Mokšada Ékádaší

Pradávný příběh z Brahmanda Purány o Mokšada Ékádaší:

Maharádž Judhištir řekl: „Ó Višnu, vládče všeho, ó radosti všech třech světů. Ó Pane celého vesmíru, ó stvořiteli světa, ó nejstarší ze všech, ó nejlepší ze všech bytostí, vzdávám Ti své nejuctivější poklony. Ó Pane pánů, odpověz mi prosím pro blaho všech živých bytostí na některé z mých otázek. Jak se nazývá Ékádaší, které odstraňuje všechny hříchy a připadá na světlou polovinu měsíce Margašírša (listopad-prosinec)? Jak ho má člověk řádně uctít a které božstvo v tento nejposvátnější den uctívat? Ó můj Pane, prosím vysvětli mi to vše dopodrobna.“

Pán Šrí Krišna odpověděl: „Ó drahý Judhištire, tvůj dotaz je sám os sobě velice příznivý a zajistí ti slávu. Stejně jao jsem ti předtím vyprávěl o nejmilejším Utpanna Mahá-dvadáší – které připadá na tmavou polovinu měsíce Margašírša a během něhož se z Mého těla projevila Ékádaší Déví, aby zabila démona Muru, a které přináší prospěch všemu živému i neživému ve všech třech světech – budu ti nyní vyprávět o Ékádaší, které připadá na světlou plovinu měsíce Margašírša. Toto Ékádaší je známé jako Mokšada, protože očišťuje věrné oddané ode všech hříšných reakcí a uděluje jim osvobození. Božstvem uctívaným v tento příznivý den je Pán Damodar. Člověk by ho měl uctívat s neochvějnou pozorností pomocí vonnýc tyčinek, ghí lampiček, vonných květin a Tulsí mandžárí (poupátek Tulasí).

Ó nejlepší mezi ctnostnými králi, poslouchej, budu ti vyprávět příznivý pradávný příběh pojící se s tímto úžasným Ékádaší. Pouhým nasloucháním tomuto příběhu může člověk získat prospěch srovnatelný s vykonáním oběti koně. Díky síle tohoto prospěchu se mohou předkové, matky, synové a další příbuzní, kteří pobývají v pekle, obrátit a odejít do nebeského království. Jen pro tento důvod bys měl, ó králi, naslouchat tomuto vyprávění s neochvějnou pozorností.

Kdysi existovalo nádherné město jménem Čampaka Nagar, jehož ozdobou byli oddaní vaišnavové. Vládl v něm nejctnostnější král Maharádž Vaikhanása a choval se k svým poddaným jako by to byli jeho vlastní drazí synové a dcery. Bráhmani v tomto jeho hlavním městě byli všichni zběhlí ve védském poznání. Král, který městu dobře vládl, měl jednou v noci sen, v němž spatřil svého otce trpícího bolestmi pekelných muk na jedné z pekelných planet ovládaných Jamarádžem. Krále zaplavil soucit k otci a plakal. Příštího rána popsal Maharádž Vaikanása na shromáždění dvojzrozených bráhmanů vše, co ve svém snu viděl. „Ó bráhmani,“ oslovil král shromáždění, „v oci jsem ve snu viděl svého otce trpět na pekelné planetě. Ve svém utrpení naříkal, „Ó synu, osvoboď mne od utrpení těchto pekelných podmínek!“ A já nyní nemám v mysli klid, díky čemuž je pro mne i toto nádherné království teď nesnesitelné. Už mě nijak netěší ani mí koně, sloni, válečné vozy a rozsáhlé bohatství mé pokladnice, což mi vše dříve přinášelo potěšení. Naprosto vše se mi, ó nejvznešenější bráhmani, stalo zdrojem neštěstí, dokonce i moje vlastní žena a synové, od chvíle, kdy jsem spatřil svého otce trpět v pekelných mukách. Kam mám jít a co mohu, ó bráhmani, udělat, abych zmírnil toto utrpení? Mé tělo sžírá strach a lítost! Řekněte mi prosím, jaký milodar, jaký půst, jaké odříkání nebo jakou hlubokou meditaci a službu a jakému božstvu mohu vykonat, abych vysvobodil svého otce z bolestných muk a zajistil svým předkům vysvobození? Ó nejlepší z bráhmanů, k čemu je mi být mocným synem, když otec musí trpět na pekelné planetě? Život takového syna je pro otce a předky doslova k ničemu.“ Dvojzrození bráhmani odpověděli: „Ó králi, nedaleko odtud je v lese v horách ášram, v němž přebývá velký světec Parvat Muni. Jdi prosím k němu, protože on je tri-kala-džňání (zná minulost, přítomnost i budoucnost všeho) a jistě ti bude umět pomoci získat úlevu v tvém trápení.“

