Krišna pakša měsíce Kártik

Maharádž Judhištir řekl: „Ó Džanardano, ó ochránče všech bytostí, jak se nazývá Ékádaší, které nastává během tmavé poloviny (Krišna pakša) měsíce Kártik (říjen – listopad)? Předej mi prosím toto svaté poznání.“

​

Nejvyšší Pán, Šrí Krišna, poté takto promluvil: „Ó lve mezi králi, poslouchej prosím mé vyprávění. Ékádaší, které nastává během tmavé poloviny měsíce Kártik se nazývá Ráma Ékádaší. Je nejpříznivější, protože okamžitě maže největší hříchy a uděluje člověku vstup do duchovního příbytku. Budu ti nyní vyprávět o jeho slávě a také příběh s ním spojený.

​

Kdysi dávno žil slavný král jménem Mučakunda. Velmi se přátelil s pánem Indrou, králem nebeských planet, a také s Jamarádžem, Varunou a Vibhišanem, zbožným bratrem démona Rávany. Mučakunda byl vždy pravdomluvný a bez přestání mi oddaně sloužil. Protože vládl v souladu s náboženskými principy, nebylo v jeho království nic, co by narušovalo pořádek.

​

Mučakundova dcera se jmenovala Čandrabhága, po posvátné řece, a král ji dal za manželku Šóbhanovi, Čandrasénovu synovi. Jednoho dne, bylo to zrovna v příznivý den Ékádaší, navštívil Šóbhana palác svého tchána. Tato návštěva trápila Šóbhanovu ženu Čandrabhágu, protože věděla, že její manžel byl fyzicky velmi slabý a nebyl schopen snést odříkání v podobě celodenního půstu. Řekla mu: „Můj otec je velice přísný, pokud jde o uctění Ékádaší. Na Dašámí, tedy den před Ékádaším, udeří do obrovského tympánu a oznámí: ‚Na Ékádaší, v posvátný den Šrí Hariho, nesmí nikdo jíst!‘“ Když Šóbhana uslyšel zvuk tympánu, řekl své ženě: „Ó překrásná, co budu teď dělat? Pověz mi prosím, jak si mám zachránit život a současně uposlechnout přísného pokynu tvého otce!“

​

Čandrabhága odpověděla: „Můj drahý manželi, na Ékádaší v domě mého otce nikdo nejí – dokonce ani sloni nebo koně, natožpak dospělí lidé. Žádnému zvířeti se na Ékádaší, v posvátný dne Pána Hariho, nedá jejich porce zrní, listí nebo sena, ba ani vody! Jak by ses potom ty mohl vyhnout půstu? Můj milovaný manželi, musíš něco sníst a pak odsud okamžitě odjet. Sám se ale rozhodni, co je třeba učinit.“ Princ Šóbhana řekl: „Rozhosl jsem se, že se budu v posvátný den Ékádaší postit. Ať už je můj osud jakýkoliv, zcela jistě se mu nevyhnu.“ Po tomto rozhodnutí se Šóbhana snažil postit, nesnesitelně ho však trápil hlad a žízeň.

​

Nakonec zapadlo Slunce a příchod příznivé noci učinil všechny vaišnavy velice šťastnými. Všichni oddaní mne (Šrí Hariho), ó Judhištire, radostně uctívali a zůstali celou noc vzhůru, avšak pro prince Šóbhanu byla noc velice nesnesitelná. A když na Dvadáší vyšlo Slunce, byl princ Šóbhana mrtvý. Král Mučakunda zařídil pohřeb svého zetě. Nařídil, aby se postavila obrovská pohřební hranice dřeva, nařídil však své dceři, aby svého manžela na pohřební hranici nedoprovodila. A tak se stalo, že očistných obřadech a procedurách na uctění zesnulého manžela žila Čandrabhága v domě svého otce.“ Pán Šrí Krišna pokračoval: „Ó Juddhištire, nejlepší z králů, Ačkoliv Šóbhana kvůli uctění Ráma Ékádaší zemřel, prospěch, který tím získal mu po smrti umožnil stát se vladařem v království na vrcholu hory Mandaračala.

​

To království bylo jako město polobohů: velmi nablýskané, s neomezeným množstvím světlo vyzařujících drahokamů, jimiž byly vykládány stěny budov. Všude zářily sloupy z rubínů a zlata vykládané diamanty. Když se král Šóbhana usadil na svůj trůn pod čistě bílý baldachýn, ovívali ho sluhové čamarami z jačích ohonů. Na jeho hlavě spočívala ohromná koruna, překrásné náušnice zdobily jeho uši, jeho hrdlo bylo zkrášleno náhrdelníkem a paže byly ověšeny ozdobnými kruhy a náramky. Byl obsluhován Gandharvy (nejlepšími nebeskými zpěváky) a Ápsarami (nebeskými tanečnicemi). Vypadal vskutku jako druhý Indra.

