top of page

SLOVA PÍSEM JSOU KONEČNÝM DŮKAZEM


Šríla Bhakti Vinód Thákur


Prohlášení Véd jsou dokonalá a samozřejmá. Není třeba vykládat nepřímý význam. Význam lze pochopit vyslechnutím slov v jejich přímém významu. „Syn Sačí je přímo synem Nandy.“ Když člověk tato slova slyší, pochopí, že Pán Čaitanja není nikdo jiný než Krišna. U védských prohlášení by se člověk neměl uchylovat k interpretacím tam, kde to není nutné.

Jaký je význam amnaya vakya (autoritativního prohlášení nebo poznání)? K tomu se váže následující kárika (verš):


amnayah srutayah saksad brahma-vidyeti visrutah guru-parampara praptah visva kartuh hi brahmanah


Āmnaya odkazuje na písma zvaná brahma vidya neboli poznání brahmanu. Toto poznání pochází od Brahmy. stvořitele vesmíru a je předáváné dále žákovskou posloupností.


Že toto poznání bylo předáváno dále Brahmou je zmíněné v Mundaka Upánišádě:


brahma devanam prathamah sambabhuva visvasya karta bhuvanasya gopta sa brahma-vidyam sarva-vidya-pratistham atharvaya jyestha-putraya praha yenaksaram purusam veda satyam provaca tam tattvato brahma-vidyam


„Brahma, stvořitel vesmíru a ochránce světů, první mezi dévaty, učil svého nejstaršího syna Atharvu brahma vidju, základ veškerého poznání. Učil ho poznání, díky kterému lze poznat nezničitelnou Nejvyšší Osobnost v její skutečné podobě.“

(Mundaka Upánišáda 1.1.1, 1.2.13)


Brhadaránjaka Upánišáda říká:


asya mahato bhutasya nihsvasitam etad rgvedo yajur vedah sama vedatharvangirasa itihasah puranam vidya upanisadah slokah sutrany anuvyakhyanani sarvani nihsvasitani

„Z dechu Nejvyšší Osoby vyšly čtyři Védy, dějiny, Purány, Upánišády, verše a Sútry a všechny anuvjakhji (komentáře). Slovo „dějiny“ se týká Rámájány a Mahábháraty a další podobných děl. Slovo „purány“ označuje osmnáct hlavních Purán, z nichž je Šrímad Bhágavatam nejvyšší, a osmnácti vedlejších Purán (Upapurány). Upánišády značí jedenáct Upánišád jako jsou Íša, Kéna, Katha a Prašna. „Verše“ se týkají souboru veršů v metrech, jako je anustupa, složených rišii. „Sútra“ označuje krátká výstižná prohlášení, která vysvětlují význam Véd, napsaná významnými učiteli. Anuvjakhja odkazuje na komentáře k sútrám, sepsané velkými učiteli. A toto vše se nazývá amnája. Primárním významem amnáji je Véda.“

Čaitanja Čaritámrita také přijímá autoritu Véd:


svatah pramana veda- pramana-siromani laksana haite svatah pramanata hani


„Nejvyšším ze všech důkazů je védská literatura, která dokazuje sama sebe. Vytvářením výkladů se však její sebedokazující povaha ztratí.“

(CC Ádi 7.139)


pramanera madhye sruti pramana pradhana sruti ye mukhyartha kahe sei se pramanasvatah pramana veda yei satya kahe laksana karile svatah pramanya hani haye


„I když existují ještě jiné důkazy, sdělení Véd je třeba přijmout jako nejpřednější. Sdělení Véd chápaná přímo jsou prvotřídním důkazem. Védské výroky jsou samy sobě důkazem. Cokoliv říkají, se musí přijmout. Pokud je vykládáme podle svých vlastních představ, autorita Véd se okamžitě ztrácí.“

(CC Madhya 6.135, 137)


Práce Gósvámích, jako jsou Sandarbhy a Čaitanja Čaritámrta od Krišna dáse Kavirádže, patří mezi anuvjákhji. A proto jsou to Védy. Purány, dějiny, Upánišády, Védanta sútry, komentáře vaišnavských áčárjů jsou všechny považovány za autoritativní poznání. A tyto zdroje autoritativního poznání jsou opěvovány v Bhágavatamu:


śrī-bhagavān uvāca kālena naṣṭā pralaye vāṇīyaṁ veda-saṁjñitā mayādau brahmaṇe proktā dharmo yasyāṁ mad-ātmakaḥ tena prokta svaputraya manaveyabhir bhutani bhidyante bhutanam patayas tathaevam prakrti-vaicitryad

bidyante matayo nrnam parasparyena kesamcit pasanda-matayo'pare

(Šrí Krišna promlouvá k Uddhavovi:)