Sklíčený král se po vyslechnutí těchto slov okamžitě vydal na cestu do ášramu slavného světce Parvaty Muniho. Ášram to byl opravdu veliký a poskytoval přístřeší mnohým učeným světcům znalým recitování posvátných hymnů čtyř Véd (Rig, Jadžur, Sáma, a Atharva). Po příchodu do ášramu, uviděl král Parvatu Muniho sedět uprostřed shromáždění světců ozdobených stovkami druhů tilaku (ze všech autorizovaných sampradájí), jako by byl druhým Brahmou či Vjásou. Maharádž Vaikhanása vzdal munimu své uctivé poklony skloněním hlavy a poté rozprostřením svého těla u světcových nohou. Poté, co se král posadil mezi shromážděné, zeptal se ho Parvat Muni na sedm částí jeho rozsáhlého království (mezi něž patří ministři, pokladnice, vojsko, spojenci, bráhmani, oběti a potřeby poddaných). Muni se také ptal, jestli království nic nesužuje a zad v něm všichni žijí mírumilovně, šťastně a spokojeně. Na tyto otázky král odpověděl: „Tvou milostí se všem sedmi částem mého království daří velice dobře, ó slovutný vznešený světče. Přesto existuje problém, který se nedávno objevil, a abych ho vyřešil, vyhledal jsem tě, ó bráhmane, abych tě požádal o radu a pomoc.“

Parvata Muni, největší ze světců, zavřel potom oči a meditoval o králově minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Po několika okamžicích oči otevřel a řekl: „Tvůj otec trpí následkem obrovského hříchu, který spáchal a mně se podařilo zjistit, oč šlo. Ve svém minulém životě se pohádal se svou ženou a přinutil ji pak k sexu během její menstruace. Snažila se protestovat a bránit a dokonce i křičela: „Zachraňte mne někdo prosím! Prosím, můj manželi, nenarušuj moji měsíční periodu tímto způsobem!“ Ho to však neodradilo. A kvůli tomuto těžkému hříchu poklesl tvůj otec do současných podmínek pekelného utrpení.“

Král Vaikhanása potom řekl: „Ó největší mezi světci, jakým půstem nebo milodarem mohu svého drahého otce z těchto podmínek vysvobodit? Pověz mi prosím, jak mohu zmírnit a odstranit břemeno jeho hříšných reakcí, které jsou velkou překážkou ke konečnému vysvobození (spása – vysvobození – návrat domů).“ Parvat Muni odpověděl: „Během světlé poloviny měsíce Margašírša je Ékádaší jménem Mokšada. Pokud budeš striktně držet toto Ékádaší, úplným půstem a výsledek tohoto půstu pak dáš přímo svému trpícímu otci, bude zproštěn svých bolestí a okamžitě dosáhne vysvobození.“

Po vyslechnutí rady Maharádž Vaikhanása světci velice poděkoval a vrátil se do svého paláce vykonat svou vratu (rituál odříkání). Ó Judhištiro, když konečně nastala světlá polovina měsíce Margašírša, Maharádž Vaikhanása trpělivě čekal na příchod Ékádaší tithi. Pak dokonale a s plnou vírou držel i se svou ženou, dětmi a dalšími příbuznými úplný půst. Poctivě pak předal prospěch z půstu svému otci a když tuto oběť činil, začaly se k zemi snášet nádherné okvětní lístky od polobohů, kteří to zpoza mraků pozorovali. Králův otec byl poté veleben posly polobohů (dévů) a přepraven do nebeské říše. Když míjel svého syna cestou z nižších planet přes střední k vyšším, řekl otec králi: „Můj drahý synu, kéž na tebe padne veškerá přízeň!“ Nakonec dosáhl nebeského království odkud znovu díky svému nově nabytému prospěchu vykonával oddanou službu Krišnovi neboli Višnuovi a po nějaké době se vrátil domů, zpátky k Bohu.

Ó Pánduovče, kdokoli za pomoci předepsaných pravidel a nařízení striktně dodrží toto posvátné Mokšada Ékádaší, dosáhne po smrti úplného a dokonalého vysvobození. Neexistuje lepší postní den, než je toto Ékádaší, které připadá na světlou polovinu měsíce Margaršírša, ó Judhištire, protože tento den je křišťálově čistý a zcela bezhříšný.

Kdokoli s vírou drží půst během tohoto Ékádaší, které je jako čintámani (drahokam plnící všechna přání), získá zvláštní prospěch, který ani nejde spočítat, protože tento den může povýšit člověka z pekelného života na nebeské planety, a kdo uctívá toto Ékádaší pro svůj vlastní duchovní prospěch, bude povýšen tak, že se vrátí zpátky k Bohu a nikdy se už nevrátí do hmotného světa.“

Tak v Brahmanda Puráně končí vyprávění o slávě Margašírša-šukla Ékádaší, neboli Mokšada Ékádaší.