​

Jednou se stalo, že na své cestě po poutních místech navštívil Šóbhanovo království bráhman Sómašarma z Mučakundova království. Když bráhman spatřil Šóbhanu v jeho oslnivé slávě, pomyslel si, že by mohlo jít o zetě krále Mučakundy. Když Šóbhana uviděl, jak k němu bráhman směřuje, okamžitě povstal ze svého místa a bráhmana přivítal. Vzdal mu uctivé poklony a zeptal se bráhmana jak se mu daří a také na to, jak se daří jeho (Šóbhanovu) tchánovi a manželce a všem obyvatelům města. Sómašarma odpověděl: „Ó králi, všem občanům i poddaným se v království tvého tchána daří dobře. Stejně tak se má dobře i Čandrabhága a další tví příbuzní. Království vládne mír a prosperita. Já jsem však překvapen, že tě vidím zde. Vyprávěj mi prosím o sobě. Nikdo nikdy neviděl takové krásné město jako je to tvé! Pověz mi prosím, jak jsi ho nabyl.“ Král Šóbhana poté začal vyprávět svůj příběh: „Protože jsem světil Ráma Ékádaší, získal jsem toto nádherné město, abych mu vládnul. Navzdory své velkoleposti je však pouze dočasné. Prosím tě, učiň něco, čím tento nedostatek napravíš. Je to jen pomíjivé město, místo v hmotném světě. Jak mohu jeho kráse a slávě zajistit věčnost? Vyjev mi to prosím ve svých pokynech.“

​

Bráhman se zeptal: „Proč je toto království pomíjivé a jak ho učinit věčným? Vysvětli mi to prosím a já se ti pokusím pomoci.“ Šóbhana odpověděl: „ Protože jsem se postil na Ráma Ékádaší bez jakékoliv víry, je toto království pomíjivé. Nyní slyš, jak se může stát věčným. Vrať se prosím za Čandrabhágou, překrásnou dcerou krále Mučakundy, a řekni jí, co jsi viděl a zjistil o tomto městě a o mně. A pokud jí ty, bráhman s čistým srdcem toto řekneš, pak se mé město zcela jistě stane věčným.“

​

Bráhman se poté vrátil do města a vyprávěl o svém setkání Čandrabháze, kterou zpráva o manželovi překvapila a rozradostnila. Řekla: „Ó bráhmane, viděl jsi sen, nebo je to opravdu skutečnost?“ Bráhman Sómašarma odpověděl: „Ó princezno, viděl jsem tvého muže tváří v tvář v úžasném království připomínajícím oblíbená místa obyvatel nebes. Avšak tvůj manžel mě požádal, abych ti řekl, že jeho království je nestálé a může kdykoli najednou zmizet jako mávnutím kouzelného proutku. Proto doufá, že ty dokážeš najít způsob, jak ho učinit trvalým.“

​

Čandrabhága odpověděla: „Ó světče mezi bráhmany, vezmi mě prosím hned tam, kde můj manžel žije můj manžel, protože opravdu moc toužím ho znovu vidět! Já určitě dokáži zařídit, aby jeho království bylo věčné, protože se celý život postím během každého Ékádáší, z čehož jsem získala obrovský prospěch. Spoj nás prosím, ať jsme zase spolu. Říká se, že kdo spojí ty, co byli rozděleni, získá také velice velký prospěch.“ Pokorný bráhman Sómašarma vzal potom Čandrabhágu do Šóbhanova zářícího království. Než tam ale dorazili, zastavili se na úpatí hory Mandaračaly, v posvátném ášramu Vámadéva. Když si Vámadév vyslechl jejich příběh, recitoval védské mantry a pokropil Čandrabhágu svěcenou vodou ze své sámanja arghji. Díky vlivu rišiho rituálů způsobil prospěch nahromaděný z držení půstu při tolika Ékádaší to, že se její tělo stalo transcendentálním. V extázi, s očima rozzářenýma v úžasu, vydala se Čandrabhjága na cestu. Když Šóbhana spatřil, jak se k němu na vrcholu hory Mandaračaly jeho žena blíží, zaplavila ho radost a velice šťastně na ni s jásotem volal. Když k němu přišla, posadil ji po své levici a ona mu řekla: „Ó nejdražší Pratiguru, prosím slyš, co ti nyní povím, protože ti to přinese veliký prospěch. Od svých osmi let se během každého Ékádaší pravidelně a s pevnou vírou postím. Když na tebe převedu všechen prospěch, který jsem tím získala, tvé království se zcela jistě stane věčným a bude více a více prosperovat až do příchodu velké potopy!“

Pán Šrí Krišna poté Judhištirovi řekl: „Ó Judhištire, Čandrabhága, nádherně ozdobená těmi nejkrásnějšími ozdobami a mající dokonale transcendentální tělo, tímto způsobem nakonec našla klid a štěstí u svého manžela. Díky síle Ráma Ékádaší získal Šóbhana království na vrcholu hory Mandaračaly a byl schopen naplnit všechny své touhy a získat trvalé štěstí podobné tomu, co lze získat od transcendentální krávy Káma-dhénu.

​

Ó největší z králů, vyprávěl jsem ti o slávě Ráma Ékádaší, které nastává v tmavé polovině měsíce Kártik. Kdokoli světí posvátné Ékádaší během světlé i tmavé poloviny každého měsíce, bude nepochybně osvobozen od reakcí z hříchu zabití bráhmana. Člověk by neměl rozlišovat mezi Ékádašími světlé a tmavé poloviny měsíce. Jak jsme viděli, obě mohou udělit světská potěšení i osvobodit i ty nejhříšnější a nejpokleslejší duše. Stejně jako černé krávy a bílé krávy dávají stejně kvalitní mléko. Ékádaší tmavé polovinyměsíce (Krišna pakša) a světlé poloviy měsíce (Shukla nebo Gaura pakša) udělují stejný stupeň prospěchu a nakonec osvobozují člověka z opakovaného cyklu rození a smrti.

Každý, kdo si jen vyslechne tento příběh o slávě posvátného dne Ráma Ékádaší, je osvobozen od všech druhů hříchů a dosáhne svrchovaného příbytku Pána Višnua.“

​

Tak končí vyprávění v Brahma-vaivarta Puráně od Šríly Krišny Dvaipajany Véda Vjásy o slávě posvátného Kártika-krišna Ékádaší, neboli Ráma Ékádaší.