„Nejprve jsem přednesl védské poselství pánu Brahmovi a vyprávěl mu o konečné cestě čisté oddanosti. Toto poselství je věčné. V době zničení zmizí a v době stvoření ho já jasně vysvětluji Pánu Brahmovi. Brahma přednesl toto poznání svému synu Manuovi a dalším. Poté toto poznání obdrželi dévatové, rišiové i lidstvo. Všechny živé bytosti a jejich vládci jsou různí a dostávají povahu podle tří kvalit, dobra, vášně a nevědomosti. Podle těchto různých povah byly různými interpretacemi významu vytvořeny různé filozofie. Ó Uddhavo, ti, kteří obdrželi skutečná prohlášení Véd prostřednictvím anuvjjákhji (vysvětlení) v guru parampaře od Brahmy, znají skutečnou pravdu. Všechny ostatní filozofie se staly služebníky různých urážlivých učení.“


Z toho lze jasně pochopit, že Brahma sampradája existuje od doby stvoření. V této Brahma sampradáji sestupuje čisté poselství Véd skrze guru paramparu a zachovává skutečné učení bhagavat dharmy. Proto se toto učení nazývá amnája (a + mna = pamatovat; + ya = to, co se naučíme předáváním). Brahma sampradája se výroky jako „Brahma, pán vesmíru, je prvním studentem Nárájána, Pána Vaikunthy“ ukazuje být autoritativní sampradájou a ti, kdo ji jako takovou nepřijímají, jsou Krišnou nazýváni kazatelé bezvýznamné filozofie (pašanda mata). Když člověk přijímá učení Pána Čaitanji, ale pokud nedokáže přijmout tuto paramparu, nežije v klamu? Šťastní jsou ti, kdo považují tuto znalost předávanou v parampaře za nejvyšší důkaz. Toto je první učení Pána Čaitanji.


V Tattva Sandarbě (9.10) Ďžíva Gósvámí říká:


athaivam sucitanam sri-krishna-vacya-vacakata-laksana-sambandha-tad-bhajana-laksana-vidheya- tat-prema-laksana-prayojanakhyanam arthanam nirnayaya pramanam tavad vinirniyate tatra purusasya bhramadi-dosa-catustayatvat sutaram acintyalaukika-vastu-sparsayogyatvac ca tat-pratyaksadinyapi sadosani tatas tani na pramananity anadi-siddha-sarva- purusa-paramparasu sarvalaukikalaukika-jnana-nidanatvad aprakrta-vacana-laksano veda evasmakam sarvatita- sarvasraya- sarvacintyascarya-svabhavam vastu vividisatam pramanam


„Právě jsme zmínil sambandhu, abhidhéju a prajódžanu. Abych mohl vysvětlit jejich význam, musím nejprve definovat povahu autoritativního důkazu. Lidé jsou od přírody postiženi čtyřmi nedostatky (bhrama atd.) a proto nemohou pochopit nepředstavitelné Já, tedy nehmotné věci. Přímé smyslové vnímání bude vždy chybné, a proto nemohou být smyslové vnímání, logický úsudek a další běžné způsoby získávání poznání považovány za autoritativní způsoby poznání. Véda je jediným způsobem poznání (pramána) pro člověka toužícího poznat objekt konečného poznání, nejvyšší útočiště, to, co je nepředstavitelné a obdařené nejneobyčenějšími vlastnostmi. Véda je dokonalé poznání jak pro hmotná, tak pro duchovní témata, předávané přes paramparu realizovaných osob.“


Poté, co ustanovil autoritu Véd, ukázal Džíva Gósvámí, že Purány obsahují stejné poselství jako Védy, a prohlásil Šrímad Bhágavatam za nejlepší ze všech pramán. Ty stejné vlastnosti, které dělají z Šrímad Bhágavatmu nejvyšší poznání, jsou obsaženy v slovech Brahmy, Nárady, Vjásy, Šukadéva a v dílech Mádhvačárji a jeho následovníků Vidžajadvádži, Brahmatírthy a Vjásatírthy.


Ze všech těchto výroků je zřejmé, že Brahma sampradája je sampradájou Pána Čaitanji a jeho následovníků. Když to zjistil Kavikarnapura, sepsal posloupnost parampary ve svém díle Gaura Ganodéša Dípika. Komentátor Védanta sútry, Baladéva Vidjabhúšana tuto posloupost parampary také potvrzuje. Kdokoli tuto paramparu neuznává je bez pochyby největším nepřítelem následovníků Čaitanji Maháprabhua.

