho. V tu samou chvíli z jasného modrého nebe zaburácel hlas: „Ten kůň je pro tebe, Lumpako! Nasedni a vyraž hned z lesa za svojí rodinou! Synu krále Mahišmata, milostí Nejvyššího Pána Vásudéva a silou prospěchu získaného uctěním Saphala Ékádaší ti bude bez jakýchkoli překážek vráceno tvé království. To je prospěch, kterého jsi nabyl půstem během nejpříznivějšího ze všech dní. Jeď nyní za svým otce, a užij si postavení ve vašem rodě, které ti právem náleží.“

 

Lumpaka po vyslechnutí těch nebeských slov nasedl na koně a jel zpět do města Čampavátí. Díky prospěchu nabytého postěním se během Saphala Ékádaší byl znovu krásným princem a dokázal upevnit svou mysl u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství, Hariho. Jinými slovy, stal se Mým čistým oddaným. Lumpaka vzdal svému otci Mahišmatovi své uctivé poklony a přijal zpět své princovské povinnosti. Když král Mahišmat viděl, že jeho syna zdobí vaišnavské ozdoby a tilak, předal mu své království a Lumpaka pak bez odporu vládl po mnoho a mnoho let. Při každém Ékádaší uctíval s nejvyšší oddaností Nejvyššího Pána Nárájana. A milostí Šrí Krišny získal překrásnou ženu a pěkného syna. Když zestárl, předal synovi své království – stejně, jako ho jemu dal jeho vlastní otec, král Mahišmat. Lumpaka potom odešel do lesa, aby se soustředěnou pozorností a ovládnutou myslí a smysly vděčně sloužil Nejvyššímu Pánu.

 

Očištěn ode všech hmotných tužeb opustil své staré hmotné tělo a vrátil se zpět domů, zpátky k Bohu. Získal místo u lotosových nohou svého uctívaného Pána, Šrí Krišny. Ó Judhištire, kdo mne uctívá tak jako Lumpaka, osvobodí se zcela od nářku a úzkosti.

 

A kdokoli řádně uctí toto úžasné Saphala Ékádaší – i nevědomě jako Lumpaka – proslaví se v tomto světě. V čase smrti dosáhne úplného vysvobození a vrátí se do duchovního světa Vaikunthy. O tom není pochyb. Každý, kdo jen uslyší o slávě Saphala Ékadaší, získá stejný prospěch jako ten, kdo vykoná oběť Rádžasúrja a ve svém dalším životě půjde na nebeské planety, nemá tedy co ztratit.“

 

Tak končí v Bhavišja-uttara Puráně vyprávění o slávě Pausha-krišna Ékádaší, neboli Saphala Ékádaší.