Přípravy na cestu
Kdo nic neví, ničeho se nebojí
Rozhodnete-li se vydat na takovouhle pouť, doporučuje se obstarat si dostatek informací ještě předtím, než na cestu vyrazíte. Je to praktické. My jsme měli informace o Indii z knih, od oddaných z Hnutí Haré Kršna, z nichž mnohým se již bylo poštěstilo v ony končiny zavítat, a kromě toho jsme se velmi dobře znali s cestovatelem-autostopařem, světoběžníkem a samorostem Jirkou Svobodou. A to je vám náramně zajímavý chlapík: procestoval autostopem celý svět, takže jedete-li kamkoli, je Jirka Svoboda tou nejlepší autoritou a rádcem. Alespoň pro ty, co mají hluboko do kapsy. Takže doporučuji každému po cestování toužícímu dobrodruhovi nejdříve ze všeho vyhledat Jirku Svobodu*, což nemusí být až tak obtížné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nemá-li totiž zrovna někde u cesty zvednutý palec, tak ho můžete potkat v Praze na Václaváku. Stává tam na chodníku před Českou spořitelnou a prodává jednotlivé díly svého šlágru "Autostopem kolem světa." Je to knížka, kterou vám doporučuji, chcete-li cestovat na jakékoliv místo této planety. Nenechte se zmýlit názvem, nejste-li zrovna stopaři, Jirkův "Autostop" je skutečně vynikající průvodce celým světem pro každého, kdo nemá peněz nazbyt. Dozvíte se mimojiné základní informace o tom, co potřebujete před cestou, kde a jak si vybavit případná víza, jak co možno nejlevněji, anebo zadarmo v jednotlivých zemích cestovat, nocovat, stravovat se, získat případnou lékařskou péči atd., atd. Šance potkat Jirku před spořitelnou se zvyšuje s nástupem zimního období, neboť v čase, kdy se medvědi ukládají k zimnímu spánku, opouští Jirku cestovatelská aktivita a jeho výskyt na Václavském náměstí je častější. S příchodem jara platí opak. Medvědi se probouzejí a Jirka mizí z Václaváku.
Sehnali jsme si tedy tu část "Autostopu," která pojednává o Indii. Důkladně jsme si všechno prostudovali, nakoupili příslušné mapy a podali si žádost o íránské tranzitní vízum. Všechna potřebná víza jsem tenkrát vybavoval v Praze, přičemž jsem při každé své návštěvě hlavního města bývalé federace neopomenul vyhledat na Václaváku Jirku Svobodu, informovat ho o průběhu příprav na cestu a získat vždy další cenné rady od zkušeného dobrodruha. A jak vypadá shánění íránského víza? Vybavení íránského víza trvá několik týdnů, proto je to první vízum, o něž jsme zažádali. Celé to funguje tak, že si podáte příslušnou žádost doplněnou patřičnými náležitostmi a pak čekáte. Na vybavení žádosti je lhůta šesti týdnů, může to však být méně, ale klidně i více. Vaši žádost totiž odešlou do Teheránu, kde ji prozkoumávají, zvažují a prověřují. Pokud jste, nedejbože, byli někdy na základě vašeho pomýlení či poblouznění americkým imperialismem ve Spojených státech amerických, či jste snad vyjádřili svoje sympatie k Izraeli návštěvou tohoto státu nestydatě okupujícího a ohrožujícího pokojné a bohabojné muslimy, pak si, proboha, vybavte napřed nový pas, v němž se nebudou vyskytovat víza největších nepřátel íránského lidu. O tom, že při vyplňování žádosti o íránské vízum pak o případné vaší návštěvě výše zmíněných zemí decentně pomlčíte, se snad netřeba zmiňovat. Jedině potom máte šanci, že po několikatýdenním prohlížení a snad i očichávání vaší žádosti kompetentní pravověrní usoudí, že asi nejste američtí ani židovští špióni, a pošlou vaše vízum do Prahy. Pokud vám žádost zamítnou, podejte si odvolání a po dalších šest týdnů vzývejte Alláha.
V našem případě celá výše uvedená "show" trvala necelých sedm týdnů. Jakmile jsme se dozvěděli, že víza nám přišla, vybral jsem se vybavovat víza indická, poté víza pákistánská a až potom jsme mohli získat do svých pasů i vysněná víza íránská. No a mohli jsme jet. Ještě jsme si do ruksaků nabalili nejdůležitější nezbytnosti, za něž jsme považovali spacáky a karimatky, láhve na vodu, pět kilo sušeného mléka, několik kilogramů opražených ovesných vloček s rozinkami, kokosem a medem, léky a vitamíny, tablety na dezinfekci vody, optimismus, díky němuž jsme věřili, že mor se nám vyhne (v té době byl v Indii zrovna mor a televize téměř každodenně informovala o obětech epidemie), a taky pěknou hromádku jednodolarových a pětidolarových bankovek. A jeli jsme.
*Jirka Svoboda v době, kdy jsem toto psal, ještě žil, Kolem Vánoc 2008 zřejmě umrzl kdesi v bavorských lesích nedaleko Pasova.