Ohledně autoritativního poznání Véd bychom si měli obzvlášť uvědomit následující: prohlášení Véd jsou dokonalá a samozřejmá. Není třeba vykládat nepřímý význam. Význam lze pochopit vyslechnutím slov v jejich přímém významu. „Syn Sačí je přímo synem Nandy.“ Když člověk tato slova slyší, pochopí, že Pán Čaitanja není nikdo jiný než Krišna. Slovní spojení “pastevec krav na Ganze“ však nedává doslovný smysl. Díky interpretaci nepřímého významu lze pochopit, že tato slova znamenají „Vesnice pastevců krav na březích Gangy.“ U védských prohlášení by se člověk neměl uchylovat k výkladům tam, kde to není nutné.


V Čándogja Upánišádě se praví, „Odevzdávám se energii skrze Šjámu, odevzdávám se Šjámovi skrze Jeho energii.“ Když lze rozumný význam odvodit z přímého významu slov, proč bychom měli odvodit, že slova „šjáma“ znamenají „neosobní Brahman v srdci“, jak to dělá Šankaráčárja? Osvobozené osoby uctívají podoby Rádhy a Krišny. To je skutečný význam tohoto prohlášení. A proto se v Čaitanja Čaritámritě říká, že uchýlením se k nepřímým významům se ztrácí hodnota Véd coby autority. Z tohoto důvodu se v Čaitanja Čaritamitě uvádí, že když se uchýlíme k nepřímým významům, ztratí se hodnota Véd jako autority.


Existuje mnoho variací interpretací. Džagadíša v Šabda Šakti Prakášice uvádí, že že existuje bezpočet druhů interpretací, například džahatsvartha, adžahatsvartha, nirudha a adhunika:


jahat svarthajahat svartha nirudhadhunikadikah

laksana vividhas tabhir laksakam syad anekadha

Avšak žádný z těchto způsobů interpretací nelze použít k definovaní povahy čehokoli duchovního. Spíše vedou k šíření nesprávných interpretací. Šankaráčárja tvrdí, že přímý význam slov nelze použít ve vztahu k nepopsatelným jevům; k nalezení významu védských výroků je tedy nutné použít nepřímý výklad. Mádhvačárja proti tomu vznesl následující námitky:

nangikrtabhidha yasya laksana tasya no bhavet

nasti gramah kutah sima na putro janakam vina

„Při zkoumání významu slov lze vidět, že tam, kde se nepřijme přímý význam, nemá výklad své místo. Dá se diskutovat o velikosti a rozloze vesnice tam, kde žádná není? Lze mluvit o synovi, když není otec?“

(Tattvamuktavali 22)


Pokud ve vztahu k duchovním záležitostem zavrhneme přímý význam, jaký má smysl interpretovat ta samá slova, která musí plně záviset na svém přímém významu? Proto inteligentní člověk ve snaze porozumět absolutní pravdě odmítne výklad a přijme sílu slov písem vyplývajících z jejich přímého významu.

Následující kárika tuto myšlenku shrnuje:

ya adikavaye tene hrda brahma-sanatanam

sa Chaitanyah kalau saksad amarjit tam matam subham

vipralipsa pramadas ca karanapatavam bhramah

manusanam vicaresu syad dhi dosa catustayam

tad-adhoksaja-tattvesu durnivaryam budhair api

apauruseya-vakhyani pramanam tatra kevalam

pratyaksam anumanam ca tad adhinataya kvacit

„Pán Čaitanja, který vložil védské poznání do srdce Brahmy se objevil v Kali-juze v Navadvípu. Vyjevil čistou esenci Véd a očistil védskou filozofii od znečištění Kali-jugou. Lidská bytost při činění jakéhokoli závěru musí určitě podléhat čtyřem chybám: omylu, opomenutí, omezením a podvádění. Ve vztahu k duchovním záležitostem se ani ti největší učení muži nemohou těmto čtyřem vadám vyhnout. Proto je v duchovních věcech jedinou autoritou slovo Véd, které nemají žádného lidského autora. Všechny ostatní důkazy, jako je smyslové vnímání, závěry, přirovnání a tradice, mohou být užitečné a relevantní, jsou-li v souladu se slovem Véd.“






51 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

ZABÍT AGRESORA NENÍ HŘÍCH

Bg. 1.36 pāpam evāśrayed asmān hatvaitān ātatāyinaḥ tasmān nārhā vayaṁ hantuṁ dhārtarāṣṭrān sa-bāndhavān sva-janaṁ hi kathaṁ hatvā sukhinaḥ syāma mādhava (Arjuna pravil:) Zabitím těchto agresorů si je

Comments


bottom of page